Senzace Dikeç na OH: Dorazil postarší frajer bez výbavy, zastřílel si a odnesl si medaili

Na olympijské střelnici v Paříži se tento týden děly věci, které pobavily nejednoho diváka. Na první pohled to vypadalo, že si jednapadesátiletý turecký střelec Yusuf Dikeç zřejmě zapomněl sbalit všechny ty sofistikované pomůcky, které ostatní střelci považují za nezbytné. Vzal jen svoji věrnou vzduchovou pistoli a vyrazil do boje o olympijskou medaili.

Ostatní střelci jsou v dnešní době vybaveni moderními sluchátky a zatemňujícími brýlemi a specializovanými čočkami, a tak když vedle nich člověk vidí Dikeçe, který má jen normální dioptrické brýle a úplně obyčejné, skoro neviditelné, špunty do uší, uvolněně střílejícího s rukou v kapse, je to celkem vtipný pohled. Vypadalo to, že se snad jen přišel podívat na zápas nebo zaskočil na poslední chvíli za jiného střelce. Ale, jak už to často bývá, vzhled klame, a i tento padesátník měl ve skutečnosti jiné plány.

Právě jeho uvolněný přístup udělal z Dikeçe hvězdu. „Poslalo Turecko na olympiádu nájemného vraha?“ glosoval nejeden vtipálek na sociálních sítích. No přiznám, že to byla taky snad první myšlenka, co mě napadla. Dikeç je tak takovou olympijskou virální senzací.

A jak to celé dopadlo? Dikeç ve finále soutěže smíšených družstev ve střelbě ze vzduchové pistole na 10 metrů střílel jako frajer, hezky „postaru“, bez typické výbavy, s jednou rukou v kapse a přesto získal se svou partnerkou Sevval Ilayda Tarhanovou druhé místo. Kromě virální slávy si tak Dikeç domu poveze i stříbrnou medaili. No možná je trochu zklamaný, že není zlatá, ale jeho styl a přístup obletěl svět díky videím na sociálních sítích a Dikeç si kromě medaile odnesl i pomyslný titul internetové hvězdy.

A trochu v souladu s tím, jak vypadá, má opravdu menší armádní historii. Dle wikipedie nastoupil v roce 1994 na Vojenskou školu žandarmerie v Ankaře. Po absolvování se stal desátníkem a začal sloužit. V roce 2000 pak školu absolvoval jako seržant.

O rok později se začal věnovat sportovní střelbě. Od té doby soutěží jak za vojenský národní tým, tak za „normální“ národní tým.

A jeho sbírka medailí je opravdu velká. Nedávno třeba zlatá z Mnichova. A jednu ze svých prvních mezinárodních medailí získal v roce 2003 v Plzni.

I když Yusuf Dikeç soutěží a sbírá medaile už více než 20 let, teprve teď se díky síle sociálních sítí stal skutečnou hvězdou, o které vědí lidé po celém světě. Jeho nenucený styl a přístup k soutěži zaujal diváky napříč generacemi. Bez sociálních sítí by takovýto „dosah“ měl jen stěží. Ukázalo se, že i zkušený veterán může být vnímán jako nováček, když ho najednou sledují miliony lidí na internetu.

Sociální sítě mají tu moc, že z celkem běžných momentů dokážou udělat virální senzace, které překračují hranice sportu a oslovují širokou veřejnost. A Yusuf je toho zářným příkladem. I když jeho kariéra trvá už přes dvě dekády, teď je jeho jméno známé i těm, kteří by si jinak střelbu nikdy nepustili.

A teď, o dvacet let později, nám ukázal, že i bez všech těch moderních vymožeností může stále soutěžit na nejvyšší úrovni a ještě k tomu se stát internetovou senzací. O tom, nakolik by byl jeho výkon lepší, kdyby měl také všechny ty další vymoženosti jako jeho soupeři, se můžeme jen dohadovat.

Dikeç a jeho uvolněný styl přinesli Turecku nejen stříbrnou medaili, ale i obrovský zájem médií a fanoušků po celém světě.