Podzimní blokáda: Když město čistí a řidiči to ignorují

Tak a je to tady zase. Co? Magické podzimní dny, kdy (nejen) v Praze probíhá každoroční podzimní show s koštětem a metlou v hlavní roli, tzv. podzimní blokové čištění ulic. Toto období je pro mě směsicí pocitů vděčnosti za (většinou) čistější ulice a touhy po tom strčit některým řidičům do ruky houbičku a nechat je vyleštit ten kousek asfaltu, na který tak hrdě zaparkovali.

A jste-li rodičem malých dětí, je to show, kterou nechcete promeškat, protože děti milují sledovat to neobvyklé hemžení různých strojů a lidí. No a už vůbec byste nechtěli být její součástí s vaším vozem na zakázaném místě v hlavní roli.

Je čtvrtek ráno devět hodin, slunce se prokousává mraky a jdu ulicí, kde od ranních osmi hodin platí zákaz zastavení. A proč? No samozřejmě kvůli čištění ulic. Ale zdá se, že mnozí řidiči považují tyto zákazy za doporučení, spíše než za zákaz. Vůz za vozem stojí v ulicích, jako by se vůbec nic nedělo. Kontroluji datum na dopravní značce a svých hodinkách a shodují se!

Loni byla u nás v ulici auta zvedána, pod nimi vyčištěno a pak jim na čelní sklo přistála tučná pokuta. Předloni mi přišlo, že s vozy ani nebylo hýbáno. Letos mi přišlo, že auta v naší ulici byla úplně odtáhnuta. To už je sranda za pořádný balík peněz a času! Ráda bych někdy viděla tu tvář řidiče, který si večer přijde pro svůj vůz a ono nikde.

Tak co to řidiče vede k tomu, aby svá vozidla nechali na zakázaném místě?

Pro některé je možná pokuta jen malá částka v porovnání s tím, kolik vydělají za den. „Proč bych měl ztrácet čas hledáním parkovacího místa, když mě pokuta stojí jen hodinový plat? A třeba mě ani nechytí!“ říkají si.

A pak jsou tu ti, kteří si ani nevšimnou zákazu zastavení, protože jejich oči jsou přilepeny k mobilním obrazovkám. Kdo ví, jedou po paměti a možná při tom právě po očku sledují nový díl oblíbeného seriálu nebo si hrají mobilní hru. A mezitím zaparkují kdekoli bez věnování pozornosti novinek v okolí.

A co ti, co říkají: „Byl jsem na dovolené, jak jsem mohl vědět?“ No, možná protože ty cedule se zákazem zastavení byly postaveny až poté, co jste odjeli. Na webovkách či v místním periodiku byste se o tom možná dozvěděli dříve…

Někteří možná čekají v teple svých domovů a sledují svá auta z okna, připraveni vyběhnout a přesunout je jen v případě, že se „něco začne dít“. Proč by se měli zpotit (na jaře) nebo mrznout venku (na podzim), když mohou čekat v teple až do posledního momentu?

„Můj vůz tu byl včera, tak proč bych ho měl dnes přesouvat?“ možná si někteří říkají. Věří, že pokud jim to jednou prošlo, proč by jim to neprošlo podruhé, potřetí, počtvrté…

Pak tu máme adrenalinové junáky. Pro ně je každodenní život možná příliš nudný, a tak hledají malá dobrodružství kdekoliv mohou. „Co když si zaparkuji tady a uvidím, jestli mě chytí?“ Pokud uniknou pokutě, mají malý vítězný pocit, jakoby vyhráli hru. A pokud dostanou pokutu? No, to je jen malá daň za ten vzrušující pocit nejistoty a podstoupeného rizika!

A nemůžeme zapomenout na naše milé sklerotiky. Ti, kteří si upřímně myslí, že čištění je zítra, příští týden nebo možná vůbec. Včera večer si možná říkali: „Musím přeparkovat auto kvůli čištění!“ a pak to brzo ráno v den D zcela zapomněli. Když si všimnou pokuty nebo chybějícího vozu, obvykle následuje to klasické „Ach jo, já na to zapomněl!“ Ačkoli mají dobré úmysly, čas od času jim prostě vypadne nějaký ten detail. Kdyby bylo moje auto na ulici v době zákazu, takovýto důvod bych asi měla já.

Taky mezi náma máme ty, co věří v rychlé nohy a ještě rychlejší vyřízení. „Zaparkuji tady, protože tu ještě nečistí. Aspoň nemusím hledat jiný místo. Vždyť budu zpět ještě než začnou!“ Možná v minulosti opravdu stihli svůj vůz přesunout včas, ale občas se život neodehrává podle plánu a pět minut se stane půl hodinou. A co je horší než návrat ke svému vozu jenom proto, abyste zjistili, že je už na odtažném parkovišti?

A pak jsou mezi námi ti, co s vážným výrazem tvrdí: „Všiml jsem si, že i po těchto ‚velkých čistkách‘ vypadají ulice stejně jako předtím. Tak co bych se obtěžoval přesouvat auto?“ Tito skeptici žijí podle hesla „uvidím, až uvěřím“. Možná si myslí, že celé to čištění je jen městský mýtus, vymyšlený, aby se naplnily pokladny z pokut. Ať už je to jakkoliv, tito lidé stojí pevně za svým názorem a odmítají se hýbat, dokud nevidí důkazy toho, že jejich oblíbené parkovací místo je skutečně čistší.

A potom máme naše drahé snílky. Ty, co s hlavou neustále plují mezi hvězdami a občas zapomenou, že na Zemi existují pravidla a značky. Pro ně je zaparkování auta možná jen vedlejším produktem jejich hlubokého rozjímání o vesmíru, životě a všem, co mezi tím je. Když si uvědomí, že je den čištění, mohou se jen pokrčit rameny a říct: „No co, hvězdy mi to tak nějak naznačily.“ Možná ne vždy stojí pevně na zemi, ale jejich srdce jsou určitě na správném místě… i když jejich auta ne vždy.

Někdy život přinese situace, které nemůžeme ovlivnit ani předvídat. Ať už je to náhlá hospitalizace, rodinná nouze nebo jiná závažná situace, která vás odvedla od vašeho vozu. V těchto chvílích je poslední věc, na kterou si člověk vzpomene, právě přeparkování vozu kvůli čištění. V takových okamžicích je důležité mít pochopení a empatii pro druhé, protože nikdy nevíme, co se může stát zítra. Všichni máme své důvody, a někdy je za zaparkovaným vozem skutečný příběh.

Faktem zůstává následující: pokud parkujete v ulici, ve které platí zákaz zastavení, riskujete. Ať už je to pokuta od policie, poplatek pro TSK, odtah nebo třeba jen vztek sousedů, kteří by chtěli čistou ulici. Takže příště, když přijde podzim a česká města se stanou jedním velkým čistícím divadlem, buďte moudří a zaparkujte tam, kde vás to nebude stát víc než jen pár minut chůze navíc.