Článek
Pražské velikonoční trhy jsou takový mix tradičních kraslic, taháků pro turisty, občerstvení, langošů a zeleného piva. Lákavé? Asi jak pro koho. Přiznám se, že lehce pohltily mé smysly (i peněženku). Nemohu popřít, že Praha si i s velikonočními trhy dává záležet.
Stánky s velikonočním zbožím
Několik stánků s kraslicemi mi opravdu vyrazilo dech. Takové ty obarvené a malované rozpuštěným voskem začínaly na rozumných 80 korunách. Nejdražší slepičí kraslice, kterých jsem si všimla, stály asi 230 korun, ale dovoluji si říct, že to bylo ještě překvapivě rozumné nacenění – vzhledem k úžasnému řemeslnému zpracování, potřebnému času a talentu / zkušeností autora. No a obzvlášť v porovnání s cenami občerstvení.
A pomlázka z osmi proutků? I tu tam koupíte. Většina stánků má ty „falešné“, které se prodávají například i v supermarketech, ale i pár „opravdových“ ručně dělaných jsem zahlédla.
Při pohledu na pomlázku, tradiční český velikonoční atribut, jsem si uvědomila, jak různorodé mohou být reakce návštěvníků trhů, zvláště těch z ciziny. Pomlázka, pro někoho symbol jara a obnovy, může však vyvolávat smíšené pocity. Někteří možná zůstanou stát v údivu před touto tradicí „švihání holek“, která se jim může zdát zastaralá, nebo dokonce odsouzeníhodná. Pro některé zahraniční návštěvníky může být představa, jak muži obcházející domácnosti a (ne)symbolicky šlehají ženy proutím, aby jim přinesli zdraví a mládí, předmětem nevěřícného úsměvu či zdrojem nekonečných žertů.
Stánky s občerstvením
Několik stánků nabízelo méně či více zdobené perníčky. Perníčky za 15-25 korun v kontextu ostatních cen působily jako zjevení. Sice byly bez cukrového zdobení (ale aspoň s roztomilými obtisky), ale i tak představovaly dokonalou volbu pro ty, kteří hledají skromný dárek či levnou sladkost k zakousnutí.
Na opačném konci spektra stály marcipánové kuličky, zdobené možná s láskou, avšak za cenu, která zajisté překvapila nejednoho návštěvníka – 300 korun za pouhých 100 gramů. Maďarský marcipán v srdci Prahy? Vzhledem k jejich velikosti tipuji, že jeden kus této cukrovinky vyjde na 100 Kč nebo více. Zdá se, že i kousek zahraniční kultury si zde vyžádá svůj drahý tribut…
Ale nejen sladkosti a ozdoby přitahovaly pozornost. Sladké bramborové knedlíky plněné láskou o pár set metrů vedle na Národce (znám je z malé restaurace v centru Prahy), mohou být pro mnohé skvělou tečkou za nekonvenčními (alespoň trochu českými) velikonočními pochutinami. Cena byla pod 100 Kč za kus.
Langoš za 169 korun zůstal v mých očích, i přes mírné meziroční zdražení o 10 Kč, králem stánků. Jeho cena, i když vysoká, by vás neměla odradit, protože ta chuť a křupavost je fakt skvělá. A jestli vám přijde, že byste uvítali více kečupu, stačí mile poprosit. My s dětmi navštívily můj oblíbený stánek, který stojí skoro u kostela sv. Mikuláše, a dostaly jsme opravdu křupavou pochoutku. No výživová hodnota nulová, kalorická ohromná, ale párkrát za rok si ho dáme rádi.
Pražská šunka, o které bych si nebyla zas tak jistá, zda je to opravdu ta pražská, zůstala i nadále předražená. Viděla jsem čtyři turisty kupovat ne úplně velkou porci na ochutnání za 700 Kč. Na druhou stranu jsem si všimla, jak obsluha stánku zákazníkům jasně komunikovala váhu a cenu a ptala se, zda takto v pořádku nebo zda chtějí zákazníci ubrat/přidat.
Plusové body za systém sběru plastových kelímků
A co mne nejvíce překvapilo? Inovace v podobě tub na shromažďování plastových kelímků, tzv. sběrač kelímků, představuje podle mne skvělý příklad, jak může mít malá změna velký vliv. A to říkám jako někdo, kdo má k urputnému recyklování své výhrady (jak jsem psala například zde). A vše hezky vedle běžných odpadkových košů, bez nutnosti hledat recyklační místo:
Sběrač kelímků na trzích na Staroměstském náměstí v Praze
Systém, který umožňuje, aby byly kelímky skládány do sebe a zabíraly tak mnohem méně místa oproti vhození do koše, je dle mého názoru naprosto geniální řešení jednoho z častých problémů při organizaci venkovních akcí – nadměrné množství odpadu, které se navíc občas rozuteče po okolí.
Tento systém nejen značně snižuje objem odpadu, který by jinak zabíral velkou část odpadkových košů, ale také usnadňuje recyklaci tím, že plastové kelímky jsou již předtříděny a připraveny k dalšímu zpracování. Z pohledu ochrany prostředí je to velký krok vpřed. Místo plných odpadkových košů, které pak musí být často vyprazdňovány, nabízí tento systém elegantní řešení, které šetří jak prostor, tak zdroje.
Kelímky se skládají do sebe a zabírají tak jen několik centimetrů místa. Je to vlastně „win-win“ pro všechny: pro organizátory trhů, kteří čelí menšímu množství odpadu k likvidaci, pro město, které se potýká s menším zatížením odpadkového systému, a pro planetu, které prospívá snížení množství odpadů končících na skládkách.
Závěrem
Velikonoční atmosféra, ačkoliv zdaleka nedosahuje kouzla večerních vánočních trhů, přináší svěžest do centra města. Uvidím, jestli ještě stihnu letos navštívit i ty více lokální na náměstí Míru.
Zdroj: autorský text
