Článek
Jak to říkají ve filmu, který jsem neviděla, protože jsem byla zaneprázdněna nekoukáním na Českou televizi: „I když si neobjednáte představení, účet přijde stejně.“ Ano, milí čtenáři, vítáme vás v nové éře koncesionářských poplatků, kde platíte nejen za to, co nechcete, ale i za to, co ani nevíte, že existuje.
Navýšení koncesionářských poplatků
Nejprve jsem si myslela, že to je nějaký špatný vtip. Platit od roku 2025 víc za Českou televizi a Český rozhlas? Jasně, inflace nás trápí dnes a denně všechny. Přiznávám ale, že naposledy jsem se na ČT dívala, když jsem ještě byla ve věkové kategorii, která kouká na Večerníčky, a to už je, řekněme, pár dekád zpět. A rozhlas? Ten poslouchám jen náhodou, když se mi podaří v autě špatně nastavit stanici a náhle slyším hlas, který není GPS.
Ale teď vážně… Chápu, že veřejnoprávní média mají svou hodnotu. Objektivní zpravodajství, kultura, vzdělávací programy - to všechno stojí za podporu. Ale kde je ta hranice mezi podporou kvalitního obsahu a placením za něco, co vlastně ani nevyužíváte? Je to trochu jako platit vstupné do zoo, když máte alergii na zvířata.
Poplatek za každé zařízení schopné přijímat vysílání?
A co ta novela zákona, podle které bude poplatek za jakékoliv zařízení schopné přijímat vysílání? To je jako dostat pokutu za rychlou jízdu, i když vlastníte pouze koloběžku. Většina z nás má dnes chytré telefony, počítače, tablety – takže, milí koncesionáři, připravte se na poplatek z vlastnictví jakékoliv elektroniky, která má displej a není to mikrovlnka.
Díky tomu, že poplatky za Českou televizi byly (zatím tedy ještě jsou) spojeny s vlastnictvím televizoru, moje domácnost se stala útočištěm pro „poplatkové uprchlíky“. Deset let bez televize? Spíše deset let svobody od tisícových poplatkových okovů! A že jsem při tom přežila jen na YouTube dietě? To beru jako moderní dobrodružství v digitálním světě.
Dodatek k absurditě: Poplatek za pozdní platbu?
A teď, milí čtenáři, přichází opravdový vrchol komedie. Představte si, že jste tak zaneprázdněni nekoukáním na Českou televizi a neposloucháním Českého rozhlasu, že úplně zapomenete zaplatit tento báječný poplatek. Co se stane? Přijde vám upomínka. A to není vše! Kromě toho, že si ji musíte vyzvednout na české poště (další skvělá černá díra pro vaše peníze a skvělý institut na „nikdo nebyl doma“), zjistíte, že kromě původního poplatku zaplatíte ještě něco navíc za to, že jste si dovolili zapomenout na něco, co stejně nevyužíváte. Už jsem měla tu čest. Rovnou dvakrát.
To je jako kdybyste byli pokutováni za to, že jste nešli na narozeninovou oslavu někoho, koho ani neznáte. Nejenže musíte zaplatit za párty, na kterou jste ani nepomysleli přijít, ale ještě dostanete pokutu za nepřítomnost!
Tak si to shrňme: platíte za něco, co nechcete, a pokud na to zapomenete, zaplatíte ještě víc. Žijeme v realitě, kde se od nás očekává, že budeme platit poplatky za veřejnoprávní média, ať už je sledujeme, nebo ne. A když na to zapomeneme, systém nám rychle připomene, že v tomto světě není nic zadarmo. Ani zapomenutí.
A co takhle řídit rozhlas s televizí jako firmu?
Myslím, že každý, kdo se měl alespoň na chvíli šanci ponořit se do fungování České televize jako firmy, rychle pochopí, že se jedná o instituci, kde moderní změny a inovace často narazí na zkostnatělé struktury, jež jsou pevně zakořeněné v minulosti.
Já si i proto myslím, že Česká televize a Český rozhlas by měly udělat něco jako moderní firmy – víte, ty, co musí přemýšlet, jak utrácet peníze, aby byly ziskové. Možná by mohli zkusit Patreon? „Přispějte nám a dostanete speciální epizodu ‚Kde domov můj‘ s vaším jménem v titulcích!“
Závěrem
Ano, veřejnoprávní média jsou důležitá. Ale nezapomeňte na nás, občany, kteří by raději investovali své těžce vydělané peníze do něčeho, co opravdu používáme. Třeba Netflixu a Disney +. Nebo alespoň do většího balení popcornu, abychom měli co chrupat, když si povzdechneme nad dalším výpisem z účtu.
Takže, milá Česká televize a Český rozhlase, vím (nebo aspoň doufám), že jste dobrý ve vysílání, ale možná byste měli začít také trochu lépe poslouchat.
