Článek
Zachtělo se mi hokeje
Tak jsem se včera po postupu Čechů do finále Mistrovství světa v hokeji rozhodla, že vezmu dceru na finále. No už je to celkem dlouho, co jsme tu příležitost měli naposled. A jen pár stanic metra daleko. Říkala jsem si, že atmosféra bude úžasná a takový zážitek by asi stál za to. Pustila jsem se do boje s oficiálním prodejem vstupenek a… sakra! Po netrpělivém klikání! Jedna jediná vstupenka. V předposlední řadě sekce 113. Za 8900 Kč. Chtěla jsem ale dvě, ne jednu, že jo… Co to je za úchylku prodávat lístky po jedné? A za takový balík? No, já asi žiju v nějakém levném paralelním vesmíru, protože jsem si představovala, že by mohlo jedna stát tak kolem pěti tisíc korun.
Ne, teď vážně, jsem asi nakonec ráda, že byla dostupná jen jedna vstupenka a já tak nemusela řešit, jestli nám ten zážitek za těch 18 tisíc stojí nebo nestojí. Dovolit si to můžeme, ale člověk prostě i tak hodnotí, co jiného by si za tu částku mohl koupit a jaký by byl užitek z různých alternativ.
Vyprodaná O2 Arena aneb kde je ta chudoba?
A co mě dorazilo nejvíc? Celá nemalá pražská O2 Arena je vyprodaná. To jako fakt? (Hlavně) Češi si nakoupili lístky za takový prachy?
Ano, my Češi, co se pořád tváří, jak je všechno drahý a jak se máme špatně. No tak to pardon, ale tohle už nevydržím a napíšu to sem natvrdo. Ať se jdou všichni vycpat s těmi řečmi o krizi a „Fialově drahotě“. Tak nějak přestávám věřit tomu, že tu v ČR opravdu máme rodiny, které si s částkou kolem 8900 Kč musejí vystačit na nákup potravin i na dva měsíce. Včera to na mě spíše působilo, že do O2 Areny chtěla minimálně polovina Čechů.
Jasně, předem možná vyšly vstupenky na finále aspoň o něco levněji. A třeba ty sekce nahoře (číselná řada 4×x) měly levnější vstupenky i včera. O kolik, to radši nebudu zkoušet odhadovat (viz můj včerejší, značně nepřesný, odhad výše, kolik bude jedna vstupenka stát).
Od překupníků i za padesát táců
Dneska jsem si navíc přečetla i o tom, že se lidé nebojí dát padesát tisíc korun za lístek od překupníků. To už je podle mě ale fakt na Bohnice. Jo, 50 tisíc. Tedy více než je průměrná česká (a i Pražská) čistá mzda. Za jednu vstupenku. Navíc od překupníků, tedy navíc nejspíš za nic (U elektronické vstupenky člověk nikdy nemá jistotu, kolik má „majitelů”). Já nevím, jak to vidíte vy, ale mně to připadá spíš jako cena za starší malý auto, ne za hokejový lístek. A co jako dostanu za těch 50 tisíc? Osobní masérku během přestávky? Nebo snad Plekance, co jim přinese pivo až pod nos?
Na druhou stranu, jasně, chápu, někteří z těchto lidí by možná i letěli na poslední chvíli do jiného místa konání, jen aby mohli být na finále, a to by je s letenkou, ubytováním a vstupenkou, vyšlo pravděpodobně na mnohem vyšší částku, a tak se jim může i 50 tisíc zdát jako dobrá cena, když stačí dojet na Českomoravskou.
Představte si, že jdete na hokej s rodinou. Čtyři lístky za 50 tisíc každý, to už je celkem 200 tisíc. A to ještě s přídavným adrenalinem, jestli vás tam vaše vstupenka vůbec pustí. To si může dovolit snad jen nějaký miliardář nebo šílenec. A teď si říkám, že pokud tolik lidí ty lístky opravdu kupuje, tak se buď máme mnohem a mnohem líp, než si myslíme a často slýcháme, nebo jsme úplně ztratili rozum.
V době psaní tohoto článku, tedy šest hodin před začátkem finálového zápasu, jsem viděla hned několik nabídek vstupenek na facebook marketplace, a to v cenovém rozpětí 7 až 20 tisíc korun za jednu vstupenku. Kolik z těchto vstupenek je prodáváno s dobrým úmyslem a u kolika se jedná o podvod, si vyčíslit nedovolím.
Zůstávám doma
Já tedy nakonec zůstanu doma. A obejdu se i bez toho hokejového finále. A jedinečné místo v mé paměti tak bude i nadále držet česká výhra na olympijských hrách v Naganě. Na hokej se doma dívat nebudu, protože můj španělský partner pro to nemá moc pochopení, stejně v devět už většinou spíme a v naší skvělé 75”televizi, za kterou sice platíme vzorně nesmyslný koncesionářský poplatky, ani nemáme žádný televizní programy.
Taky bych si mohla dát sklenku, sednout na gauč a koukat na zápas z pohodlí svého obýváku. Ale se sluchátky na uších a z notebooku to už jaksi postrádá jakoukoliv atmosféru.
Takže jo, atmosféra v O2 Areně bude určitě super, ráda bych ji zažila, ale tak třeba někdy příště. A kdo ví, třeba mi dcerka za těch ušetřených pár desítek tisíc poděkuje, když jí za to koupím (kus) dovolené u moře. A českému týmu samozřejmě přeji skvělý zápas a zlatou medaili.
