Žena, která porodila 53 dětí: „Musím dál rodit, jinak zemřu“

V době, kdy si stále více lidí klade otázku, zda vůbec chtějí děti, mama Francine z Demokratické republiky Kongo žádnou volbu neměla—alespoň podle toho, co jí údajně sdělili lékaři. Během svého života porodila neuvěřitelných 53 dětí a tvrdí, že pokud by přestala rodit, ohrozila by tím vlastní život.

Mama Francine, padesátiletá žena z města Goma, přivedla na svět své první dítě už v šestnácti letech. Muž, se kterým má to první dítě ji opustil. O tři roky později se vdala, jak sama říká, za lásku svého života, a následně porodila dalších 52 dětí. Skoro všechna její těhotenství byla vícečetná—porodila dvakrát paterčata, dále i čtyřčata, trojčata, dvojčata a jen tři z dětí se narodily samy.

„Pokud přestanu rodit, mohla bych zemřít,“ tvrdí Francine. Podle jejích slov jí lékaři diagnostikovali hyperovulaci, genetickou poruchu, kvůli které její vaječníky produkují více vajíček než obvykle. Pokud by prý přestala rodit, řekli jí lékaři, hrozila by jí tvorba nebezpečných rakovinných nádorů. I po nedávné smrti svého manžela v říjnu 2024 tak nadále pečuje o svou obrovskou rodinu.

Jasně, řekli jí to lékaři v Africe a někdy před 30 lety. Se zvědavostí mně vlastní, jsem se tedy pokusila dohledat, jak to s tou hyperovulací ve skutečnosti je.

Hyperovulace je stav, kdy během jednoho menstruačního cyklu dozrává a uvolňuje se více vajíček najednou. Tento jev je dědičný a bývá spojen s vyšší hladinou folikulostimulačního hormonu (FSH), který podporuje dozrávání vajíček. Výsledkem je výrazně vyšší pravděpodobnost mnohočetného těhotenství.

Ale je opravdu nutné rodit dál, aby si žena zachránila zdraví? Odpověď zní: ne. Hyperovulace sama o sobě nezpůsobuje rakovinu. Některé studie sice naznačují, že častá ovulace může mírně zvyšovat riziko některých gynekologických nádorů, ale rozhodně neexistuje žádný lékařský důkaz, že by žena musela nepřetržitě rodit, aby se chránila. Ve skutečnosti se v podobných případech doporučuje hormonální léčba nebo antikoncepce, nikoli „nekonečné“ pokračování v těhotenstvích.

V některých afrických zemích není neobvyklé mít velkou rodinu, ale 53 dětí je extrém i v místních podmínkách. Mama Francine říká, že jí s péčí pomáhají starší sourozenci a sousedé. Přesto si lze jen těžko představit každodenní logistiku takového života—stravování, školní docházka a zdravotní péče musí být nesmírně náročné.

V domě Mama Francine je neustálý ruch. Ti nejmenší spí na matracích položených přímo na zemi, starší děti se tísní na pohovkách, často i dvě na jedné. Přestože dům působí na tak velkou rodinu neuvěřitelně malý, Francine dělá vše pro to, aby její děti měly alespoň základní komfort. Některé starší děti mají svou rodinu, a tak už mají svůj domov. Ale na Francine často zůstává i obstarání malých vnoučat.l.

Jediná koupelna v domě znamená, že ranní příprava do školy je logistická noční můra. Většina dětí se proto sprchuje až večer, aby se ráno vůbec stihly dostat z domu. Jídlo je další obrovskou výzvou – každý den se spotřebuje 26 kilogramů kukuřičné mouky a 7 kilogramů fazolí. Na snídani často mívají matoke, tradiční vařené banány.

Její prvorozený syn přiznává, že si už ani nevybavuje tváře všech sourozenců. „Na ulici mě zastaví dítě a řekne mi, že jsem jeho bratr. Ani nevím, kdo to je,“ říká s pobavením.

Další z jejích dcer, která je šestým narozeným dítětem, se vyučila v oblasti zdravotnictví, ale sotva se uživí. „Snažím se pomáhat rodině, ale nemám na to. Můžu jen doufat, že Bůh pomůže mámě,“ říká smutně.

Francine přesto nikdy neuvažovala o útěku. „Mnoho lidí mi říkalo, ať děti opustím, ale to nemůžu. Žádné z nich se nenarodilo na vlastní žádost. Jsem za ně zodpovědná, dokud budu žít.“

Každý večer, po celém dni starání se o děti, se vydává do ulic Gomy prodávat pečenou kukuřici. Za celý den si vydělá méně než 20 korun. Přesto si nestěžuje. „Můj jediný problém je chudoba, ne žárlivost mezi dětmi nebo zloba. A ano, znám jména všech svých dětí,“ dodává s úsměvem.

Jako velkou výhodu svého současného života vidí to, že její mladší děti mají vzdělání zdarma. Stejné štěstí bohužel jejich starší sourozenci neměli.

Příběh Mama Francine se objevil v reportáži Afrimax English na YouTube, ale zatím nebyl ověřen mezinárodními organizacemi ani hlavními zpravodajskými médii. Zůstává tedy otázkou, nakolik jsou její tvrzení o množství dětí pravdivá. Na druhou stranu ve videu je vidět opravdu hodně dětí, a tak já jí věřím, i když počty uvedené e videu nedávaly přesně 53. Jako zázrak se mi jeví to, že žádné její dítě nezemřelo (ani při porodu).

V současnosti je za nejplodnější ženu světa považována Mariam Nabatanziová z Ugandy, která do svých 39 let porodila 44 dětí. Má troje čtyřčata, čtvery trojčata a šestery dvojčata. Podobně jako Mama Francine má vrozenou hyperovulaci, která způsobuje uvolňování více vajíček v každém cyklu.

Na rozdíl od Francine však Mariam lékaři nikdy neřekli, že by musela rodit dál ze zdravotních důvodů. Její životní situace je spíše sociální tragédií—poté, co ji opustil manžel, zůstala sama s desítkami dětí, které se snaží uživit v chudých podmínkách Ugandy.

Neoficiálním rekordmanem v počtu potomků je Valentina Vassilyevová, ruská žena žijící v 18. století. Podle dobových záznamů porodila 69 dětí během 27 těhotenství. Tento údaj je ale často zpochybňován, protože neexistuje dostatečná historická dokumentace.

Její příběh jsem zaznamenala někdy kolem Vánoc, a tak jsem se rozhodla o něj podělit i s českými čtenáři. Francine je nejen symbolem extrémní plodnosti, ale také (poněkud smutnou) ukázkou toho, jak mohou zdravotní mýty ovlivnit život jedné ženy.

Ať už je příběh Francine pravdivý, nebo ne, ukazuje, jak silně mohou tradice, medicínské dezinformace a chybějící zdravotní péče ovlivnit život žen v různých částech světa. Její případ je extrémní, ale myslím, že odráží realitu mnoha žen, které nemají možnost rozhodovat o svém vlastním těle a budoucnosti.

Zdroj: Autorský text, zpracováno na základě videa

https://youtu.be/eCmk2WfpI_U?si=Ec5cmUvTUMw07yuZ