Článek
Kdysi jsem si myslela, že k úspěchu v práci stačí být chytrá, schopná a makat. No, nebyla jsem daleko od pravdy. Chce to ještě jednu věc – být stoprocentně k dispozici. A přesně tady se v jistém věku začne lámat chleba.
Žena, která má děti a k tomu partnera, jehož kariéra je „priorita“, k dispozici prostě není. Teda aspoň ne pro zaměstnavatele. A tím pádem je tak trochu ze hry.
Zajímavé je, že se o tom skoro nemluví. Možná proto, že by to bylo až moc depresivní. Nebo je to proto, že kdybychom si přiznali, jak moc je tenhle model nevýhodný pro ženy, museli bychom s tím něco dělat. A to se nikomu nechce. A politikům už vůbec ne.
Já už jsem si to ale přiznala. A taky jsem si celkem rychle přiznala, že kdybych byla zaměstnavatel, sama bych takového zaměstnance nechtěla. Nebo takhle, asi i chtěla, ale upřednostnila bych jiné. Což mě děsí, protože jestli vezmou od září druhé dítě do školky, tak fakt nevím, co budu dělat.
Zaměstnankyně na vybité baterky, co fungují jen občas
Ne že by tyhle ženy nebyly schopné. Naopak. Jsou vzdělané, zkušené, pracovaly roky na sobě i své kariéře. Tituly a certifikace sbíraly jak o život.Ale teď? Teď mají doma děti – a tím pádem jsou pro trh práce vpodstatě nepoužitelné.
Můžeme si zahrát hru „jak dlouho vydrží ve standardní práci“, chcete?
Osmihodinová pracovní doba? Školka otevírá v sedm (a to ještě asi jen tady v Praze) a zavírá mezi čtvrtou a pátou. Zbývá tak přesně nula minut na přesčasy, meetingy nebo pracovní cesty.
Pauza na oběd? Jasně, pokud si dítě zrovna nerozseklo koleno, nedostalo teplotu a nevolají vám ze školky, ať si ho přijdete vyzvednout.
Flexibilní práce? Haha. Ano, pokud „flexibilní“ znamená, že pracujete (nebo aspoň vzhledem k náplně práce můžete) mezi devátou večer a jednou ráno, protože přes den jste řešila dítě, domácnost a všechno, na co „úspěšný muž“ nemá čas. A když víte, že dostatečný a kvalitní spánek je jedna z nejdůležitějších věcí pro vaše zdraví, tento zápřah si radši rychle rozmyslíte.
Nemocné dítě? Zaměstnavatel může mít pochopení jednou, dvakrát za rok. Ale ne každý druhý týden, když se ve školce rozjede další rýmičková (spálová, chřipková, doplň si dle sezóny) epidemie. A jestli myslíte, že to je problém jen prvního roku ve školce, jak se u nás traduje, tak vás vyvedu z omylu. Moje dítě předškolního věku bylo od září více dnů doma než ve školce. A to jsem párkrát přivřela oči a odvedla ho tam, i když ještě nebylo ve stoprocentní formě.
Takže realita je taková, že tu máme hromadu žen, které by mohly pracovat, ale v podstatě nemohou. Protože pokud chce zaměstnavatel někoho, kdo se mu nebude neustále omlouvat, že musí někam odběhnout, matka malého dítěte je prostě špatná volba. A že to tak nevidím jen já, vám řekne skoro každý, kdo si vybírá lidi do týmu.
Rodinná past, ve které je žena „dobrovolně“
A teď přichází ta nejlepší část: když žena zjistí, že její pracovní možnosti jsou mizerné, většinou skončí na volné noze nebo prostě zůstane doma. A víte, co je skvělé na tom, být doma? Nic. Tedy kromě toho, že se tím definitivně ekonomicky pohřbí.
Muž (a všichni její bývalí mužští kolegové) si mezitím dělá kariéru, posunuje se dál, přináší domů víc a víc peněz. Ona? Na CVčku jí mezitím přibývá mezera, kterou nikdo nechce vidět. Její ekonomická soběstačnost mizí. A jakmile už ví, že by vydělávala jen zlomek toho, co její muž, domácnost se jí začne sypat na hlavu. Protože je přece logické, že ten, kdo vydělává méně, se postará o děti a domácnost. Je to „efektivní“.
Efektivní… pro něj. Když se potkali, vydělávala třeba polovinu toho, co on. Teď, kdyby šla třeba na poloviční úvazek, byla by to tak jedna pětina.
A teď přichází ta úplně nejlepší část: co když ani nejsou manželé?
Pak nemá žena nárok na nic. Žádné společné jmění. Žádné „já jsem se starala o děti, zatímco on budoval firmu“. Žádná finanční kompenzace za ty roky, kdy byla prakticky jeho osobní asistentkou, chůvou a manažerkou domácnosti v jednom.
Jediné, co má, je možná pár let výživného na děti (a výše výživných jsou u nás tak směšné, že je skoro škoda o nich mluvit) a spoustu času na přemýšlení, jak do háje teď najde práci, když už ji vlastně nikdo nechce.
Co s tím?
Jasně, mohla bych teď napsat něco jako „řešením je víc flexibility na trhu práce“. Ale ruku na srdce – tenhle problém je hlubší. Zatímco si říkáme, že ženy mají „možnost volby“, realita je taková, že ta volba je často jen iluze. Nebo taková hezká fráze. A je to horší, než si představujete, než otěhotníte. Minimálně můj muž mi teda moc volbu nedává.
Protože když si vyberou rodinu, systém je nemilosrdně vykopne z trhu práce. A když si vyberou práci, dostanou nálepku „špatná matka“, co zas tolik nevydělává. A tak pořád dokola.
