Článek
Rodičovství je složitou a náročnou cestou, na níž se ve vztahu rodič-dítě nevyhneme konfliktům a neshodám. Někdy se rodiče ocitají ve vyhrocených situacích, kdy mohou jejich reakce konflikt ještě prohloubit a nezáměrně ublížit emocionálnímu vztahu mezi nimi a jejich dětmi. V takových případech může být síla upřímné omluvy cenným nástrojem k nápravě těchto trhlin. Podle některých je však omluva synonymem uznání slabosti. Překvapivě chybí rozsáhlejší výzkumy týkající se rodičovských omluv a jejich vlivu na vztahy mezi rodičem a dítětem - v tom je právě studie, které se budeme věnovat dnes, unikátní.
Shrnutí: Rodičovská empatie a upřímná omluva jsou zásadní pro emoční vývoj dětí a pomáhají jim samotným pěstovat empatii. Rodiče na druhé straně potřebují seberegulovat pocity viny a hlavně studu, aby uměli lépe reagovat.
Představení studie
V této studii z roku 2017 se vědci věnovali právě tématu rodičovských omluv a jejich vlivu na vazbu mezi rodiči a dětmi. Snažili se odhalit složité souvislosti mezi postoji rodičů k omluvám, rodičovskou empatií, pocity viny nebo studu a jejich vazbou k dětem. Výzkum se zaměřil na význam autentických a empatických omluv ve vztazích mezi rodiči a dětmi a ukázal, jak zásadní roli hrají při vytváření bezpečných vazeb.
Pochopení role empatie
Empatie, schopnost porozumět pocitům druhého člověka a sdílet je, se stala základním kamenem studie. Rodiče, kteří projevovali vyšší míru empatie vůči svým dětem, se totiž zároveň častěji upřímně omlouvali. Důležité je slovo upřímně. Pravá omluva by totiž nikdy neměla vyznít jako „tak teda promiň“. Je v ní vyjádřeno, že nám na druhém člověku záleží a opravdu litujeme toho, že jsme mu svým jednáním ublížili. Zahrnuje i uznání jeho pocitů a hlavně toho, že si dotyčného a vztahu s ním vážíme. V tomto klíčovém aspektu předchozí generace povětšinou selhávaly - děti většinou neshledávaly hodné omluvy dospělého. Čím více jdeme do historie, tím to platilo více. Rodinné vztahy ale (nejen) kvůli tomu utrpěly. Právě empatie je podle zmíněné studie klíčovým faktorem.
Pocity viny: katalyzátor změny
Pocit viny, emoce často spojovaná s výčitkami a lítostí, byl ve studii označen za další klíčový prvek. Když rodiče cítili vinu za své činy nebo rozhodnutí, působilo to jako katalyzátor pro vyslovení omluvy. Omluva vyvolaná pocitem viny, která se zas zrodila z pochopení vlastního pochybení, hrála významnou roli při uzdravování a nápravě vztahů mezi rodiči a dětmi.
Stud: jeho kontraproduktivní role
Je zajímavé, že pocity studu nebo hanby (v angličtině shame) se ukázaly být na rozdíl od pocitů viny kontraproduktivním faktorem. Jde o velmi negativní pocity, které aktivují ty nejvíce primitivní centra mozku. Jsou často spojeny s únikem ze situace nebo externalizací v podobě agrese či hněvu. Právě proto ale procesu omluvy brání. Rodiče, kteří v souvislosti se svým jednáním pociťovali intenzivní hanbu, se i méně často omlouvali. Místo toho se uchylovali k sebeospravedlňování, vyhýbání, nebo dokonce obviňování dítěte.
Bezpečná vazba
Nejvýznamnějším zjištěním studie byla silná souvislost mezi omluvami rodičů a bezpečnou vazbou mezi rodiči a dětmi. Rodiče, kteří byli empatičtí, cítili vinu a byli ochotni se svým dětem omluvit, vykazovali s dětmi bezpečnější vazbu. To pozitivně ovlivňovalo nejen rodiče, ale také posilovalo pocit bezpečí dítěte v rámci vztahu. Samozřejmě to pak má dopady na všechny jeho budoucí vztahy (včetně vztahu k sobě samému) a celkovou spokojenost v životě. Autoři studie zdůraznili vzájemnost ve vztahu mezi rodiči a dětmi a vyzdvihli oboustranné výhody této dynamiky.
Závěr
Ve složitém konceptu mezilidských vztahů má jen málo věcí takový dopad jako upřímná omluva. Schopnost přiznat své chyby, vyjádřit lítost a tím dát najevo, že mi na druhém a jeho pocitech opravdu záleží, má obrovskou sílu při tvoření pevných vazeb a vytváření důvěry. Omluvy se neomezují pouze na milostné nebo přátelské vztahy; hrají klíčovou roli i v rodinné dynamice, mezi rodiči a dětmi. Jak ukazuje tato studie, upřímné omluvy motivované empatií a částečně i pocitem viny mají potenciál uzdravovat a posilovat vazby mezi rodiči a dětmi. Uznání vlastní chyby děti učí, že chybovat je normální a lidské. Samy se díky tomu mohou cítit lépe, když v něčem pochybí ony, nebát se chyb dopředu a být díky tomu odvážnější. Bude pro ně také nejspíše snazší omluvit se v případě vlastních přešlapů, a to nejen ve vztahu k rodičům, ale i ve všech jejich budoucích vztazích.
Tipy na závěr:
- Buďte empatičtí: Zkuste se vcítit do vnímání dítěte, věnujte čas pochopení jeho pohledu, pocitů a potřeb. Aktivně a vědomě mu naslouchejte a ukažte, že vás skutečně zajímá, co vám chce říct. Vždy podpořte a uznejte jeho emoce, i když s nimi nutně nesouhlasíte.
- Přiznejte si své chyby: Uvědomte si, že každý (ano, i rodiče) může dělat chyby. Pokud jste udělali něco, co vaše dítě zranilo nebo rozrušilo, neváhejte to přiznat. Tím, že se omluvíte, když jste udělali chybu, dáváte dítěti cenné ponaučení o tom, jak převzít odpovědnost za své činy. Děti se učí pozorováním svých rodičů.
- Zvládání pocitů viny a studu/hanby: Pochopte rozdíl mezi pocitem viny, který vyplývá z toho, že si uvědomujete, že vaše jednání bylo špatné, a hanbou, který často zahrnuje pocit, že jste vy jako osoba nějak špatní, nedostateční, vadní. Efektivní zvládání těchto emocí vám může pomoci nabídnout upřímnější omluvu. Nebojte se vyhledat pomoc terapeuta - pocity hanby umí být hluboce zakořeněné a ne vždy si s nimi můžete poradit sami.
- Naučte se lepší strategie: Místo toho, aby stud vedl k sebeospravedlňování, vyhýbání se nebo obviňování druhých, zaměřte tyto emoce na empatii. Snažte se porozumět pocitům a prožitkům svého dítěte ve chvílích konfliktu. Zaměřit se můžete také na řešení problémů. Vědomě své myšlenky od zabývání se studem přesměrujte k hledání konstruktivních řešení a kompromisů, která budou prospěšná pro vás i vaše dítě.
- Podporujte otevřenou komunikaci: Vytvářejte prostředí, ve kterém se dítě cítí bezpečně a může s vámi mluvit o svých pocitech. Podporujte v něm vědomí, že se na vás může kdykoli obrátit.
- Omlouvejte se upřímně: Používejte slova, která jasně vyjadřují vaši lítost a odhodlání k nápravě.Pojmenujte, co na vašem jednání bylo špatné a proč. Zdůrazněte, že vaše reakce není vinou dítěte.
- Podporujte schopnost omluvy u dítěte: Povzbuzujte ho, aby se omluvilo, když udělá chybu nebo někomu ublíží. Ukažte mu, že upřímná omluva je projevem síly a způsobem, jak napravit vztahy.
- Posilujte empatii dítěte: Dítě můžete i v každodenních situacích povzbuzovat, aby zvážilo, jak jeho činy ovlivňují ostatní. Diskutujte o pocitech druhých a o tom, jak je důležité být laskavý a chápavý.
Děkuji vám za přečtení. Pokud vám podobné články založené na vědeckých důkazech dávají smysl, můžete začít newsletter PoroPravdy odebírat.
Zdroj: Ruckstaetter, J., Sells, J., Newmeyer, M.D. and Zink, D. (2017), Parental Apologies, Empathy, Shame, Guilt, and Attachment: A Path Analysis. Journal of Counseling & Development, 95: 389-400. https://doi.org/10.1002/jcad.12154
