Článek
Tento týden slavíme svátek svatého Václava, kdy si tradičně připomínáme jednu z nejdůležitějších postav naší historie. Známe ho všichni jako patrona českých zemí, mírumilovného knížete, co bránil své křesťanské ovečky před zlými sousedy a raději by si dal s někým oběd, než se pouštěl do válek. A taky svatého, který bdí nad naším národem a vysedává na svém koni na Václaváku. Ale co kdybychom se na něj letos podívali trochu jiným pohledem? Co když tenhle slavný kníže nebyl až tak svatý, jak jsme se učili ve škole? Připravte se na malý výlet do historie, ve kterém Václav vystupuje nejen jako hrdina, ale i trochu vychytralý politik a kontroverzní postava.
Nechci vám kazit radost z volného dne, tedy pardon, státního svátku (který je letos navíc o víkendu, tak ho stejně většina z nás ani nezaznamená), ale Václavův obraz možná není tak svatý, jak se zdá.
Mírotvůrce, nebo vychytralý politik?
Jasně, legenda nám říká, že Václav byl vzorem křesťanské pokory. Ale realita? No, spíš takový šikovný politik, který věděl, jak to hrát na všechny strany. Někdo by dokonce řekl, že jeho mírumilovnost byla hlavně taktika. Ne, že by mu vadilo vyhýbat se válkám – ale když jde o to zůstat naživu a mít trůn, tak člověk udělá, co musí, ne? Možná to byl spíš pragmatik než světec.
Bratr vrahem? Možná nechtěně…
Teď a teď to vezmeme do trochu osobní roviny. Máte sourozence? Tak si představte, že vás vlastní brácha zavraždí při rodinném setkání. To je doslova filmové drama pro Netflix! Boleslav, ten zlý bráška, ale mohl mít důvod. Václav nebyl zrovna nejpopulárnější postavou své doby. Možná to byl prostě běžný střet mocných, a Václav jen neměl dost dobré PR.
Jenže podle některých historiků to možná bylo celé úplně jinak. Existují názory, že Boleslav původně Václava zabít nechtěl a vše byla nešťastná náhoda, když zasáhli jeho družiníci. V jednom z vyprávění je dokonce zmíněno, že Boleslav udeřil Václava naplocho, což naznačuje, že mu nechtěl ublížit. Jak to tedy doopravdy bylo? Možná to nebyla chladnokrevná vražda, ale nešťastný vývoj událostí, kdy emoce a zmatek převážily nad rozumem.
Zrádce národa?
A teď přichází to nejzajímavější: Václav a jeho německé kamarádství. Český patron, co se tahal s Němci? To je trochu jako kdybychom dneska fandili Němcům na hokeji! Jeho podpora křesťanství a německého císařství se možná líbila církvi, ale co národ? Někteří by řekli, že tahle blízkost s německou mocí byla začátek velké závislosti na cizích vlivech, což nám jako národu zrovna moc neprospělo. Takže národní hrdina nebo zrádce?
Symbol národní prodejnosti?
Po jeho smrti to celé nabralo ještě větší obrátky. Václav nebyl jenom svatý, ale i „věčný vládce Čech.“ A co s takovým vladařem, když už je po smrti? No, uděláme z něj symbol, který se dá použít podle potřeby! Každý politický směr si ho upravil, jak se mu to hodilo – jednou je to svatý ochránce, jindy zase zástupce slovanské čistoty. Václav se stal něco jako marketingový nástroj. Chceme podporovat nacionalismus? Super! Vytáhneme Václava. Chceme ukázat křesťanskou víru? To se hodí taky!
Věčný vládce?
Za Přemyslovců se svatý Václav stal takovým věčným vladařem. Vždyť jen propůjčoval svůj trůn těm aktuálním panovníkům. Proč by si Přemyslovci lámali hlavu s tím, jak legitimizovat svou vládu, když mohli jednoduše říct: „Hele, my to tu jen držíme pro Václava!“ Takže všichni panovníci byli vlastně jen dočasnými správci, zatímco Václav zůstával tím pravým vládcem. Jeho tvář byla na mincích, pečetích, zkrátka všude. Ale otázka je, jestli to nebylo spíš chytré politické řešení než čistá náboženská úcta. V každém případě Václav skvěle posloužil jako patron a taky jako fajn způsob, jak Přemyslovci mohli ukázat, kdo má „skutečnou“ moc.
Václav zneužit i nacisty
Jednou z nejkontroverznějších kapitol spojených se svatým Václavem je jeho zneužití nacistickou propagandou během druhé světové války. Nacisté se snažili využít Václavovu pověst o podrobení se německému císaři k tomu, aby legitimizovali své vlastní požadavky na poslušnost a kolaboraci Čechů. V tomto kontextu se objevil i symbol svatováclavské orlice, která měla představovat „správný“ vzor pro Čechy – podvolit se německé nadvládě, stejně jako se Václav kdysi „podřídil“ Otovi I. Tato interpretace byla samozřejmě zcela překroucena, neboť zcela ignorovala historický kontext a skutečné motivy Václavových činů, ale přesto ukazuje, jak daleko mohou některé režimy zajít ve snaze přepsat dějiny podle svých potřeb.
Lehce závěrem
A tak tu máme na talíři Václava v celé jeho kontroverzní kráse. Můžete si vybrat – je to hrdina, vychytralý politik, nebo zrádce národa? Pravda bude asi jako vždy někde uprostřed. Ale jak už to bývá, historie je taková skládačka, kde si každý vezme kousek, co se mu zrovna hodí. Tak šťastný svatováclavský den, a až si dáte slavnostní svíčkovou, nezapomeňte na Václava – tak trochu „chameleon“ českých dějin.
Zdroje:
Bakalářská práce Moniky Hrubé https://is.muni.cz/th/m4m6f/Kult_svateho_Vaclava_v_zrcadle_ceskych_dejin.pdf
