MPSV: „Za odvedenou práci důstojný důchod, za lenost nic.“ Ale co když je systém sám líný?

Dnes na mne tady na Seznamu vyskočila reklama Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) na důchodovou reformu, kterou jsem ještě neviděla. Bílým a černým písmem na modrém poli hlásá: „Za odvedenou práci důstojný důchod, za lenost nic.“ Nová reklama MPSV mě vytočila. Ani nevím, kdy naposled ve mně reklama vyvolala takovou vlnu negativních emocí. A nemyslím, že ty emoce, co cítím, byly cílem této marketingové kampaně. Ale jestli MPSV chtělo, aby se o tom psalo, tak tedy přilévám olej do ohně svým pohledem na věc, tentokrát se ale jedná o vážné téma.

Nová důchodová reforma, kterou prezentoval ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, je koláží složitých podmínek a neprůhledných výpočtů, což dělá její pochopení naprosto herkulovským úkolem nejen pro průměrného českého občana. Pod rouškou přizpůsobení důchodů inflaci a třetině reálného mzdového růstu vláda zdánlivě pohodlně přehlédla základní problém: transparentnost a jednoduchost.

Ve zvráceném světě nové české důchodové reformy, leží spletitý systém mj. vyžadující nyní minimálně 40 let příspěvků na důchodovém pojištění pro předčasný důchod (oproti dřívějším 35 letům).

I pro někoho jako moje máma (tedy vysokoškolsky vzdělaná, většinu života nadprůměrně vydělávající, žena pod šedesát, která celý život svědomitě přispívala, na pracáku byla jen pár měsíců za celý život a dala „státu“ jednoho daňového poplatníka) zůstává penzijní systém, jeho změny, výjimky a výjimky z výjimek, složitou hádankou, kterou luští každý měsíc dlouhé hodiny a zjišťuje, co se jí „vyplatí“ nejvíc. Předdůchod? Ano, ne? Předčasný důchod? Pracovat? A za kolik, aby se mi to ještě vyplatilo? Kdy je ten „nejvhodnější“ moment, aby můj zasloužený důchod byl co nejvyšší? Ale o tom tu dneska vlastně ani moc psát nechci.

Ale co mě opravdu rozčiluje, je způsob, jakým tato reforma ignoruje studenty a mladé pracující. A ještě jim ta reklama nepřímo říká: studium je lenost, důchod je jen za práci!

Takže, jestli jsem to správně pochopila, vláda původně uvažovala o zahrnutí studijních let do náhradních dob pojištění v dospělosti. Nakonec ale od tohoto plánu ustoupila. To může v některých případech znamenat, že studenti, kteří tráví roky studiem, jsou v očích státu považováni za osoby, které „nedělají vůbec nic“. To se mi nelíbí, uvědomuji si význam a náročnost vysokoškolského vzdělání.

A zajímalo by mě odůvodnění tohoto rozhodnutí. Většina ministrů přece sama prošla vysokoškolským vzděláním, ne? Jak mohou nyní přehlížet hodnotu a význam těchto let strávených studiem? Je ironií, že ti, kteří by měli hodnotu vzdělání nejlépe chápat, se zdají být těmi, kteří ji nyní nejvíce zpochybňují.

Přiznám se, jako studentka dvou vysokých škol, jsem se v roce 2010 o nuance českého penzijního systému opravdu nezajímala. Ale dnes, s tvrdým nárazem reality, si to již plně uvědomuji: čas, který jsem strávila na vysokoškolským studiem po roce 2010 a o kterém jsem naivně věřila, že se mi započte do důchodu, se rovná v očích státu ničemu a nemění se to ani pro aktuální studenty, tedy v očích nové reformy. Takže, jen pro upřesnění, myšlenka, že stát během studií dospělých osob odvádí důchodové pojištění, je pouze relikt minulosti, který už od roku 2010 neplatí.

V době, kdy umělá inteligence a roboti přebírají kontrolu nad pracovním trhem, se naše vláda asi rozhodla, že nejlepší cestou vpřed je penalizovat ty, kteří se snaží získat vysokoškolské vzdělání. Ano, přesně tak - v době, kdy bychom měli oslavovat a podporovat akademické úsilí a výzkum, který může vést k průlomovým objevům, se nám naše milá vláda rozhodla vzkázat: „Studujte méně, pracujte více!“

Je to jako by nám říkali: „Proč trávit roky studiem a výzkumem, když můžete jít rovnou do továrny nebo za pult?“ Je to zrůdné a poukazuje na hluboký nesmysl v našem systému. V době, kdy bychom měli bojovat proti robotizaci a automatizaci tím, že podporujeme lidský intelekt a inovace, se místo toho zaměřujeme na penalizaci těch, kteří se snaží posunout hranice lidského poznání.

Pro mladé lidi a studenty je tato reforma fackou do tváře. Jsou v životní fázi, ve které je každé rozhodnutí o jejich vzdělání a kariérní cestě zásadní. Přesto vládní poselství zní jasně: „Vaše akademické snažení a počáteční kariérní zápasy pro nás mají malou hodnotu.“

V dnešním světě absurdního důchodového systému v České republice se zdá, že nejlepší „strategií“ pro studenty je zapomenout na kvalitní vzdělání a místo toho si najít jakoukoliv práci, jen aby začali hromadit ty cenné roky pro důchod. Proč se vlastně snažit o kvalitní vzdělání, když nás systém trestá za to, že chceme strávit více času na univerzitě?

Když už to nejde jinak, zdá se, že druhou nejlepší možností pro studenty je „podojit“ vlastní rodiče, aby zaplatili to, co stát nekryje, tedy za dobu studentských let si doplatit důchodové pojištění. To ale přichází s vlastními problémy, obzvláště v situaci, kdy už tak studium může být finančně náročné, zejména pokud student nemůže žít doma a musí se starat o všechny životní náklady ve městě studia.

Nebo je také možné doplatit až později, tedy z vlastní kapsy, ale to už bude za v tu dobu aktuální minimální sazbu pro důchodové pojištění.

Podle mne je zarážející a zároveň nespravedlivé, že ti s vysokoškolským vzděláním mohou skončit v situaci, ve které nemají možnost využít předčasného odchodu do důchodu. Proč? Protože nebudou mít odpracovaných čtyřicet povinných let, a to kvůli rokům strávených studiem. Připadá mi to jako trestání těch, kteří se rozhodli věnovat čas a úsilí vzdělávání. Jak může být systém, který by měl oceňovat a podporovat vzdělání, nastaven tak, že těmto lidem ztěžuje dosažení důchodu? Je to paradox, který ukazuje na hlubokou nerovnováhu v našem přístupu k vzdělání a pracovnímu životu.

Navíc mi to přijde dvojnásobně nespravedlivé, když uvážím, že mnozí vysokoškolsky vzdělaní lidé během své kariéry odvedou do systému trojnásobek částky ve srovnání s těmi, kteří takové vzdělání nemají. Přesto se setkávají s možným omezením v přístupu k předčasnému důchodu. Jak je možné, že systém, který by měl odrážet příspěvek jednotlivce, nakonec trestá ty, kteří investovali do svého vzdělání a kariéry? Je to nespravedlnost!

Je to absurdní! Místo aby stát podporoval mladé lidi v získání solidního vzdělání, které by mohlo přinést inovace a posunout naši společnost vpřed, nás nutí přemýšlet, jestli si nevybrat nejjednodušší cestu, abychom se co nejdříve zapojili do pracovního procesu a začali plnit státní pokladnu. A to vše na úkor našeho osobního a profesního rozvoje. Jaký to paradox! V době, kdy by mělo být vzdělání prioritou, se nám důchodový systém snaží vtlouct do hlavy, že praxe (a to jakákoli) je víc než studium.

Není to jen smutné, je to krátkozraké a zarážející. Jak můžeme očekávat, že se naše společnost bude vyvíjet správným směrem, když vytváříme systém, který znehodnotí vzdělání a trestá ty, kteří se snaží být více než jen pracovní stroje od prvního dne po maturitě?

Ano, důchod stejně nečekáme nějaký valný, ale člověk tak nějak ve skrytu duše doufá, že aspoň nějaký (i když výrazně menší než současní důchodci) dostane. Přeci jen nejsme v USA, jsme tu ve sociálním státě, že ano…

Na závěr bych chtěla říci, že tato důchodová reforma (a její dopady na studenty a mladé lidi) by neměla být jen o penězích, výpočtech, pravidlech a zákonech, ale i o hodnotách a vizi, kterou jako společnost sdílíme. Když penalizujeme ty, kteří se věnují vzdělání, vysíláme naší populaci zprávu, že krátkodobý zisk je důležitější než dlouhodobý pokrok a rozvoj. Musíme ale najít lepší rovnováhu mezi okamžitými ekonomickými požadavky a investicemi do budoucnosti českých občanů a naší země.

Přiznám se, že věřím, že v této důchodové reformě se ještě ukáže mnohem více problémů a nesrovnalostí v tom, co stát (ne)považuje za „lenost“, a že pravda a spravedlnost v tomto systému ještě budou vyžadovat naši pozornost. Tato situace okolo celkové netransparentnosti a situace studentů je pro mne ale do očí bijící.

Zdroj: https://www.mpsv.cz/web/cz/mladi

P.S. Jo a po kliknutí na onu reklamu a rozkliknutí sekce „Mladí“ se o důchodech pro situace mladých, tedy studujících, nedozvíte vůbec nic!

Poznámka autorky: Jestli se v textu objevila věcná chyba, není to záměr, ale dokonalý důkaz toho, jak nesmírně „přístupný“ a „jasný“ je náš důchodový systém. Tedy že ani když se snažíte, nemůžete v tomhle zmatku za rozumnou dobu najít, co je platné a správné tvrzení.