Článek
Zavedení systému zálohování nápojových obalů v České republice na první pohled působí jako pozitivní krok směrem k ochraně životního prostředí. Avšak za touto, na první pohled nezištnou snahou, se mohou skrývat vážná rizika korupce, neefektivity a finančního zneužití, která je třeba pečlivě zvážit. Dlouhodobě se zajímám o korupci, podvody a další nekalá jednání, a tak se v tomto článku podívám na zálohování těmito očima.
Jak bude systém fungovat
V rámci zálohového systému budou mít povinnosti tři skupiny subjektů:
Výrobce
Osoby uvádějící vybrané jednorázové obaly na trh, tedy výrobci nápoje, například Mattoni nebo Coca-Cola. Registrují obaly u operátora zálohového systému a zaplatí za obal operátorovi zálohu a poplatek za každý obal uvedený na trh. Prodá nápoj v obalu poslednímu prodejci, který jí zaplatí kromě ceny nápoje i zálohu obalu.
Distributor až supermarket
Distributoři uvádějí obaly do oběhu, tedy mezi konzumenty nápojů. Hlavní roli bude hrát tzv. poslední prodejce, tedy například supermarket (Lidl, Albert, Tesco apod.), který nápoj prodá spotřebiteli, jenž mu zaplatí cenu nápoje i zálohu. Spotřebitel později vrátí nepoškozený obal (jakémukoliv z posledních prodejců) a prodejce mu vrátí zálohu.
Operátoři zálohového systému
Poslední prodejce předá zpětně odebrané obaly operátorovi, který mu proplatí zálohy a zaplatí manipulační poplatek jako odměnu za manipulaci s obaly. Operátor zajistí kontrolu, sčítání, přepravu a zpracování odpadu z obalů. Recyklovaný materiál operátor následně prodává.
Prostor pro korupci při výběru operátora
Výběr operátora, který bude spravovat systém zálohování, představuje značné korupční riziko. Tento operátor bude mít na starosti řízení finančních toků, logistiku a vracení záloh. Pokud není výběrové řízení transparentní, může dojít k preferování určitých firem na základě úplatků či jiných korupčních praktik. Také fakt, že potenciálních firem v naší malé zemi bude málo, toto riziko jen zvyšuje. Podobné situace jsme již v minulosti viděli v jiných veřejných zakázkách, kde docházelo k manipulaci a protežování konkrétních zájmových skupin. Například při výběrových řízeních na velké stavební projekty nebo IT systémy pro státní správu často dochází k podezřením z korupce.
Spuštění systému na zálohování PET lahví a plechovek v ČR bude stát zhruba 5,2 miliardy korun. Další 1,3 miliardy korun ročně bude stát provoz systému. Vyplývá to z analýzy Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) pro Svaz obchodu a cestovního ruchu (SOCR) ČR. Analýza předpokládá, že ročně by se mohlo do systému dostat 2,3 miliardy obalů, což odpovídá devadesátiprocentní míře zpětného odběru.
Záloha za jeden obal bude minimálně 4 Kč, a tak se bude ročně navracet hodnota obalů kolem deseti miliard korun. Zbylých nenavrácených zhruba 255 milionů obalů by tak (alespoň částečně) financovalo celý systém, při částce 4 Kč za obal to je zhruba jedna miliarda korun ročně. Dle mého porozumění situaci je však značně pravděpodobné, že tato částka bude vyšší. A to hlavně proto, že minimálně některé obaly budou mít zálohu vyšší než minimální a i proto, že 90% celkové návratnosti je dosti optimistické číslo. Jak upozornila i Studie dopadů zavedení zálohového systému na nápojové obaly z PET Centra ekonomických a tržních analýz z roku 2019, pro PET lahve takovéhoto vysokého čísla dosahuje jen pět evropských zemí, a to Dánsko, Finsko, Holandsko, Německo a Litva.
Například dle tohoto článku na SeznamZprávách se vratné PET lahve a plechovky budou muset vracet nezdeformované a nesešlápnuté a s původní etiketou, aby šlo naskenovat unikátní kód. A tak není v tuto chvíli jisté, jak přesně bude výkup citlivý na „lehkou“ pomačkanost obalu (což například u PET lahví je podle mne celkem problém, protože většina je, pod rouškou ekologie, dost tenká a nekvalitní a vpodstatě vždy dojde k nějakému pomačkání) a kolik bude ročně obalů, které spotřebitel chtěl vrátit, ale vzhledem k stavu obalu toho nebude schopen. Takovéto situace budou situaci zhoršovat a celkový „výnos“ operátora tak s každou nevrácenou lahví poroste. V tomto vidím velkou výhodu německého systému, ve kterém jsou plastové lahve tlustostěnné a pouze se vymývají.
Manipulace a zneužití prostředků
Systém zálohování bude pravděpodobně generovat značné finanční prostředky z nevrácených záloh. Tyto prostředky by měly být využity k „ekologickým“ účelům, avšak bez dostatečné kontroly a transparentnosti mohou být snadno zneužity. Riziko zde spočívá v tom, že operátor může inkasovat miliony až miliardy korun, aniž by skutečně plnil své závazky, což otevírá dveře pro zpronevěru a jiné formy finančního podvodu.
Lobbování a střety zájmů
Za zavedením systému zálohování stojí silné lobby některých velkých korporací, které mají značný ekonomický vliv. Tyto firmy mohou skrze své finanční a politické kontakty prosadit zákony a předpisy, které jim budou nahrávat, a to i na úkor ekologických cílů. Lobbování (které je často dost na hraně s korupcí a hranice mezi nimi je dost nejasná) může vést k situaci, kdy zákonodárci přijmou legislativu více ve prospěch těchto firem než ve prospěch ochrany životního prostředí a veřejného zájmu.
Další vrstva potenciální korupce - výrobci automatů
Operátor zálohového systému pravděpodobně nebude stejná entita, která bude vyrábět sběrné automaty. Toto rozdělení rolí otevírá prostor pro další korupční rizika.
Výrobci těchto automatů mohou mít silnou motivaci ovlivňovat rozhodovací procesy o tom, zda v ČR zálohovat či ne, aby si zajistili, že jejich produkty budou vybrány jako standardní vybavení pro supermarkety a jiné sběrné body. A opět, protože jsme malá země, předpokládám, že množství firem, které takovéto stroje budou schopny vyrobit a dodat v potřebném čase a množství, je zde spíše v jednotkách než desítkách, což opět zvyšuje korupční riziko.
Vzhledem k tomu, že supermarkety a další prodejci budou nuceni pořídit tyto stroje pro akceptaci vratných obalů, může to představovat značné příjmy pro vybrané výrobce. Obzvlášť bude-li součástí smluv i pravidelná údržba apod. Tato situace může vést k neetickým praktikám, jako jsou úplatky či jiné formy korupce, kde firmy mohou usilovat o zajištění, že jejich zařízení budou upřednostňována.
Současný systém třídění je efektivní
Podle poslední dostupné výroční zprávy společnosti EKO-KOM pro rok 2022 bylo v České republice vytříděno 85 % obalových plastů, a třeba o dva roky dříve, v roce 2020, to bylo „jen“ 70 %.Do těchto čísel jsou počítány všechny obalové plasty, tedy nejen PET lahve, ale i jiné obalové materiály, kterých se zálohování netýká (např. polystyren, fólie, ostatní PET obaly jako kelímky od jogurtu, krabičky apod.).
Cílem nového systému zálohování je zvýšit tuto míru na 90 %, což představuje zlepšení o pouhých 5 %. Je otázkou, zda má smysl investovat miliardy korun do systému, který má přinést jen malé zlepšení oproti stávajícímu systému, který již dosahuje vysoké míry třídění. Zavádění takového nového, nákladného a celkem složitého systému se mi proto jeví jako nepřiměřené, zvláště když zohledním, že stávající systém třídění je již efektivní a dobře zavedený.
Nenašla jsem data, ale s ohledem na obsah popelnic si dovoluji tvrdit, že právě PET lahve jsou tak často tříděným artiklem, že 90% míry třidění PET lahví, které budou od roku 2025 zálohované, dosahujeme již teď.
PET lahve jsou navić nejcennější složkou odpadu ze žlutých popelnic, což z nich činí významný zdroj pro recyklační průmysl. A také nejatraktivnější artikl pro přeprodej.
Všechna tato fakta ve mne vyvolávají otázky, zda za tlakem na zavedení záloh nestojí silné lobistické skupiny, které by mohly využít zálohovací systém k vlastnímu finančnímu prospěchu, aniž by skutečně usilovaly o ekologickou efektivitu.
Úplatky a ovlivňování rozhodovacích procesů
Úplatkářství může proniknout do různých úrovní rozhodování o systému zálohování. Politici a státní úředníci mohou být ovlivňováni finančními pobídkami, aby prosadili určité zákony nebo změny, které budou výhodné pro konkrétní firmy či jednotlivce. Tímto způsobem se mohou státní zdroje a veřejné finance dostat do rukou soukromých subjektů na základě korupčních dohod. Objem peněz, který se v této oblasti točí, jen zvyšuje riziko nekalého (např. úplatkářského) jednání.
Nedostatečný dohled a regulace
Účinnost a férovost systému zálohování závisí na důkladném dohledu a regulaci. Pokud bude kontrola nedostatečná, může dojít k manipulaci s daty o vrácení obalů a zneužití systému. Bez transparentního mechanismu auditu a pravidelných kontrol hrozí, že operátor nebude plnit své povinnosti, aniž by byl potrestán, čímž se zvýší korupční rizika.
Hliník jako kapitola sama pro sebe
V roce 2022 bylo v České republice recyklováno pouze 26 % hliníkových obalů. Tato nízká míra recyklace podle mne poukazuje na nedostatečnou efektivitu stávajících systémů třídění a zpracování odpadu. Přitom hliník je materiál, který může být recyklován téměř neomezeně, a to bez ztráty kvality. Proces recyklace hliníku spotřebuje až o 95 % méně energie než výroba nového hliníku z bauxitu. To vše z něj činí ideální materiál pro recyklaci.
Zvýšení míry recyklace hliníku by tak mohlo být prioritou, jak z ekonomických, tak ekologických důvodů. Přestože i projekt na zálohování pouze hliníkových nápojových obalů by skýtal obdobná korupční rizika, je podle mne dost možné, že výhody jeho zavedení by převyšovaly nevýhody a mohly tak zastínit i tato rizika.
Závěr
Přestože zavedení systému zálohování nápojových obalů může mít ekologické přínosy, rizika korupce, finančního zneužití a neefektivity nelze ignorovat. Je nezbytné, aby byl systém nastaven transparentně, s jasnými pravidly a důkladným dohledem, aby se minimalizovala možnost korupčních praktik a zajistilo se, že finanční prostředky budou využity efektivně a ve prospěch ochrany životního prostředí. Pouze tak můžeme zajistit, že tento systém nebude jen další formou tunelování veřejných zdrojů, ale skutečným přínosem pro naši planetu.
Věřím, že by se dal vymyslet systém zálohování, který by korupční riziko snížil, například skrze digitální zálohování a využití současné sítě žlutých popelnic, kterou máme v ČR v průměru pouhých 87 metrů od domu.
Poznámka autorky: Vysoké riziko korupce v nějaké oblasti neznamená, že korupce v dané oblasti nutně probíhá. Platí to ale i naopak: nízké riziko korupce v nějaké oblasti ještě neznamená, že korupce v dané oblasti neprobíhá.
Zdroje:
data o recyklaci v ČR z Výročního shrnutí společnosti EKO-KOM: https://www.ekokom.cz/wp-content/uploads/2023/06/VS_2022.pdf
Informace o tom, jak bude systém fungovat:
Studie dopadů zavedení zálohového systému na nápojové obaly z PET Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) z roku 2019
Další zdroje:
