Článek
Ve světě, kde se bezpečnost stává čím dál tím větší prioritou, se zdá, že některé věci jsou stále ponechány na ramenou těch, kdo by měli být chráněni. Školka, kam chodí moje dcera, se tento týden obrátila na rodiče s žádostí o příspěvek na zabezpečovací systém:
„Milí rodiče, nedávný útok na Filozofické fakultě UK dne upozornil na potřebu zvýšeného zabezpečení tzv. „měkkých cílů“, mezi něž patří i školky. Zjistili jsme, že je nezbytné zlepšit bezpečnostní opatření pro ochranu našich dětí. Bezpečnostní expert navrhl, že nejefektivnějším řešením je zvýšit kontrolu nad vstupem do budovy nebo omezit přístup do školky. Jeho doporučením je zavést systém čipů pro vstup do budovy mateřské školy. Investice do instalace tohoto systému pro oba vstupy činí 55 000 Kč. […] Zřizovatel (Úřad městské části) nemůže poskytnout prostředky, protože by bylo nutné zavést čipový systém ve všech ostatních 30 mateřských a základních školách v jeho působnosti.[…] žádáme o dobrovolný příspěvek v jakékoliv výši na účet […].“
Přijde mi, že to je příkladem situace, která vyvolává mnoho otázek. V době, kdy by bezpečnost našich dětí měla být samozřejmostí, se zdá, že se naopak stává luxusem, na který si musí někteří přispět. A nemyslete, naše školka už má u vstupu kamerový systém a dopoledne jsou dveře zavřené a lze je otevřít jen na základě zazvonění na příslušnou třídu.
Školka aktivní, zřizovatel pasivní
Neměla by se bezpečnostní opatření brát jako samozřejmá součást každé veřejné instituce? Náš Úřad městské části se vyjádřil, že nemůže financovat zavedení systému čipů pro vstup do mateřské školy kvůli nemožnosti poskytnout stejnou službu ostatním školám, objevuje se otázka: Kam směřujeme? Proč už během posledního měsíce nezačali s iniciativou sami? Nebo snad vyčkávají, až si všechny školky a školy poradí „samy“ a pak zajistí jen těch pár zbývajících a hezky to vše vyfotí pro místní časopis, aby měl pak starosta další obrázek pro honění svého ega a dokumentaci toho, jak se on stará a pomáhá? Je začátek roku, příšerný incident na FF UK se stal na konci roku minulého. Znamená to, že to naše radní ani nenapadlo, teď, tedy v době, kdy rozpočet nového roku ještě ani nezačal být čerpán? Ani nechci koukat, jaké jiné investice schválili a tedy jim připadaly důležitější.
Představa, že bezpečnost našich dětí je něco, na co se „vybírají peníze“ je podle mne značně znepokojující. Jsem vděčná iniciativě naší školky, o tom žádná. Zatímco je pochopitelné, že finanční prostředky nejsou neomezené a rozhodování o jejich rozdělení může být složité, zdá se, že prioritizace výdajů města někdy zapomíná na to nejpodstatnější - bezpečí!
Je paradoxní, že v době, kdy můžeme v místních ulicích vidět nově vybudované parkovací domy, kde jedno místo vyšlo na milion korun (reálný případ naší MČ), se školy a školky musí obracet na rodiče s prosbou o pomoc?! Tento přístup nejen že klade další finanční břemeno na rodiny, které již mohou být finančně zatíženy, ale také vytváří rozdíly mezi dětmi - rozdíly, které by v ideálním světě neměly existovat.
Rodiče přiloží ruku k dílu
To, že se rodičovský spolek „naší“ školky dokázal již za první den a půl shromáždit z požadovaných 55 tisíc Kč už skoro 20 tisíc Kč, je sice povzbudivé, ale zároveň dost smutné. Ukazuje to na sílu „naší“ komunity a ochotu lidí přiložit „ruku“ k dílu, když je to nejvíce potřeba. Ale také to zdůrazňuje, že některé celkem základní potřeby jsou ponechány na individuálních iniciativách, místo aby byly zajištěny standardně.
V situaci, kde se bezpečnost našich dětí a veřejných institucí stává položkou, kterou je nutné financovat z veřejné sbírky, je třeba se zamyslet nad tím, kde jsou naše společenské priority. Je smutné vidět, že v komunitě, která by měla být ukázkou vzájemné podpory a bezpečnosti pro všechny, se stává bezpečnost luxusem, který si někteří možná nemohou dovolit. Slovo komunita nepoužívám ráda, přijde mi to jako velký amerikanismus, ale v tomto kontextu se podle mne opravdu hodí.
Je třeba, aby se městské části, společně s vládou a ostatními orgány zamyslely nad svými prioritami a zvážily, jak mohou lépe podporovat bezpečnostní opatření ve školách a školkách.
A myšlenky na to, že mě toto vše štve ještě víc, když si uvědomím, kolik ročně odvádíme státu na daních a ostatních odvodech tu snad ani rozebírat nebudu.
