Článek
V dnešní společenské debatě probíhá módní vlna symetrizace viny ve druhé světové válce a tvrzení, že prý jsme s Němci nějak nesmířeni dodnes a cosi jim snad dlužíme. (Prý „černá tečka“.) Zde na médiu se objevil článek paní „Mensanky“, který tak v tomto není nijak originální, ovšem pozoruhodné je na něm použití termínu „nárok na tuto zemi“. Dále je také plný lží. Provedu proto jakýsi factcheck a následně zpolemizuji i její názory ve článku obsažené.
Kdo má kde historicky kořeny? A záleží na tom?
Na začátku článku nám autorka předkládá mapku starého osídlení střední Evropy, kde je celé dnešní území ČR zahrnuto do Germánie, k čemuž tvrdí: „Takže Slované zde rozhodně nemají historicky kořeny jako první.“
Co takovou větou chce autorka říci? Záleží nějak na tom, kdo žil na nějakém území před tisíci lety? Kdyby tu tehdy žili třeba Italové, znamenalo by to, že má dnešní ČR nějak „patřit“ Itálii?
Kromě toho je otázkou, zda Češi jsou Slované. Z hlediska genetiky totiž jen asi z 35 %. To autorka buď neví, nebo to zamlčela. Takže to, že zde byla Germánie, nemusí nic měnit na tom, že tehdejší její obyvatelé byli předky dnešních Čechů.
Mimochodem - nastudujte si, paní autorko, analogicky, čí historické kořeny jsou na Krymu. Můžete pak sepsat podobný článek, v němž byste dumala nad tím, kdo má dnes na Krym nárok na základě toho, kdo jej obýval před tisíci lety. Ale nejsem si jist, že by se to u fanoušků Ukrajiny setkalo se pochvalou.
Brno z 80 % německé? Lež
V dalším odstavci čtu velmi zajímavou větu, kterou ocituji celou:
„Česká města jako Brno byla až do konce druhé světové války z 80 % složená převážně z německého obyvatelstva nebo lidí, kteří se hlásili k německé národnosti.“
Opravdu? Autorka hovoří v množném čísle o „českých městech“, ale uvede jako příklad pouze Brno (otázku, zda je to české, nebo moravské město, teď vynechme). A v Brně nežilo 80 %, ale 29 % lidí hlásících se k německé národnosti. Takže jednoznačná lež.
Kdo vyvolává nenávist vůči německému živlu? A kdo (ne)má místo v aréně?
Odstavec se lživým tvrzením o brněnských Němcích pokračuje podivnou větou, kterou opět musím citovat celou:
„Ti, kteří vyvolávají nenávist vůči německému živlu, nemají ve veřejné aréně místo.“
Koho tím máte konkrétně na mysli, paní autorko? Kdo vyvolává nenávist vůči německému živlu? Řekněte prosím jméno, nebo taková tvrzení vůbec neuvádějte.
A co se myslí tou „arénou“? Je zde slovo „aréna“ jen hloupou floskulí a máte ve skutečnosti na mysli veřejnou diskuzi či debatu?
Pokud je tomu tak, pak ve spojení s podsouváním nenávisti nejde o nic jiného, než vyřazování názorových oponentů. A to nemá ve veřejné debatě demokratické společnosti místo.
Násilné vyhnání Němců?
Další odstavec je zčásti psán tučně. Zřejmě proto, že má nějakou zvláštní důležitost.
Opět si jej ocitujeme celý:
„Buď vyhnání Němců, které bylo velmi násilné a v jeho rámci došlo ke smrti 30 tisíc českých Němců (odhady z německé strany jdou do stovek tisíc) bylo vyvoláno hysterií z české strany nebo to bylo čistě rozhodnutí zahraničních stran.“
Řekl bych, že vám tam chybí čárka před nebo, protože předkládáte dvě vzájemně se vylučující možnosti, ale to je vedlejší. Hlavní je, že toto tvrzení evokuje představu, že vyhnání Němců bylo paušálně velmi násilné. Škoda jen, že neuvádíte podrobnosti. Pak byste totiž musela přiznat, že naprostá většina Němců odešla (resp. odjela vlakem) poklidně. Toto tvrzení je tak velmi zavádějící.
K tomu mám jistou osobní poznámku: můj pradědeček, který se vrátil z koncentračního tábora a žil na Znojemsku, měl vůz. A když bylo vydáno rozhodnutí, že Němci musí odejít jen s tím, co unesou (z tohoto regionu šli do Rakouska pěšky), nabídl německé rodině, že mohou na vůz naložit, co se vejde a věci jim zdarma odvezl. Bylo mu nadáváno ze strany Čechů (nebo Moravanů?) a Němci, po překročení rakouských hranic, jej chtěli dokonce lynčovat a německé rodině dalo hodně práce své soukmenovce přesvědčit, aby ho nechali, že jim pomohl.
Není Vám pak, paní autorko, blbé, paušálně říci, že vyhnání „bylo velmi násilné“? Můj pradědeček také násilně vyháněl?
Masaryk ignoroval německé regiony?
Další pozoruhodnou větou je tvrzení, že prý:
„Jasné je, že to byla česká volba, na kterou bylo mimochodem zaděláno již od časů tatíčka Masaryka, který spolu s českou vládou německé regiony záměrně ignoroval a tím je vehnal do náruče sudetské nacistické strany.“
Opět je škoda, že autorka není konkrétnější, protože to, jak Masaryk, dokonce prý spolu s českou vládou ignoroval německé regiony, mi není jasné. Jak konkrétně se to ignorování dělo? Vždyť tehdejší zákony připouštěly, že v regionech, kde žije více než 20 % jiného obyvatelstva než Čechů, či Slováků, je možno používat v úředním styku jiný jazyk, než byl úřední Jazyk československý. Existovaly tak i německé (a maďarské a polské…) školy a kulturní instituce. Tak kde je to Masarykovo ignorování?
A co tvrzení, že šlo o českou vládu? Je to tak zavádějící, až lživé. V ČSR fungovaly po celou dobu i německé strany (například DSAP) a od roku 1926 se dokonce podílely na vládách, například v osobě Roberta Meyra-Hartinga, ministra spravedlnosti. Vlády se tehdy rychle střídaly, za těch bezmála 20 let trvání První republiky jich bylo celkem 16, není tedy jasné, jakou konkrétní vládu má autorka na mysli.
Kdybych měl parafrázovat autorčino vyjadřování, řekl bych: toť, co říká realita. Proč to paní Mensanka nechce vidět? Protože by se to nehodilo do její pohádky o zlých Češích, kteří utlačovali hodné Němce?
Kolektivní vina? Podivná kontradikce
V odstavci s nadpisem „kolektivní vina“ autorka fabuluje jakýsi nesmyslný konstrukt, že by snad měli být vyhnáni bývalí komunisté. Nebudu s tím polemizovat, protože to nemá cenu. Ovšem jsme-li u otázce kolektivní viny, rád bych zde promluvil o podivné kontradikci, která v diskuzích tohoto typu často zaznívá.
Tak prý je kolektivní vina nepřijatelný morální princip. Dobrá. Jenomže proč to neplatí také pro Čechy? (A Moravany…) Ti nesou nejen kolektivní vinu, ale dokonce dědičnou kolektivní vinu. I my, kteří jsme se narodili desítky let po válce, prý Němcům stále něco dlužíme, cosi musíme dohánět. Jak si tedy tyto Mensanky a jí podobní, dovolují uplatňovat dědičnou kolektivní vinu na nás, když u Němců to zavrhují? Kde se tato pokrytecká kontradikce bere?
V průkazu měli uvedenou národnost? A v jakém průkazu?
Dále autorka poukazuje na to, že prý čtvrt milionu Čechů bojovalo ve Wehrmachtu.
Není jasné, co přesně myslí těmi Čechy, protože ono vlastně není tak jednoduché definovat národ a u každého jednotlivce jej přesně určit a odlišit od jiných národů, když žijí na stejném území. (Je to genetika? Je to jazyk? To těžko uspěje…). Jisto však je to, že Češi ve Wehrmachtu nebojovali. Ano, bojovali tam i ti, kteří mluvili česky. Ti se však museli dobrovolně přihlásit k německé národnosti. Byli to Češi, nebo Němci?
Dále autorka píše: „…není v rámci nezločinné společnosti možné, aby to u jiných vadilo jen proto, že měli v průkazu uvedenou jinou národnost.“
A zde je namístě se zeptat - jaký průkaz konkrétně to byl? Za Protektorátu bylo totiž (poprvé v historii naší země, za první republiky byly občanské legitimace nepovinné) zavedeno něco jako občanka. Jmenovalo se to ALLGEMEINE BÜRGERLICHE LEGITIMATION DES STAATSANGEHÖRIGEN DES PROTEKTORATES BÖHMEN UND MÄHRE, zkráceně kennkarte. Ovšem pozor - národnost v něm, s výjimkou Židů, nebyla uvedena! Překvapující, že?
Takže doporučuji si tvrzení ověřovat, než si je vycucáte z palce, Mensanko.
Takže divoce vzniklé party, ne Češi jako celek…
V dalším textu pak autorka popisuje, jak v poválečném ČSR fungovaly divoce vzniklé party všelijakých lidí, kteří znásilňovali, ponižovali atd., zkrátka Němcům dělali všelijaká příkoří. Nebudu kontrolovat pravdivost každého jednotlivého tvrzení, to je zbytečné. Jen malé doporučení pro paní Mensanku: máte-li pocit, že jsou na Wikipedii nějaké nepravdy, opravte to (a řádně ozdrojujte, pochopitelně), Wikipedii může psát každý.
Ovšem dostáváme se zde opět ke kolektivní vině. Tím, že se tehdy děly individuální excesy, že skutečně Němce okrádali darebáci, kteří se chtěli jen obohatit, jsme kolektivně vinni my Češi a Moravané? Dokonce i my, kteří jsme se narodili po válce?
Tato dědičná kolektivní vina, kterou na nás všechny uplatňujete, je hanebná, paní autorko!
Já osobně jsem žádnému Němci nezkřivil vlas. Nechápu, co bych měl dohánět a jakou špatnou vizitku mám.
A co máme dohánět? A jak se tedy máme s Němci konečně vyrovnat?
V závěru článku autorka paušálně obviňuje všechny Čechy z jakési špatné vizitky, prý si máme nalít čistého vína a tak. Toto je klasika tématu, například ministr Bek nedávno na sudetském sjezdu řekl, že se máme s Němci nějak více smiřovat. Jenomže já stále postrádám to, jak konkrétně by tedy mělo to smíření vypadat. Kdy tedy budeme moci říct, že s Němci smířeni jsme a hotovo? Kdy bude „dokonáno“?
Někdo by si myslel, že se to již dávno stalo před téměř 30 lety, kdy dva Klausové (Václav Klaus a Klaus Kinkel) podepsali Česko-německou deklaraci, v níž je jednoznačně uvedeno, že „křivdy patří minulosti“ a že „česká strana lituje excesů při odsunu“ (je otázkou pro právní teoretiky, zda to znamená i vzdání se nároků na válečné reparace, z nichž Německo uhradilo jen nepatrnou část, ale to je vedlejší).
Tato deklarace, oficiální státní dokument podepsaný předsedou vlády, je Mensankám a Bekům málo? Co víc bychom tedy my - každý z nás - měli udělat, aby byli spokojeni?
Zdá se mi, že tyto Mensanky, ale ani takový Berndt Posselt vlastně neví. Nic. Nic takového, jasný, konečný cíl není. Cílem je jen donekonečna stimulovat vinu. Oikofobně očernit Čechy a morálně se vyvyšovat.
A v čem spočívá ten nárok na tuto zemi?
V poslední části se vrátím na samý začátek výchozího článku. Totiž k nadpisu. Prý mají Němci nárok na tuto zemi. Hmmm - a co se tím nárokem myslí?
To je pro mě značně překvapivé. To, aby vůbec někdo měl nárok na nějakou zemi, jsem totiž nikdy neslyšel. Nárok mám třeba na to, aby mi byla po řádném pracovním výkonu vyplacena mzda, ale nárok na nějakou zemi?
Zeptám se jinak - oni ho snad nemají? Už minimálně 35 let se Němci klidně mohou přestěhovat do ČR, mohou zde nabývat majetky, podnikat, pracovat, chodit do školy… mohou získat občanství za úplně stejných podmínek jako jacíkoli jiní cizinci. Na to, co dělal dědeček za války, se nikdo neptá, protože žádná dědičná kolektivní vina neexistuje. Ale… pro nás prý ano. My si máme nalít čistého vína a nějak se smiřovat. Jak? To je nejasné.
Přesto však sem nepřichází téměř žádní. Žádné masivní znovuosídlení jejich dávné vlasti se nekoná. A zmíněný Berndt Posselt, ačkoli celý svůj život zasvětil Sudetoněmeckému spolku, se dosud nenamáhal naučit se jediné slovo česky.
