Bývalá věštkyně: „To všechno je podvod. Stejně, jako třeba v sektách nebo na burze“

Anima Noira byla slavnou vědmou. V době, kdy byla nejvíc na výsluní, měla vnitřní pocit, že žije v pekle. Teď stojí na druhé straně barikády, ezověci a ezolidi vnímá s despektem a objevuje racionální svět. Pracuje ve vývoji softwaru. Její přerod se udál teprve před necelým rokem, do té doby žila obklopena tím, čemu se honosně říká „duchovno.“ A s ním začala brzy. Karty si vykládala už na základce, na střední škole založila stránky carovnezrcadlo.cz, které byly jedním z prvních čarodějnických webů u nás a dosáhly nemalé popularity. Noira ale měla hodně tváří. Přes den vedla ezoterické semináře, po večerech se nechávala fotografem Petrem Jedinákem fotit při orgasmu, oddávala se divokému sexu, nechávala se svazovat, protože ji bondage baví a ona miluje být submisivní. A pak se rozhodla, že už takhle žít nechce. Tudíž poslala duchovno a karty k vodě.

Proč Noira? V jakési skupině na Facebooku na mě jednou vyskočil článek mladé dámy, která v něm dost dobře a s nadhledem popisovala, jak sekla s čarodějnictvím a začala dělat poradenství. Něco tak čtivého, pregnantního a svým způsobem provokativního, mi cestu dlouho nezkřížilo. A protože jsem ji potřebovala poznat, tak jsem jí napsala, jela jsem za ní a tady to máte.

Co znamená čaroděj? Kdo to vlastně je?

Já myslím, že to je naprosto fascinující otázka. Z toho by měl vzniknout nějaký dokumentární pořad. Čaroděj je trochu umělec, trochu psycholog, šarlatán, má trochu ze showbusinessu, je to mistr přežití, je to někdo, kdo umí vyprávět příběhy, je to kněz, naslouchá, ale může to být taky nebezpečnej a manipulativní psychopat. A tohle všechno jsem byla a možná ještě jsem i já.

Jak dlouho jste byla čarodějnicí?

Je mi 30, podnikat jsem začala v téhle branži v 21, ale čarodějnictví jsem se věnovala od 11 let, kdy už jsem si věštila sama. A ten web jsem rozjela na střední škole a byl jeden z prvních, co byly na tohle téma v češtině.

Jako Noira jste se čarodějnictví věnovala skoro celý život. Jak je možné, že až po tak dlouhé době jste přišla k závěru, že to všechno bylo jenom umělé, že to vlastně nejste vy a že se do něčeho jenom rvete?

Já bych dokonce řekla, že to všechno je podvod. Je to stejně tak, jako třeba v sektách, nebo na burze. Když do něčeho nainvestujete strašně moc peněz a energie, tak tím dramaticky klesá pravděpodobnost, že to někdy opustíte. Nikdo nechce opustit svoji investici. A já už jsem začala mít o celé té branži a své roli v ní, pochybnosti před dvěma třemi lety. Jenže mi bylo jasné, že když toho nechám, bude se mnou konec. Že budu těžko zaměstnatelná, nebudu mít žádné prezentovatelné CV a že to bude fakt těžký. Protože já jsem tomu čarodějnictví dala všechno. A to jsem ještě netušila, že přijdu i o víru. O tu vnitřní, co drží člověka pohromadě. Přišla jsem o motivaci i o přátele. Nebyla jsem čarodějnice jen na oko pro lidi, já jsem čarodějnice byla, já jsem tím žila, praktikovala jsem to, věřila jsem tomu, byla jsem to prostě každou buňkou JÁ. Já, Noira. A najednou Noira není.

Vnímáte to tak, že jste pro to, stát se čarodějnicí, měla nějaké předpoklady?

Byla jsem tím fascinovaná od dětství. A byla jsem i v prostředí, kde nebyl problém se k tomu dostat. Byla jsem nábožensky vychovaná, náboženství bylo všude.

Nábožensky vychovaná může mít hromadu úrovní. Může to znamenat rodinu, která si do rohu místnosti pověsí křížek, ani nechodí do kostela, jen má prostě svou víru v intimní podobě. Ale taky to může být rodina fanatiků, jejíž náboženská posedlost je neúnosná. U vás to bylo jak?

No, u nás to bylo zajímavý. Mí prarodiče byli ateisti, ale mé rodiče přivedly k víře zřejmě nějaké traumatické události. Otec studoval hodně astrologii i okultismus, takže to jsem se naučila od něj. Naši byli vlastně takoví duchovní hledači, v těch devadesátých letech. Otec předpověděl pád komunismu, překládal středověkou mystiku, restauroval staré mystické knihy, sbíral svatý obrázky, aby ho ochraňovaly. Byl dost posedlej věštěním. A oba sjížděli kde co, pořád jezdili na jógový tábory, pořád se k nám chodily modlit katolický tety, já jsem musela chodit do dívčího katolickýho skautu a měla jsem pocit, že vyrůstám v ghettu. Ten katolicismus byl strašně minoritní a já jsem vyrostla nepolíbená realitou. Takže první impuls k té mé cestě byl určitě v rodině.

Myslíte si, že člověka k duchovnu přivede nějaké forma utrpení, či neštěstí?

Určitě ano. Protože i já jsem byla dost nešťastný dítě. Doma byla hrozná atmosféra, rodiče byli dost nešťastní lidi, to manželství ani nemělo vzniknout.

Takže ta jejich víra ve všechno byla jen útěkem?

Jednoznačně. Oni byli na útěku před něčím, někam. Asi to nějak máme v rodině, mám tetu a strýce, co utekli do Německa, kde začali žít v nějaké sektě. Matčina sestra spáchala sebevraždu, i ona měla nějaké parapsychické schopnosti a zážitky, měla jasnovidné sny.. Nebyla šťastná a tak se zabila. Prostě naše rodina celkově je taková vykořeněná, je v ní hodně neštěstí, alkoholismu, sebevražd..

Pamatujete si na nějaké vaše období v dětství, nebo v dospívání, kdy jste si připadala šťastná?

Ne. Nebo takhle. Já jsem byla introvertní dítě, co si kreslilo, pořád jsem něco psala, měla jsem svůj vnitřní svět. Sbírala jsem talismany, začala jsem dělat čarodějnické rituály, takže tam okamžiky štěstí byly. Jinak mě ve škole šikanovali, takže i to je důvod, proč jsem utekla k magii. Protože magie znamená příslib moci a tudíž je magie nejlákavější pro lidi, co se cítí nějakým způsobem slabí, nebo znevýhodněný. Já si pamatuju, že jsem si do školy nosila ochranný amulet, co jsem si vyrobila, paktovala jsem se proti spolužákům s démony a pak jsem z toho dostala strach. V pubertě člověka lákají temný věci a hledá sílu, formu moci, protože člověk je rozesranej a všechno je těžký. Nikam jsem nepatřila, snažila jsem se zařadit. Takže jsem poslouchala rock a metal, chodila jsem v černých hadrech.

Jak s rodiči vycházíte dnes?

Nestýkáme se, už mnoho let.

Nevnímáte to tak, že vám zkazili život?

No…. To je takovej postoj, kterej asi člověka nikam nepřivede. Oni s tím, jak to měli nastavené, tak to jinak neuměli a prostě to celkově nezvládli. Já jsem neznala večírky, paření, já jsem jako dítě jen žila v představě, že musím sbírat body do nebe. A ezo věci mě pak držely při životě, protože jsem myslela, že to, co je za oponou, mě nějak spasí.

Brala jste někdy drogy?

Vůbec. To pro mě bylo absolutní tabu, až někdy v pětadvaceti jsem si poprvé zkusila dát pár jointů a tím to moje experimentování skončilo. Já si nepotřebuju skrze drogy otevírat vědomí do jiných sfér. Já jsem i bez nich nakoukla docela daleko, ale teď už chci žít racionálně, řídit se normálním rozumem a svojí vůli. Spousta lidí ale s tím otevíráním vědomí experimentuje, hazarduje, ať přes drogy, nebo přes okultismus, ale nebezpečné je, co to může udělat se smýšlením toho člověka, že se z toho vyšine do karikatur sebe sama.

Byla jste taky taková? Vyšinutá karikatura sebe sama?

Určitě. A v tom období, kdy jsem byla nejvíc vyšinutá a nejvíc na sračky, tak jsem byla nejúspěšnější.

Jak se dá měřit úspěch v tom, co jste dělala? Měří se to počtem klientů?

To je otázka, kterou jsem se hodně zabývala. Na jedné straně se dá z podnikatelského hlediska měřit spokojený klient. Protože spousta lidí si duchovno chodí kupovat na způsob fetu. Pokud jsem klientovi nějak poradila, tak jsem uspěla. Jako doktor. A lidi se mi vraceli. Já jsem sice uspěla v objektivních měřítkách, spousta lidí mi řekla, že chtěli být jako já, ale já se sama být úspěšná necítím. To, co jsem chtěla, se mi nepodařilo.

A co jste přesně chtěla?

Já jsem chtěla zachránit svět, poznat všechna mystéria.

Co přesně vás tedy živilo? Výklad karet?

Za mnou lidi chodili s různejma záležitostma. Já jsem dělala duchovní poradenství, ale hlavně je tady obrovská mezera mezi tím, co si představuje veřejnost a mezi tím, jak to vypadá z mého pohledu. Předpovídání budoucnosti je spekulativní a všichni to vědí. Ty lidi přicházeli s problémy, které potřebovali řešit. Nepřišli proto, že jsou zvědaví, co bude. Já jsem se proslavila tím, že jsem hodně publikovala, byla jsem jedna z mála, co měli živnosťák, neschovávali se, byla jsem v médiích. A velký objem práce mi dodaly semináře, které jsem pořádala.

Kolik jste vydělávala?

Já si dneska myslím, že to až tak lukrativní byznys není. S těma lidma si to musíte odmakat. To je jak dělat masáže, nebo kosmetiku, vy tam s těma lidma musíte bejt. A když tam nejste, nic si nevyděláte a lidi čekaj, že pro ně budete dostupná furt. Moje sezení trvaly kolikrát i tři hodiny, takže já jsem zvládla dva lidi za den. Říkala jsem si třeba dva tři tisíce za konzultaci, ale pak jsem došla do stádia, že ani za ty tři tisíce už bych nikoho nepřijala, protože ta emocionální cena za to, co na mě ten člověk vyklopí, už byla příliš vysoká.

Dokázala jste se čistit?

To je jedna z nejvíc zavádějících duchovních praktik. Tohle vám nabídne duchovno jako takový: máte problém – čistěte se. Mějte čistší čakry, vyřešte si karmu, vyřešte si minulý životy. Ale tohle se řešit nedá. Dělat v pomáhajících profesích není pro nikoho dlouhodobě udržitelný. Já jsem introvert, jsem citlivá, soucitná a i to je ten problém. Já se to nesnažila nijak ošidit. Vstřebávala jsem příběhy těch lidí a už pro to nemám místo. Já už potřebuju vyprávět. A když jsem se rozhodla skončit, tak mě nikdy nenapadlo, že to bude tak těžký. Lidi se té představy vzdát nechtějí, pořád mě vidí jako čarodějnici Noiru. To já jsem je tou představou nakrmila a teď se toho nemůžu zbavit a vyžírám si to. Teď nemám možnost mít jinej život. Chtěla jsem se kvůli tomu i odstěhovat.

Co po vás chtějí?

Kouzlo. Instantní zázrak na svý životy. Chtěj zahodit odpovědnost a hodit ji na nějakýho guru, nebo na nějaký síly. Chtějí návod na život a příslib toho, že existuje lepší realita, kde věci fungujou líp. A vlastně jsou ty jejich motivace dost negativní. Třeba tam je i někdo, kdo na sobě chce pracovat, ale určitě tak ze 2/3 jsou ty popudy nízký. Na Facebooku Čarovného zrcadla jsem měla v jednu chvíli  20 tisíc odběratelů. A v té mase se ukázalo, co to je za lidi a co mají v hlavě.

Co to bylo za lidi a co měli v hlavě?

Opuštěné dámy středního věku, co jsou zraněný životem, jsou velmi často chudý, neumí hospodařit, rády se dojímají, rády se dramatizují. Jsou to možná báby, co by chodily na církevní poutě a modlily se. Jsou to báby, kterým new age jako jediná forma spirituality uspokojuje jejich potřeby. Jsou to lidi, se kterýma bych si normálně neměla co říct a oni najednou tvořili 90% mého okolí. Třeba single ženy 30+. Tady v Praze ohromná masa. Já prostě netuším, proč ty pí.. dámy chodily za čarodějnicí, pro nešly za nějakým normálním vztahovým poradcem, když už. Asi mají pocit, že jsou zakletý, když jim to nefunguje s chlapama. Z 80% jsem jednala s lidmi středního věku. Pak hodně chodili kvůli podnikání, kvůli vyrovnání se s minulostí.. Nebo taky proto, že dítě se počůrává, protože někomu narostl zadek, nebo jak zabít sousedy tak, aby to bylo legální. To bylo strašný. A pak jsem učila jasnovidectví, věštění z karet, magickou ochranu, rituály na peníze, na lásku..

Co je třeba rituál na lásku? Jak přivolat partnera?

Milostná magie je jedna z nejstarších forem. A obsahuje třeba situace na manželskou věrnost, na rozbití vztahu a tak. Ale takových rituálů na zakázku jsem moc neudělala, protože ten výsledek je nejistej, spíš jsem to lidi učila, aby si ten rituál udělali sami, ale hlavně, aby udělali sami něco pro ten život. Zkoušela jsem je namotivovat po té psychologické linii. Kdysi mi jedna černá čarodějnice řekla, že bílou magií se nikdy neuživím. Lidi, když jsou nešťastně zamilovaní, tak jsou vyšinutý. Připadá jim smysluplný dát všechny svoje úspory šarlatánovi, kterej jim slíbí, že jim někoho vrátí zpátky.

Když jsme k vám jeli, tak jsem přesně tohle hledala na internetu a našla jsem, že se kouzla na přivolání partnera zpět, nabízí za 20 tisíc korun. 20 tisíc!!!! To fakt někdo dá??

No jasně, to jsou ještě standardní prachy. Je spousta případů, kdy z těch klientů někdo vylákal stovky tisíc korun, někdy i pod nějakou pohrůžkou. Ale u nás to je adekvátní, ve světě to třeba stojí víc. Ale dělat rituály na zakázku je ta nejvíc nebezpečná věc a ti, kdo to dělaj, špatně končej. A hlavně to dělaj jenom ti, co dělají černou magii.

Dá se o lidech, co to provádí, mluvit jako o podvodnících, nebo ne?

Já si to nemyslím. Pokud má ten člověk jenom trochu něco v hlavě, tak vám negarantuje ten výsledek, ale garantuje, že provede rituál a věštby a že vám pošle předměty k těm rituálům. Jenže klienti sami ve většině případů nejsou schopni ani ta doporučení dodržet, vyprdnou se na to a výsledek je spekulativní. Ale ten rituál je hodně populární, říká se mu „break-up“, na rozbití vztahu. Často se tam používají kyselé a hořké elementy, nůžky, prostě symboly rozkolu. A samozřejmě to používají zhrzené milenky. Nebo když vaše dítě začne chodit s někým, kdo se vám nelíbí, máte několik možností. Buď se modlit, pokud jste věřící. Nebo si na rozbití vztahu najmout agenturu, nebo můžete jít za čarodějem.

A může to tedy zafungovat, nebo to je čistě jen a pouze o náhodě?

No. Podívejte. Magický rituály fungujou. ALE. Teď je to obrovský ale. Fungujou za určitých okolností, kdy jsem tu účinnost měla pak v praxi i ověřenou. Ale nejlépe fungují, když je aplikujete na sebe. Na přetvoření svojí vlastní mysli. Magie ve smyslu ovlivňování druhých je představa nebezpečná, protože je polokriminální a infantilní. Protože když vnutíte světu nějakou svoji představu o tom, jak věci maj bejt, je nebezpečná a hrubě nezralá. A pokud někdo takhle smýšlí, že „já tajemnejma silama rozbiju  něčí vztah a tajemnejma silama ho přiměju, aby byl se mnou a byl šťastnej“, tak to je člověk, kterej má kriminální myšlení. Tohle nemá s láskou nic společného. Ale taky jsem to udělala, taky jsem byla nešťastně zamilovaná. Začala jsem čarovat, jenže on byl čaroděj, pojal podezření a začal čarovat proti mně. Tyhle věci se můžou vymstít a můžou se chovat nevypočitatelně.

Nevím, jestli byste dokázala a chtěla paušalizovat. Ale pokud bychom pojmuli všechno, co se dá nazvat „ezo“ a hodili to do jednoho ranku, máte to ve své dnešní optice tak, že ezověci = něco špatného?

To je těžký hodnotit.  Lidi jsou na různé úrovni, z různých kultur, z různých tradic, na jiných místech svého života. Třeba s lidmi ukrajinského původu nemá smysl mluvit racionálně. Oni nechtějí. Oni chtějí, aby se s nimi mluvilo kouzelnicky a mysticky. Ale jinak.. Ezo trend může být fajn třeba na chvíli, kdy člověk potřebuje nějak vyvážit svůj život, aby se dostal z pasti, aby to použil jako krátkodobou berličku. Člověk potřebuje věřit a když mu to dá motivaci, tak to není špatně. Ale blbý je, když se to někomu stane životním stylem, na semináře chodí jak do kostela a utrácí za to veškeré svoje jmění. Já bych to přirovnala k pyramidových hrám. Veškeré benefity, které z toho získáte, tak tam zase odvedete zpátky. A to doslova, protože i sami lidi, co se tímhle živí, potom všechny vydělané peníze zase utratí za podobné služby, za guru, za cesty za šamanama.. V Guatemale vás jeden čaroděj prokleje na objednávku souseda a pak vás zase za vaše peníze odčaruje. A takhle se tam podporuje ekonomika.

Dokázala jste ve svém nejzapálenějším období dělat rozhodnutí ze své vlastní vůle, nebo jste se kvůli všemu musela radit s kartami, nebo s nějakou další pomůckou?

Já jsem si uvědomovala, že jsem na věštění závislá. A viděla jsem i na klientech, že nejsou schopný myslet sami za sebe. Že odpovídají jenom frázema. Je to osud, takhle je to dáno, andělé mi řekli… To bylo bavit se jak se svědkem Jehovovým. A pokaždý, když se s někým bavím a tohle slyším, tak mi to přijde tak děsivý, že ty lidi neviděj, jak jsou odbočený…

Ale vy jste byla podobná. Možná stejná. Možná horší. Proč jim to zazlíváte?

Loni v létě jsem si uvědomila, že jsem na tom závislá, že už ani nevím, jaký to je, se rozhodovat bez toho. Předtím jsem se ale vždycky sama oblafla v tom, že to je moje poslání a můj osud, že u mě je to v pořádku, že já můžu. Když jsem přestala věštit, tak mi lidi začali nadávat a říkali, jak špatně skončím, že svému osudu neuniknu, že mi to duchové dají sežrat a tak podobně. A to byl třeba moment, kdy jsem se postavila na zadní a řekla jsem si: „Tak to teda ne, já na to seru. Já nebudu nesvobodnej člověk, nebudu magor vlečenej silama, o jejichž motivacích vlastně nic nevím a který jsou možná chytřejší, než my.“ Byl na mě vyvíjenej obrovskej nátlak, abych nekončila.

Ze strany lidí, nebo ze strany těch sil?

Lidí i sil. Možná i ze strany lidí, který těma silama byli manipulovaný. A pak tady byl i velkej ekonomickej tlak. Já mám dneska po osmi letech podnikání holej zadek. Musím začít jinde, musím začít znova. Kdybych dělala v bance a šla makat jinam, je něco jinýho, než když jsem celej život byla čarodějnice a teď chci jít normálně pracovat. To, že odcházíte z ezoteriky znamená vlastně přiznat, že to všechno zpochybňujete, že jste přestala věřit a tím pádem už jen svou existencí napadáte ty lidi, kteří do toho svěřili celej svůj život. A oni jsou pak agresivní, denně od nich poslouchám, že nic neumím, že jsem podvodník, že jsem všechno jen napodobovala, že jsem slabá, že se k tomu stejně vrátím, že oni znají ty pravý mágy a tak. A mně to hrozně vadí.

Z kolika procent je kartářka psycholožka, z kolika opravdu vědma?

Psychologie tam je nezbytná, protože se vyjadřujete k osobním věcem člověka a měla byste ho nabádat k tomu, aby byl zodpovědnější. Když tady vidím zdravotní problémy, o kterých vím ne proto, že mi to řeknou karty, ale proto, že to prostě vidím očima, nebo mi to řekne sám, tak se ho snažím nasměrovat k doktorovi a k péči o sebe. Lidi, co přicházeli, nepotřebovali karty. Oni potřebovali odbornou pomoc a věštění rozhodně nemůže sloužit k rozhodování morálních dilemat, jako jít na potrat, nebo ne. Lidi, co jsou v průseru, mají tendenci smýšlet negativně a hledat zoufalý způsoby zázračných řešení a proto jdou na karty. Pokud by byl v tom samým průseru racionálně smýšlející člověk, tak ten by za mnou, jako za čarodějnicí Noirou nešel, ale přišel by za mnou teď, jako za konzultantkou.

Poznala jste ve dveřích, co příchozí klientka bude chtít?

Jasně, když vám do dveří vejde zanedbaná tlustá ženská, tak bylo jasný, že nemá chlapa a chce, abych jí ho přičarovala, nebo je v nějakým totálně neperspektivním vztahu.

Každej si může vybrat. I ta dáma ve středním věku si může vybrat, jestli když je v kaši, půjde k psychologovi, k psychoterapeutovi, nebo ke kartářce. To, že jde ke kartářce, je známka toho, že odmítá přijmout zodpovědnost za svůj život?

Já bych řekla, že bohužel ano. Ona potřebuje navíc i motivaci i naději. Ale já jsem tou branží prošla celou, já vidím tu základní zápletku. Opuštěná dáma se dá na ezo, protože jí manžel utek za mladší. A ona si s ostatníma dámama přizvukuje o tom, jak ty chlapi jsou hrozný a jak to byl karmický vztah a jak minulý životy a tak. Ona nemá šanci se tam potkat s tou realitou toho, proč to bylo a jak. A ta realita prostě třeba je, že to je nesnesitelná píča. Když na to ten muž ještě má, sílu a energii, tak proč by nezačal novej život? Kdo chce poslouchat pořád nějaký negativní řeči? Každej si chce vyčarovat partnera, ale nikdo se neptá, co sám nabízí. Jednou jsem měla na semináři ženu ze Srbska a ta mi říkala, jak je zděšená, jak český ženy mluví o svých manželech. A já jsem se najednou zastyděla a uvědomila jsem si, že tady je prostředí z 80% ženský a že se tady v Čechách prostě pěstuje taková divná zášť k mužům. Koncentrace ženské zášti, která se shlukuje kolem karetního byznysu. A já se na tom podílela a už nechci.

Pamatujete si ten den, kdy jste poprvé byla bez karet?

Jo, to bylo loni v létě. Měla jsem absťáky. Měla jsem milion situací, kdy mi přišlo, že bez toho nemůžu fungovat. A tohle trvalo půl roku, než to přešlo. Všechno věštící jsem rozdala a prodala.

Nestanete se teď extremistou, který bude vše s přídomkem „ezo“ hanět?

Já se nestanu extremistou. Já tvrdím ano, funguje to, je to součást lidské kultury, která má nezastupitelnou roli, má přínos. Ale já už v tom nejedu, tak mě nechte bejt. A nechtějte po mně, abych říkala, jak je ezo super, když vím, že prostě není. Navezla jsem do toho stovky lidí a dneska mám kvůli tomu výčitky svědomí. Dneska bych jim poradila jinak.

Co vás živilo, když jste zrušila Noiru a přišla o zdroj příjmů?

Dělala jsem poradenství. Tedy defacto totéž, co dřív, ale bez karet.. Já jsem byla a pořád jsem ryzí praktik, svoje metody jsem vyvinula v kontaktu s lidma a opakovaně jsem je ověřovala. Nabízela jsem poradenství, v zahraničí bych mohla být nazývána „dating coach“ – kouč seznamování. A měla jsem v nabídce i program démoni minulosti, předtím jsem to nazývala odeklínání. To byla prostě klasická svépomoc, jak se dostat z temných sraček ven. Jenže tyhle semináře a programy, které jsem měla jako Noira vyprodané, pak zůstaly prázdné, chodilo tak 20% lidí, než na co jsem byla zvyklá. A přitom to byly pořád ty samé programy, jen se jinak jmenovaly. Vypustila jsem jen rituály a zapálený svíčky a lidi na to přestali chodit. Magii peněz a magii lásky bych vyprodala hned. Takže jsem si našla práci na plnej úvazek ve firmě, co dělá IT. A teď nemám nic, úspory padly a jediný co mám, je jistota, že moje rozhodnutí bylo správný. Okultismus má ten Faustovský rozměr, dokud tam jste, máte z něho spoustu benefitů, ale ty jsou vám vlastně jenom zapůjčený. Když odejdete, jdete s holým zadkem.

Jakej to je pocit poprvé v životě volně dýchat?

Je to fajn pocit, ale je to zároveň docela bezútěšný. Od té doby, co jsem s tím sekla, jsem začala mít strach z vlastní smrtelnosti. Žít bez duchovního života je těžký, moc těžký. Je fajn věřit tomu, že vstupujeme do nové dimenze, že lidstvo spěje k lepším zítřkům. Člověk nějakou formu víry potřebuje. Můj přítel třeba věří v pokrok. On je takovej ten typ.

Máte přítele, který není čaroděj?

Já jsem žila s fotografem, ale chlap, kterej dennodenně fotí kurvy, není úplně do života. Teď mám přítele, je to voják. Byla jsem s ním od léta a hrozně jsem to potřebovala, protože jsem chtěla někoho, kdo je z jiného prostředí. Kolegové mi s plnou vážností radili, ať problémové osoby na semináři řeším tak, že mám vzývat nějakého archanděla. A přítel učí střelbu a sebeobranu a agresivní lidi by řešil jinak.

Nejdřív byl konec s kartama, nebo přišel nový přítel?

Bylo to souběžně. I díky němu jsem si uvědomila, že bych chtěla něco stabilního a vážného.

On vás poznal jako vědmu a zamiloval se do vás? Racionálně smýšlející voják?

Muži mají rádi tajemno. Ale on mě znal i z oblasti erotiky, z mých erotických fotek a měl o mě zájem už dřív.

Pojďte mi k těm fotkám něco říct. Proč jste se tímhle směrem vůbec vydala?

Já jsem byla s jedním pánem v sedmadvaceti těhotná, ale šla jsem na potrat. A to mě tak sebralo, že jsem si pak myslela, že končí život, že jsem stará a že nic už nezažiju. A měla jsem potřebu si začít rychle plnit sny, mezi kterými bylo i focení aktů, i těch hodně drsných.

Co vám v poslední době udělalo největší radost?

To, že nemám žádný věci. Všechny moje věci byly okultní a jak jsem všechno prodala a rozdala, tak mi zbyla jen jedna skříňka s oblečením a dva šuplíky s kosmetikou. Nechala jsem si mikrofon, diktafon a starý deníky a to je všechno. Takhle málo věcí jsem měla naposledy ve třinácti. A pak mně dělá největší radost sex.

Jak byste chtěla, aby tenhle rozhovor skončil?

Nevím. Ale vím, že je pro mě příjemný bejt reálnou osobou a ne produktem na prodej. Produktem, co se musí oblíkat do hábitů a čarodějnických kostýmů a kterej musí tajit, že fotí erotický fotky, protože ty ezo dámy nejsou moc nakloněný projevům sexuality. V tom duchovnu je to tělesno totálně potlačený. Takže já se víc a víc stávám sebou a až budu mít jednou možnost se živit nějakou tvorbou, tak pak teprve budu úplně svobodnej člověk. Letos nám vyjde pornokniha, kde já jsem modelem a tím bude celá ta čarodějnice ve mně definitivně pohřbená.

Tento text je 1. částí časosběrného rozhovoru s vědmou Norou Michalskou. Vznikl před šesti lety, kdy ezověcmi začala opovrhovat. Protože se v jejím životě událo mnoho zajímavých změn, vzniklo aktuální pokračování rozhovoru. Tuto druhou část zde zveřejníme zítra.