Článek
Moje účast ve výzkumu profesora Flegra
Jako studentka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy jsem měla tu čest stát se součástí nejednoho z experimentů a šetření profesora Flegra, který je známý svými studiemi o toxoplazmóze. Ano, mluvím o „tom“ Flegrovi s unikátním, až typicky vědeckým, vzhledem - tedy osobností, která získala určitou (ne)popularitu během covidové pandemie. Jeho práce (a jeho promo této práce během výuky) mě inspirovala k účasti na testech této záhadné nemoci.
Profesor Flegr nejen rozšířil povědomí o toxoplazmóze mezi vědeckou komunitou i českými laiky (i díky své knize), ale jeho jméno a práce se dokonce objevily ve světě populární kultury. Specificky se o toxoplazmóze zmínil známý animovaný seriál Griffinovi, kde byla dokonce ukázána fotografie profesora Flegra.
Mám všechny předpoklady být hostitelem
Toxoplazmóza, ten skrytý nepřítel, jak ji někteří nazývají, je nemoc způsobená parazitem, který se nejčastěji šíří skrze kočky. A jaké jsou ty příznaky? No, mluví se o změnách v chování, možná i o zvýšené odvaze nebo snížené reakci na strach. K tomu může přibýt i tendence k riskantnímu chování, mírné poruchy pozornosti, či dokonce změny v chování a vnímání chuti. „To jsem celá já!“, pomyslela jsem si, když jsem slyšela o těchto příznacích a později vyplňovala dotazník, ve kterém jsem měla označit, které z nich si myslím, že mám. Byla jsem opravdu přesvědčená, že můj test na toxoplazmózu vyjde pozitivně!
Roky plynuly, účastnila jsem se pár dalších dotazníků na stránkách výzkumného týmu prof. Flegra (oni můj výsledek věděli, ale vybrala jsem si, aby mi ho nesdělili, abych mohla pokračovat v dalších dotaznících s nevědomím výsledku) a na celou věc jsem tak trochu zapomněla. Až jednoho dne, o pár let později, mi přistál v e-mailu výsledek: negativní. Cože? Jak je to možné? Můj život byl plný koček, riskantních rozhodnutí a všech těch věcí, které by odpovídaly toxoplazmóze!
Vlastní diagnóza nevyšla
Tento příběh mi připomněl, jak snadno můžeme podlehnout stereotypům a předsudkům. Byla jsem si téměř jistá svojí „diagnózou“, ale nakonec jsem byla negativní?! Zároveň to ukazuje, jak může být věda plná překvapení - a jak nás může nejen informovat, ale i pobavit.
Takže pokud se někdy budete cítit jako odvážný rytíř v boji s každodenním životem, možná to není jen toxoplazmóza, která mluví. Možná jste prostě jen odvážní či nepozorní!
Potvrzovací zkreslení jak vyšitý?
Moje vlastní zkušenost s testováním na toxoplazmózu? Asi dobrý příklad toho, co ve světě psychologie nazývají potvrzovací zkreslení (spíše známé pod anglickým pojmem confirmation bias). Když jsem slyšela o všech těch příznacích a vyplňovala dotazník, byla jsem téměř přesvědčená, že jsem pozitivní. Ale nakonec se ukázalo, že ne všechno, co se zdá být pravdivé, musí být skutečně pravdivé. Moje očekávání byla zpochybněna, když jsem dostala negativní výsledek. A testu z vlastní krve věřím a že jsem stále negativní jsem se dozvěděla i během těhotenství. Takže možná příště, než si začnu myslet, že mám nějakou exotickou nemoc, raději si dvakrát ověřím fakta!
Toxoplasma: Nezvaný host, který se usadí nafurt
Víte, že asi třetina Čechů sdílí svůj život s drobným, ale záludným spolubydlícím, toxoplazmou gondii? Ano, tento prvok, známý také jako kokcidie kočičí, si našel svůj domov v mnoha z nás.
Přenos? No, klasika - obvykle prostřednictvím koček a jejich exkrementů. Ale nebojte, není to jen o mazlení se s kočičkami. Tyto parazity můžete chytit také konzumací nedostatečně tepelně upraveného masa (ach, ty steaky v úpravě rare) nebo ovoce a zeleniny, které nebyly řádně umyté.
A co se stane, když se toxoplasma gondii dostane do našeho těla? No, řekněme, že si tu udělá pěkně pohodlno. Tento malý nezvaný host se usadí v naší nervové a svalové tkáni, kde se zapouzdří a vytvoří tkáňové cysty. A věřte nebo ne, ale zůstane s námi až do konce života. Ano, čtete správně - až do konce života.
Mise: Dostat se do kočky
Proč by nás parazit vedl k nebezpečnému chování? Toxoplazma gondii se snaží dostat zpět ke svému hlavnímu hostiteli, kočce. Problém je, že myši a jiní malí hlodavci jsou jejími přirozenými mezihostiteli. Hypotéza vysvětlující zvýšené riskantní chování spojené s toxoplazmózou je založena na předpokladu, že parazit ovlivňuje chování mezihostitele tak, aby se zvýšila šance na jeho přenos zpět ke konečnému hostiteli, kterým je kočka.
Když se tedy tento parazit ocitne v nás, lidech, mylně si myslí, že jsme jen další myš. A tak nám nějakým způsobem ‚napovídá‘, abychom si to namířili rovnou do tlamy kočky. ‚Podívej se na tu kočku, není roztomilá? Jdi blíž!‘ No, nejsme myši, ale toxoplazmóza to zřejmě nevzala na vědomí. A tak si jde svou cestou a my s ní, až do okamžiku, kdy si uvědomíme, že riskantní chování možná není nejlepší nápad.
Ale nelekejte se, ve většině případů se toxoplazmóza projevuje jen mírnými nebo žádnými příznaky „nemoci“. A pokud už se nějaké objeví, většinou jsou to jen mírné chřipkové příznaky. Takže i když máme v těle parazita, většinou o něm ani nevíme. A vliv na chování se ještě přesně zjišťuje.
Riziko pro těhotné
A pro ty, které plánují rozšíření rodiny: pozor na toxoplazmózu, pokud jste s ní dosud neměly tu čest. U těhotných žen, které se s tímto parazitem setkají poprvé, může způsobit nepříjemnosti pro miminko. Takže ano, i v tomto případě platí staré dobré pravidlo: lepší předcházet než léčit!
Takže pokud si příště budete užívat tatarák, nebo pohladíte sousedovu kočku, pamatujte - možná právě získáte nového, i když docela neviditelného, společníka na cestě životem.
Zdroj: Autorský text,
informace o toxoplazmě a toxoplazmóze uvedené v článku jsou zjednodušené a na základě vlastních znalostí, při psaní článku nebylo zjišťováno, zda jsou mé znalosti stále aktuální
