Článek
Co to Benešovy dekrety vlastně jsou…
Jak pan Švarc správně uvádí, Benešovy dekrety nahrazovaly činnost řádně zvoleného zákonodárného sboru. Jedním z takových dekretů bylo třeba i samotné ustanovení exilové vlády. Tak tento Benešův dekret by chtěl pan Švarc zrušit? Nebo nějaký jiný?
Dále pan Švarc správně opsal z Wikipedie, že dnes jsou tyto normy již právně neúčinné. Tak co tedy autor vlastně chce? Jak se mají zrušit? A co to vlastně znamená, zrušit právně neúčinnou normu?
...a co nejsou
Pan Švarc uvádí jeden z odstavců nadpisem, že dekrety daly katům pocit beztrestnosti, dále to rozvádí tvrzením, že:
„A nejvíc bojovní byli obvykle ti, co celou válku mlčeli k německým zločinům, nebo dokonce s Němci aktivně kolaborovali.“
Opravdu? Jaký na to máte zdroj, pane autore? Máte k dispozici nějakou studii, která by to potvrzovala? Nebo to uvedl nějaký pamětník? (A jak věrohodné jeho paměti jsou?) Nebo je to alespoň názor nějakého fundovaného historika ? Myslím že nic z toho. Prostě je to jen nějaká Vaše dojmologie, kterou nám předkládáte jako fakt. To je z hlediska žurnalistiky (jejímž jste absolventem) hrubý faul.
A co nejsou už vůbec
Za vyloženě lživé, zavádějící a manipulativní pak považuji autorovo tvrzení, že Benešovy dekrety daly právní rámec nějakému vraždění. Cituji:
„Vraždění, mučení a další zločiny nebyly ojedinělé, ale masové. Dodnes jsou skvrnou naší historie a jediný způsob, jak ji důstojně vyčistit, by bylo zrušení Benešových dekretů, které těmto zločinům daly právní rámec.“
Ne, nedaly. Žádný Benešův dekret nezněl Němce je možno beztrestně mučit a zabíjet.
Stát, tedy Československo, nenese na těchto „zvěrstvech“ žádnou vinu. Na rozdíl od Německa, které zavádělo přímo zákony o vraždění lidí (netřeba více rozvíjet).
Co si o tom vlastně myslí samotní Němci
Dřív, než se autor začal morálně vyvyšovat, mohl si také zjistit, co si o tématu vlastně myslí samotní Němci a až potom se případně pasovat do role jejich advokáta. Asi neví (což je špatná vizitka novináře), nebo nám tají (což je ještě mnohem horší), že v roce 1997 byla přijata Česko-německá deklarace. V té se uvádí, že česká strana lituje, že při vysídlování Němců (které mimochodem „nevynalezl“ Beneš, ale Velká Británie v čele s Churchillem a které bylo schváleno v Postupimi) „bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd (v německé verzi Unrecht – bezpráví) nevinným lidem, a Česká strana lituje nepotrestání excesů, které při vysídlování proběhly.“
A také, že „křivdy patří minulosti.“
Tak co tedy autor ještě chce? Není náhodou toto ta „podaná ruka“, které se dovolává?
Malá odbočka na téma kolektivní viny
Hovoří-li se o vině Němců za druhou světovou válku, začnou okamžitě padat slova o nepřípustnosti kolektivní viny. Dokonce i v případě poválečných událostí. Tak prý zločiny nacistického Německa nemohou omlouvat masakry Němců. OK.
V podivné (a pokrytecké) kontradikci proti tomu však stojí teze, že MY jsme spáchali „zvěrstva na Němcích“. MY se musíme usmiřovat. Tato kolektivní vina je dokonce dědičná. MY, potomci, si máme cosi přiznávat a Němcům podávat ruce, podle Švarce.
Hodí se též připomenout, jak tuto debatu o kolektivní vině nedávno aktualizoval pan ministr vnitra Rakušan, když prohlásil, že pokud stát páchá zločin, je potrestán stát.
K tomu se ještě vrátím v přespříštím odstavci, kde si probereme válečné reparace.
Je Švarc příznivcem AfD?
V samotném Německu nejsou Benešovy dekrety téměř žádným tématem. Pouze jediná strana toto téma před volbami zvedá. Tím je krajně pravicová AfD, a to pochopitelně hlavně v Bavorsku. Zdá se však, že je zde akcentován hlavně aspekt finanční, t.j. že bychom měli Němcům kompenzovat zabavené majetky, a pak také nepříliš určité „právo na návrat“.
Ovšem ono ani u AfD to s dekrety nebude tak žhavé, jak uvádí jejich velký český příznivec, Václav Klaus. (Zde)
Ať tak, či tak, má-li pan Švarc tu morální potřebu, měl by začít u sebe. Může si vyhledat jakéhokoli Němce - nejlépe člena AfD - a osobně mu podat ruku. Může ho také třeba zdarma učit česky (aby tedy měl ten snadnější návrat). A taky může z kapsy vytáhnout jednoeurovku, jako jeho podíl na finančním odškodnění.
Znamená zrušení dekretů také finanční kompenzace?
Ale dost legrace. Pan autor totiž „takticky“ pomlčel, co by vlastně mělo to zrušení Benešových dekretů znamenat konkrétně. Jen jakési morální zadostučinění za zvěrstva jednotlivců na jednotlivcích? To je ale věc jednotlivců. A už jsme hovořili o kolektivní vině…
Anebo - jak žádá ta hrstka Němců - vyplacení kompenzací za zabavené majetky? V tom případě by se k A mělo říci taky B (když už nerespektujeme tu Česko-německou deklaraci a chceme ty křivdy minulosti otvírat), totiž, že Německo nám dosud dluží 99,1 % reparací, které Československu přisoudila Postupimská konference. Po válce však západní Němci řekli, že nedají nic a můžeme si stěžovat na lampárně a ti východní, to byli přece soudruzi, ti nic platit nemusí.
Takže, pane Švarci, ve svých předchozích článcích jste kritizoval i komunisty. Nuže, nebylo by načase zvednout téma reparací jako nápravu křivd spáchaných i komunisty, kteří je po NDR přestali vymáhat?
A Švarc už podal ruku nějakému Němci?
Tečkou za textem pana Švarce je jakýsi až dušínovský morální apel na podávání si rukou. Nevím proč bych já, pravnuk vězně z koncentráku, měl podávat ruku nějakému Němci. Mí předci žádnému Němci nezkřivili vlas.
Necítím žádnou potřebu nějakého usmiřování se s Němci. Až se s nějakým Němcem potkám, nebudu se ho ptát, co dělal jeho pradědeček za války. Plně totiž uznávám, že člověk za činy svých předků nemůže.
Pokud ale Švarc cítí nějakou kolektivní - a dokonce dědičnou - vinu, může navštívit nějakou „smiřovací“ akci, jako byla třeba připomínka Masakru na Švédských šancích.
Byl vůbec na nějaké takové?
(Jen mám takový pocit, že čím víc budeme podobnými akcemi stimulovat pocity viny a křivdy minulosti, tím déle se nepříjemný pach druhé světové války bude historií linout.)
