Pečete a prodáváte vánoční cukroví? Pozor na plánované kontroly

Když se blíží vánoční svátky, naše kuchyně ožívají vůní domácího pečení a cukroví se rodí ve velkém. Není nic krásnějšího než se podělit o výsledky vlastní práce, a tak se nabídka domácího cukroví šíří internetem rychleji než vánoční koledy v době adventní.

Podle článku na webu idnes hlásí letos Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) České republiky posílení kontrol. Amatérská výroba (s následným prodejem) cukroví totiž dle SZPI není přípustná. Kdo nemá živnostenský list a schválenou provozovnu pro výrobu potravin, nesmí takto činit a hrozí mu mnohatisícová pokuta. To pro mnohé amatérské domácí pekařky a pekaře znamená, že se stávají nedobrovolnými účastníky hry na schovávanou.

Přiznám se hned tady na úvod, že srdce mám na straně těch, kdo chtějí potěšit své sousedy a okolí kouskem sladké domácí tradice a přivydělat si tím pár korun.

Jistě, potravinářská inspekce má své důvody pro zvýšené kontroly. Asi nikdo z nás nechce mít narušené svátky žaludkem na vodě kvůli nekvalitnímu cukroví z domácí produkce. Na druhou stranu když si koupím cukroví od někoho ze sousedství, předpokládám, že je vyrobeno v domácím prostředí a přijímám s tím spojená rizika

Rozumím, že hygienické normy jsou tu pro naši ochranu, ale neměly by se hygienici (a další inspektoři) zaměřit spíše na ty, kteří prodávají výrazně rizikovější potraviny, které například ani nejsou tepelně upravené, jako je například sushi? Ve facebookové skupině pro naši část Prahy jsem již zaznamenala i takové nabídky. To jsou dle mě potraviny, na které by se měly zaměřit kontroly.

I tak mi kontrola segmentu „domácího“ pečení cukroví mi přijde velmi neefektivní využívání veřejných financí.

Popravdě i obyčejné dorty mi přijdou rizikovější než pečené cukroví, protože (nepečený) krém dortu, navíc často obarvený „neznámou látkou“, je snazší něčím rizikovým kontaminovat. A domácích dortů na prodej jsem už také zaznamenala nemálo.

Možná by bylo na čase zvážit určité úpravy pravidel, které by reflektovaly tu naši lidskou touhu po sdílení s okolím (i když je to za úplatu). Ideální by bylo zavést méně přísné normy pro ty, kteří se přeci jen rozhodnou věnovat se činnosti jako je pečení cukroví na prodej. To se ale asi už pomalu děje, protože vláda letos schválila druhý antibyrokratický balíček, který se mj. má zabývat přípravou „metodiky pro krajské hygienické stanice, která sjednotí výklad pravidel pro sezónní produkci marmelád, sirupů a dalších výrobků v domácím prostředí.“ V jakém stadiu tato metodika je k dnešnímu dni se mi přesně nepodařilo zjistit. Jestli ale bude platit už příští rok, přijde mi o to větší nesmysl, aby byl letošek takovým lovem na čarodějnice (pekařky).

Výše zmíněný článek nezmiňuje daňový aspekt. Předpokládám ale, že když by SZPI identifikovala nezákonný prodej, předá případ i finančnímu úřadu Z důvodu prověření daňového aspektu.

Chápu, že nesmíme zapomínat, že i tento drobný obchod spadá pod oko finančního úřadu. Ano, přivýdělek pár stovek může být lákavý, ale daňové povinnosti nekončí u velkých korporací.

Je sice pochopitelné, že amatérský prodej vánočního cukroví není největší rybou, ale zůstává to nelegální činností (když daný pekař nemá zřízenou živnost a splňoval by parametry výdělečné činnosti). Dle mého názoru by ale nebylo od věci zaměřit se více na ty, kteří bez živnosti a odvodu daní přeprodávají širokou škálu zboží, jako například nové oblečení, boty a doplňky. Nejenže to téměř určitě znamená větší finanční úniky, ale také se často jedná o padělky a zboží pochybné kvality bez téměř nulových „reálných“ práv kupujících.

Jestli už vánoční cukroví pečete tak z pohledu regulací je nejvíce bezpečné, když vaše cukroví zůstane jen v kruhu rodinném a mezi přáteli. A kdo ví, třeba právě tato sousedská solidarita a vášeň pro pečení nás nakonec přivedou k lepším svátkům.

Napadá mě ale jedno řešení tak trochu stylem královny Koloběžky, která na to s důvtipem vyzrála a dorazila „oblečená neoblečená a učesaná neučesaná“ a díky tomu si získala lásku krále.

V příjemně uvolněném duchu starých časů si představte, že vaše kulinářské umění v podobě domácího cukroví může vykouzlit úsměv nejen na tváři, ale také posloužit jako univerzální měna ve vašem sousedství. Proč nezaměnit pár zlatavých rohlíčků za to, že vám soused vyvenčí psa během vaší dovolené? Nebo co třeba vyměnit plech voňavých lineckých koleček za pomoc s opravou plotu?

Obě strany jsou spokojené, výměna proběhla bez peněz a byrokracie, a oba sousedi si navzájem dělají radost malými službami.

K definici soustavného podnikání totiž obvykle patří pravidelnost, ziskovost jako účel a kontinuita činnosti. Pokud by se jednalo o jednorázovou nebo občasnou výměnu mezi známými nebo sousedy a nebylo by to prováděno s úmyslem dosáhnout zisku, pravděpodobně by to do kategorie systematického podnikání nespadalo.

Jako milovnice pečení si umím živě představit den (za pár desítek let), kdy budu chtít své pekařské umění nabídnout dál, než jen svým blízkým. Proč bychom tedy nemohli vytvořit podmínky, které by tento starobylý zvyk podporovaly místo toho, aby ho omezovaly?

A Státní zemědělské a potravinářské inspekci bych ráda doporučila, aby se její inspektoři věnovali místo soustředění na domácí pekařky, intenzivnější kontrole velkých korporací a jejich výrobních řetězců, kde by se teoreticky mohlo skrývat mnohem větší množství potravinových přestupků s větším dopadem na veřejné zdraví.

Nebo by se mohli věnovat důkladnějšímu dohledu nad dovozem exotických potravin, u kterých bývají problémy s cizorodými škůdci nebo pesticidy, které nejsou v EU povoleny. Nebo například kontroly trhovců na adventních trzích a jejich dodržování pravidel.

Věřím, že místo stíhání bychom měli domácí pekaře podpořit a nabídnout jim jiné cesty, jak své dovednosti sdílet. Co takhle využít sousedské pověsti, vytvořit si jméno mezi přáteli a známými, a na základě osobní důvěry nabízet své cukroví těm, kdo si cení práce, času a lásky, kterou pečení vyžaduje?

Sama cukroví peču vlastní. Párkrát jsem měla možnost ochutnat cukroví kupované a jen velmi výjimečně mi přišlo srovnatelně chutné jako moje domácí. Kdybych se někdy potřebovala uchýlit ke koupi většího množství, asi bych také nejraději podpořila nějakou místní „amatérskou pekařku“, a to i přes rizika s tím spojená. Na druhou stranu lidé, kteří pečou a prodávají cukroví ve velkém (řekněme nad 50 kg za sezónu) bez příslušných povolení, podle mě tak trochu vrážejí kudlu do zad drobným podnikatelům, kteří vše splňují a odvádí do veřejné pokladny daně a další odvody.

A co vy? Pečete sami? Koupili jste někdy cukrové například na základě inzerátu? Myslíte, že by se SZPI mělo zabývat amatérskými pekaři?