Článek
Sleva jako začátek všeho
Už několikrát jsem si říkala, že jsem dospělá žena. Že mám přehled, zodpovědnost a Excel tabulku výdajů, do které si (téměř) všechno zapisuju. Že se umím ovládnout. Že na mě ty profláklý marketingový triky neplatěj.
Ale pak přijde sleva. A se slevou i hlas v hlavě, který šeptá: Hele, to je výhodný. A pak už nejsem dospělá žena. Jsem třináctiletá puberťačka se zlatou platební kartou rodičů a pocitem, že jsem právě porazila systém.
Dvoje boty = jeden dobrý nápad
Například ty boty. Původně za čtyři tisíce. Teď za dva litry. No nekup to!
„Ale máš už dvoje podobný, buď rozumná,“ říká hlas rozumu.
„Jasně. Ale tyhle jsou béžový! A béžovou nemám,“ odpovídá hlas nadšení.
A najednou stojím doma se dvěma krabicema. Jedny hnědý, druhý béžový. A hlavou mi běží: Dvoje za cenu jedněch. To je přece… šetření!
Šaty, které už mám. A mám je ráda. Dvakrát.
Stejně to dopadlo s jedněma šatama, který už mám. Ano, už je mám. A ještě k tomu přesně ty samý. Ale teď byly ve slevě. A když jsou ve slevě, je hřích je tam nechat. A když jsem je přinesla domů a položila vedle těch původních, tak jsem si říkala: „Dobře, možná to byl zkrat. Ale kdyby se ty původní náhodou… třeba kdyby se potrhaly! Nebo kdybych si je prostě chtěla vzít častěji než stíhám prát!“
Káva za odměnu, protože jsem vlastně šetřila
Když něco ušetřím, můžu si za to koupit kafe. Protože – teď pozor – neutracené peníze nejsou stejné jako žádné peníze. Neutracené peníze jsou bonus. Odměna. A za odměnu si přece zasloužím flat white s ovesným mlíkem. A croissant. A když jsem opravdu šetřivá, tak i dortík. Protože co jsem ušetřila, to si můžu sníst.
Všechno pod stovku = zdarma
„Ale stálo to stovku,“ říká rozum.
„Devadesát devět! Devadesát! Devět!“ křičí moje duše a třímá v ruce čtyři rtěnky. Každá za devadesát devět. „To je jako kdybych si koupila jednu drahou a tři dostala zadarmo!“
Vinted jako investiční platforma
Prodám bundu, co jsem si koupila ve výprodeji, protože byla „skvělá investice“. Měla jsem ji jednou. A teď ji prodám za tři stovky.
„No dobře, tak prodělala jsi, ne?“ zkouší to znovu můj rozum.
„Ne. Já přece vydělala!“ kontruje moje vnitřní účetní zmanipulovaná reklamami na různé prodejní platformy. „Měla jsem něco, co jsem už nechtěla, a teď mám tři stovky navíc. To je přece jasný čistý zisk!“. No a co s těma třema stovkami udělám? Koupím si něco za litr přece!
Klasika: Nákup navíc kvůli dopravě zdarma
Objednávám něco za 480 korun. Doprava zdarma je od šesti set.
„Tak to zvedni, nebuď blbá, přidej něco malýho,“ říká ta moje praktičtější já.
„Třeba ponožky. Nebo masku na obličej. Nebo svíčku. Vždyť svíčky se vždycky hodí.“
A tak přidám. Za stopade. Abych ušetřila 89 korun za dopravu. A doma si pak říkám: Jaká já jsem šikovná!
DM bodíková magie
Udělám nákup za pětistovku a hned počítám: „To je 20 bodů. Ale mám kupon na desetinásobek! Takže 200 bodů! To je skoro 50 korun!“ A najednou mám pocit, že jsem právě dostala slevu. A pak, až za ty body koupím něco s reálnou korunovou slevou? Tak to je druhá sleva! A dvě slevy? To už je skoro dar od DM vesmíru.
Dárečky zdarma? Na to já slyším
Potřebuju jednu řasenku. Za tisícovku. A pak na mě na e-shopu vybafne „při nákupu nad 2 000 Kč dostanete 5 miniatur zdarma!“ A moje mysl? Okamžitě ve střehu! „Miniatury. Kosmetika. Vzorky! To bys přece chtěla vyzkoušet, no ne?“ A tak přihodím krém, co nepotřebuju, ale aspoň se dostanu přes ten práh a můžu se těšit na dárečky. A pak doma obdivuju mini krabičky, jako kdybych objevila poklad. „No tak ty jsou roztomilý! To fakt stálo za to!“
Dovolená – rozpočtový paralelní vesmír
Na dovolené neplatím penězi. Platím „z rozpočtu dovolená“. To je taková tajemná kolonka, ze které se může utrácet prakticky neomezeně.
„Tyhle šaty jsou nádherný. A jen za 2 000. Koupila by sis je doma?“ ptá se moje realistická část.
„No jasně že ne!“ odpovídám hrdě. „Ale tady to je z dovolenkových peněz. A to se nepočítá!“
To samé platí pro kafe na letišti. Za 160 korun. „Zbláznila ses?“ zkusí to ještě jednou moje rozpočtová opatrnost.
„Ale no tak! To je přece letištní měna. To se nepočítá. To je jako… jako když platíš v galeonech v Bradavicích.“
Není čtyřka jako čtyřka aneb cena za nošení
Pak je tu moje oblíbená rovnice: čím víc něco nosím, tím míň to vlastně stálo. Koupím si kabát za 4 000 Kč? No dobře, zní to draze. Ale když si ho vezmu, dejme tomu, 40krát za zimu, vychází to na 100 Kč za jedno nošení. A to už je přece docela výhodný! Když si ho vezmu 80krát, tak je to padesát korun. A když ho mám třetí sezónu, tak už se blížím k číslům, která by mi záviděl i Lidl. A hlavně – říkám si, že kdybych si ten kabát nekoupila, tak bych ho nemohla tak výhodně nosit!
A pak to zaplatí moje budoucí já
A když si něco koupím dnes, ale zaplatím to až za tři týdny? Tak to taky nejsou utracený peníze. Je to budoucí problém. A moje budoucí já má určitě víc peněz. Nebo aspoň víc odvahy otevřít výpis z účtu.
A teď vážně (nebo spíš skoro vážně)
Jo. Je to samozřejmě nadsázka. Ale reaguje to na trend, který aktuálně žije na sítích pod názvem girl math – a který mě neskutečně pobavil, protože… jsem si v tom prostě našla sebe. Jak jste asi pochopili, girl math si pohrává s tím, jak si ženy dovedou ospravedlnit své výdaje originálními (a mnohdy poněkud hloupým) způsoby.
A i když jsem přesvědčená, že dneska mám rozum vcelku na svém místě, tak přiznávám, že jsem evidentně nemálo vina i já. Tohle všechno jsou reálné scénáře, které jsem zažila. Jasně, nebylo to vše v rámci jednoho týdne, ale i tak. A jo – kdybych se do toho měla trochu víc opřít, tak bych vám klidně ukázala diplom z pražského kola matematické olympiády ze základky. Fakt.
Takže ano. Holčičí matematika nemusí dávat smysl. Ale rozhodně má svoje kouzlo.
Milé ženy, přiznejte se – kolik „výhodných“ nákupů máte doma schovaných ve skříni? A kolik z nich jste si odměnily kávou? A vy, milí muži, co vás na naší holčičí matematice nejvíc vytáčí? Že tydle nesmysly slýcháte doma? Nebo že to vlastně smysl dává… až moc?
