Článek
Včera večer před spaním jsem si přečetla článek Ministerstvo chce zakázat tělesné trestání dětí a po jeho přečtení jsem se neudržela a otevřela komentáře. Článek byl stále poměrně čerstvý, ale již obsahoval stovky komentářů. No, a místo spánku následovalo jejich čtení a pak i začátek psaní článku, který právem čtete vy.
Názory komentujících
V komentářích k výše zmíněnému článku lze vidět širokou škálu názorů. Nejvíce mě ale nadzvedlo ze židle, že někteří lidé, bohužel často s velkým počtem „lajků“ u jejich komentářů, se stále v roce 2023 domnívají, že mírné tělesné tresty (no mírné… jedině tak dle autorů komentářů, protože jsou tam zmíněny i techniky jako řezání řemenem!) mohou být, nebo dokonce jasně jsou, součástí efektivní výchovy. Tito lidé tedy nesouzní s přísným zákazem tělesných trestů a upřednostňují individuální přístup k disciplíně.
Rozhodla jsem se pátrat na toto téma dále a našla několik zajímavých zdrojů informací, o které bych se ráda podělila
Vnímání a používání fyzických trestů v České republice
Na základě výzkumu na téma vnímání a používání fyzických trestů v České republice, který provedli odborníci z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN vyplynulo, že s tvrzením „Fyzické tresty by se měly používat pouze ve výjimečných případech nebo pouze v případě závažných problémů“ souhlasí necelých 70 % respondentů z řad rodičů dětí do 18 let.
Vedoucí výzkumného týmu prof. Radek Ptáček okomentoval výsledky studie slovy „V České republice bohužel stále mezi rodiči převládá používání fyzických trestů jako výchovného prostředku, přestože je prokázáno, že mají dlouhodobé negativní důsledky.“
To je bohužel i výrazně cítit z komentářů k článku, který jsem četla večer já.
Moderní výchova
Moderní přístupy k výchově se soustředí na pozitivní disciplínu, komunikaci a vytváření prostředí, které podporuje zdravý emocionální, psychologický a sociální vývoj. Metody, jako je dialog s dítětem, stanovení jasných a konzistentních očekávání, využití přirozených důsledků a podpora pozitivního chování, jsou považovány za efektivnější ve výchově dětí.
Tělesné tresty: Co na to věda?
Stručně řečeno: Podle současných vědeckých poznatků nejsou mírné tělesné tresty považovány za efektivní metodu výchovy a dětem škodí!
Tělesné tresty jsou neefektivní!
Například analýza Elizabeth T. Gershoffové shrnutá ve vědeckém článku „Spanking and Child Development: We Know Enough Now To Stop Hitting Our Children“ (volný překlad do češtiny: „Výprask a vývoj dítěte: Už víme dost na to, abychom přestali bít naše děti“) je založena na analýze dat z mnoha studií a meta-analýz zkoumajících vztah mezi výpraskem či naplácáním na zadek (anglicky „spanking”) a chováním dětí. Gershoffová analyzovala data z národních a mezinárodních průzkumů, longitudinálních studií a meta-analýz. Závěry výše popsané vědecké studie jasně podporují tvrzení, že naplácání na zadek (jakožto forma mírného tělesného trestu) je neefektivní a škodlivý pro děti.
Tělesný trest nenaučí děti pochopit, proč bylo jejich chování špatné, ani jak se mají chovat správně.
Tělesné tresty dětem škodí!
Výzkumy ukazují, že fyzické tresty mohou mít negativní psychologické a sociální dopady na děti. Tyto dopady zahrnují:
Psychické problémy
Děti, které jsou tělesně trestány, mohou vykazovat vyšší míru úzkosti, deprese a jiných psychických problémů.
Agresivní chování
Existuje korelace mezi tělesným trestáním a agresivním chováním u dětí. Děti, které jsou tělesně trestány, mají tendenci být agresivnější.
Sociální a mezilidské problémy
Tělesné trestání může ovlivnit schopnost dětí navazovat a udržovat zdravé vztahy.
Negativní vliv na vzdělávání a kognitivní vývoj
Některé studie naznačují, že tělesné trestání může negativně ovlivnit kognitivní vývoj a akademický výkon dětí.
Použití násilí jako model řešení sporů
Tělesné trestání také učí děti, že násilí je přijatelný způsob, jak řešit konflikty a problémy, což může vést k cyklu násilí v dospělosti.
Závěrem
Jakýkoliv tělesný trest, i naplácání na zadek je v současné době považováno za formu násilí. Česká společnost by měla přehodnotit jeho používání jako metody disciplíny a uznat negativní dopady na děti. Fakt, že jsme jedna z posledních zemí v EU, která považuje „přiměřený tělesný trest za výchovný prostředek“, je odstrašující.
Kolik generací bude trvat, než se názory většiny obyvatel změní? Je čas přestat používat tělesné tresty jako metodu disciplíny, protože je to neúčinné a škodlivé pro děti a celkově pro vztah v rodině!
Věřím, že zakotvení nepřijatelnosti tělesného trestání dětí v občanském zákoníku pomůže časem i české společnosti pochopit, že bít dítě není přijatelnější než bít kohokoli jiného.
Přestaňme děti fyzicky trestat. Ne kvůli novému zákonu, ale ve jménu lepšího duševního a fyzického zdraví dětí!
Zdroje použité při psaní článku:
