Hlavní obsah
Věda a historie

Heydrich nebyl jediný. Kdo byli další, kteří vládli v Protektorátu

Foto: Příběhy ukryté v čase

Horní zámek v Panenských Břežanech, ve kterém sídlil K. H. Frank. Dolní zámek obývali protektoři.

Každý zná zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. O něm toho bylo napsáno v souvislosti s atentátem spousta. Během éry Protektorátu se však v tomto úřadu vystřídali ještě další tři protektoři. Znáte je všechny? 

Článek

1. „Laskavý“ Konstantin von Neurath

Foto: Robert Sennecke, Wikimedia Commons

Konstantin von Neurath

Mládí

Konstantin von Neurath se narodil 2. února 1873 ve městě Kleinglattbach v Německu. Pocházel z velmi dobré rodiny nejvyššího komořího Würtenberského království. Jeho rodiči byli Konstantin Sebastian svobodný pán von Neurath a Mathilde šlechtična z Gemmingen-Hornbergů. Vzhledem k velmi dobrým poměrům, ze kterých pocházel se mu dostalo i dobrého vzdělání. Vystudoval elitní gymnázium v hlavním městě Würtenberského království Stuttgartu a na vysoké škole vystudoval práva.

Kariéra

Nějaký čas působil jako právník, ale později vstoupil do služeb diplomacie. Do jeho života zasáhla první světová válka, do které v roce 1914 narukoval. Dotáhl to na hodnost velitele roty u 119. pěšího pluku a účastnil se několika bitev na západní frontě, za které si vysloužil Železný kříž I. a II. třídy. V roce 1916 byl v boji vážně zraněn a vrátil se proto k diplomacii. Jako velvyslanec působil v letech 1922-1930 v Itálii, kde zažil vzestup fašismu a následně v letech 1930-1932 ve Velké Británii.

V roce 1932 se stal německým ministrem zahraničí. Tuto funkci si udržel i po vítězství Adolfa Hitlera ve volbách o rok později. Konstantin von Neurath nebyl vyloženě zapáleným nacistou, ale v roce 1937 si jeho postavení a doba vstup do strany NSDAP žádali. Hitlerovi se zprvu hodily jeho dobré vztahy a kontakty z Velké Británie, ovšem jak se situace měnila, přestal být Neurath pro Hitlera důležitý a v roce 1938 ho na postu ministra zahraničí nahradil Joachim von Ribbentrop.

Funkce protektora

Von Neurathovi byla svěřena funkce protektora v nově vzniklém Protektorátu Čechy a Morava. Období svého protektorství se mu určitě zamlouvalo. Byl si jist, že Češi jsou zvyklí na monarchii a tak se, s přihlédnutím na svůj původ a fakt že působil na Hradě, choval jako král.

Foto: Příběhy ukryté v čase, výstava Zločin a trest v Panenských Břežanech

Nástup Konstantina von Neuratha do funkce protektora

Důležité je ještě dodat, že se blízko všech protektorů pohyboval státní tajemník K. H. Frank, který se neustále snažil získat tento úřad pro sebe. Hitlera ale nikdy nepřesvědčil. Byl to právě Frank, který informoval Hitlera o způsobu vládnutí Konstantina von Neuratha. Bál se totiž, že by Neurath svým liberálním postojem mohl ohrozit i jeho kariéru. Intrikoval proti němu všemi možnými způsoby nejen v Protektorátu, ale i u Hitlera v Berlíně. Podle něj byl Neurath málo důsledný, a dokonce bagatelizoval zprávy o formování českého podzemního odboje nebo narůstání počtu sabotáží.

Prvním výrazným konfliktem měl být ten z 28. října 1939, kdy Frank nechal potlačit připravované oslavy zakázaného státního svátku, kdežto Neurath byl toho názoru, že se situace sama uklidní a případný zásah by vše jen zhoršil.

I z Hitlerova pohledu bylo zapotřebí pevnější ruky nad českým obyvatelstvem. A proto Konstantina von Neuratha poslal na „zdravotní dovolenou“. Neurath působil ve funkci protektora od března 1939 do září 1941.

Jeho vládnutí určitě neznamenalo žádnou procházku růžovým sadem. Ale oproti tomu, kdo měl nastoupit místo něj, byl jeho styl vlády bezpochyby liberální. Vyplývá to i z jeho motta, které 16. března 1939 otiskl německý Der Neue Tag: „Od prvního okamžiku jsem si položil za úkol ukázat světu, jak si německý národ umí vážit sobě svěřeného cizího národa a získat jej pro životní společenství, do něhož jej uvedl dějinný osud“. I tak je jeho působení v Protektorátu spojeno s přijetím norimberských zákonů, germanizací a uzavřením vysokých škol.

Po válce

V roce 1945 byl ve Stuttgartu zatčen francouzskou armádou a v rámci norimberského procesu byl odsouzen k 15 letům vězení. Nakonec si odseděl pouze 8 let a 1 měsíc a ze zdravotních důvodů byl propuštěn na svobodu. Zemřel o dva roky později v 83 letech.

2. „Kat českého národa“ Reinhard Heydrich

Foto: Příběhy ukryté v čase, výstava Zločin a trest v Panenských Břežanech

Reinhard Heydrich

Mládí

Reinhard Tristan Eugen Heydrich se narodil 7. března 1904 v Halle na Salou. Jeho otec Richard Bruno Heydrich byl skladatel, operní pěvec a zakladatel konzervatoře v Halle. Jeho matka Elisabeth Anna Maria Amalia Krantz byla učitelkou hudby. Heydrich měl dva sourozence. Sestru Marii, která byla o tři roky starší a mladšího bratra Heinze-Siegfrieda, který byl o rok mladší. Ten sloužil u Wehrmachtu a po smrti svého bratra měl údajně dostat jeho osobní složky, ze kterých pochopil mnohé souvislosti holocaustu. Díky tomuto prohlédnutí měl začít pomáhat Židům.

Kariéra

Protože situace po první světové válce nebyla v Německu jednoduchá a uživit se hudbou nebylo snadné. Rozhodl se Reinhard Heydrich pro kariéru v armádě. Vstoupil do válečného námořnictva, kde od roku 1922 sloužil jako kadet. Během služby u námořnictva to dotáhl až do hodnosti nadporučíka. Byl sice velmi ambiciózní, ale ruku v ruce s jeho ctižádostivou povahou šla i arogance. Tím se zhoršovaly jeho vztahy s nadřízenými. Poslední kapkou bylo, když se odmítl oženit se slečnou, se kterou měl poměr. Otec této slečny měl však dobré kontakty s vedením námořnictva a to Heydricha v roce 1930 z námořnictva propustilo z důvodu, že takové jednání se neslučuje ani s osobou gentlemana ani důstojníka.

Foto: Příběhy ukryté v čase, výstava Zločin a trest v Panenských Břežanech

Reinhard Heydrich s manželkou Linou

Důvodem odmítnutí sňatku bylo to, že Heydrich potkal svou osudovou ženu Linu Mathilde von Tschamer und Osten. S Linou se v roce 1931 oženil a postupně se jim narodily 4 děti. Synové Klaus (který zemřel při nehodě v roce 1943) a Heider a dvě dcery Silke a Marte (která se narodila až po jeho smrti v roce 1942). Přes kontakty Liny se Heydrich dostal až ke špičkám SS.

Díky své povaze se velmi rychle vypracoval až na šéfa tajné policie. Od 1941 jako šéf RSHA (Hlavní říšský bezpečnostní úřad) byl pověřen vyřešením Židovské otázky. S Heydrichem je spojena i operace T-4, což byl program hromadné euthanasie několika desítek tisíc psychicky nemocných a pro Říši jinak nevhodných osob, nebo operace Reinhard, která byla pojmenována přímo po něm. Ta zase měla za úkol výstavbu koncentračních táborů jako například Chelmno, Majdanek, Treblinka apod. Mimo to měl na svědomí i zatčení tisíců Židů během Křišťálové noci v listopadu 1938 a nakonec i organizaci falešného „polského“ útoku na rádiový vysílač, který se stal záminkou pro invazi do Polska 1. září 1939.

Krvavé uvedení v Protektorátu

Zřejmě díky této jeho „výkonnosti“ ho vybral Hitler jako nástupce za Konstantina von Neuratha. A jeho výběr byl, bohužel pro český odboj, velmi efektivní. Heydrich ihned po příchodu do Prahy nechal zatknout předsedu vlády Aloise Eliáše a několik dalších špiček českého odboje. Zároveň okamžitě vyhlásil stanné právo. To trvalo od 28. září 1941 do 20. ledna 1942 a během těchto čtyř měsíců bylo popraveno bezmála 500 osob a dalších více než 2 200 osob odesláno do koncentračních táborů. To znamenalo pro český odboj krutou ránu a dlouho se z toho vzpamatovával. Kromě dvou vedoucích činitelů odbojové organizace Obrana národa Josefa Bílého a Hugo Vojty byl mezi popravenými například i Josef Balabán.

Foto: Příběhy ukryté v čase, výstava Zločin a trest v Panenských Břežanech

Popravení generálové Josef Bílý a Hugo Vojta

Heydrichova metoda cukru a biče fungovala perfektně, zatímco odboj téměř zdecimoval, dělníky v továrnách motivoval vyššími příděly k většímu výkonu v práci pro Říši.

Heydrichův konec

V Londýně proto exilová vláda rozhodla, o Heydrichově odstranění. Samotný průběh atentátu doprovázelo několik okolností, ať už pozitivních či negativních, které ale nakonec vedly k úspěšné akci. Bezpochyby jednou z nich bylo i to, že Heydrich nevyužíval ochranku a navíc jezdil v otevřeném voze. Byl si tak jistý svým postavením a Čechy opovrhoval, že si žádné nebezpečí nepřipouštěl. Ačkoliv se 27. května 1942 mohla pro Gabčíka s Kubišem zdát provedená akce jako neúspěšná, nakonec měla pro náš národ šťastný konec. Heydrich 4. června 1942 zemřel na následky sepse. Končí tak nejen jeho život, ale i éra „nejkrvelačnější bestie“ jakou Protektorát zažil. Jeho „kariéra“ v něm trvala 9 měsíců.

Foto: Příběhy ukryté v čase, výstava Zločin a trest v Panenských Břežanech

Pohlednice a známka k 1. výročí úmrtí z roku 1943

I po Heydrichově boku „sloužil“ státní tajemník K. H. Frank. Proti Heydrichovi nemohl intrikovat tak, jako proti Neurathovi, proto pro něj atentát znamenal další šanci, jak se dostat na post protektora. Hitler ho sice pověřil dočasným vedením Heydrichovy agendy a represemi po atentátu. Když ale 28. května 1942 odletěl do Berlína za Hitlerem, bylo mu sděleno, že zástupcem (za dosud ještě živého Heydricha) bude Daluege.

3. „Bohém“ Kurt Daluege

Foto: Bundesarchiv, Bild 183-2007-1010-502/CC-BY-SA 3.0, Wikimedia Commons

Kurt Daluege

Mládí

Kurt Daluege se narodil 15. září 1897 ve městě Kreuzburg (dnešní Kluczbork v Polsku). Vystudoval reálném gymnázium v Opoli. Během první světové války byl odveden a bojoval na západní frontě, za což byl také vyznamenán. V boji byl ale také těžce zraněn. V roce 1924 úspěšně dokončil studium na berlínské vyšší stavební škole a v tomto oboru také nějaký čas pracoval. Později však začal působit v politických organizacích. Vstoupil do NSDAP, stal šéfem pořádkové policie (ORPO) a zástupcem Himmlera (tudíž i přímým nadřízeným Heydricha).

Kariéra Protektora

Těžko říct, co vedlo Hitlera k výběru právě Daluegeho jako nástupce Heydricha, když k němu měl určité výhrady, zejména kvůli jeho nadměrnému pití, pro které Hitler jako abstinent neměl pochopení.

Daluege byl prvním protektorem, který nebydlel v Panenských Břežanech. Horní zámek v Panenských Břežanech obýval K. H. Frank a Dolní zámek odmítala vdova po Heydrichovi, Lina, opustit. Daluege se tedy nastěhoval na zámek v Dobříši, který byl v roce 1942 vyvlastněn původním obyvatelům.

Daluege rozhodně nebyl tak horlivý nacista jako Heydrich a téměř dobrovolně přenechával řešení důležitých věcí v Protektorátu K. H. Frankovi. Jeho nekontrolovatelné pití vedlo k tomu, že prodělal dva infarkty a i sám Himmler ho v roce 1943 označil za choromyslného. V srpnu téhož roku proto Hitler oficiálně ukončil mandát Konstantina von Neuratha (který už byl stejně pasé) a stejně tak Kurta Daluegeho.

Po válce

A jak to vlastně s Kurtem Daluegem dopadlo po skončení druhé světové války? Podařilo se mu dostat do britského zajetí. Ale na základě oficiální žádosti Československa byl v zimě roku 1946 vydán do Prahy. Podobně jako Karl Herman Frank měl být souzen na území, na kterém působil. Mimochodem s K. H. Frankem se u mimořádného soudu sešli. Daluege totiž v případě Franka vystupoval jako svědek a u soudu mu svými výpověďmi dost přitížil. Trest ovšem dostal stejný jako K. H. Frank, a to trest smrti. Poprava, při které byl oběšen, byla provedena v pankrácké věznici 23. října 1946 a byla veřejná.

4. „Důchodce“ Wilhelm von Frick

Foto: Uncredited photographer, Wikimedia Commons

Wilhelm Frick na fotografii vlevo

Mládí

Narodil se 12. března 1877 v Alsenzu, do učitelské rodiny jako čtvrté dítě Wilhelma Fricka staršího a Henrietty, rozené Schmidtové. Rodinné prostředí nebylo nijak „elitní“. Zřejmě proto si později přisvojil šlechtický přídomek a hlásil se s ním k rodinné větvi, která měla šlechtické kořeny. Nejprve následoval učitelskou dráhu svého otce a v roce 1910 se oženil s Alžbětou Emílii Nagelovou, s níž měl dva syny a dceru.

Kariéra

V roce 1922 se poprvé setkal s Hitlerem a jeho začínající stranou. Stal se Hitlerovým blízkým spolupracovníkem (ten se o něm dokonce zmínil ve své knize Mein Kampf) a pomáhal s organizováním demonstrací jeho strany. 9 listopadu 1923, během takzvaného mnichovského pivního puče, byl zatčen a odsouzen za velezradu, ale pouze na 15 měsíců podmíněně. V roce 1925 vstoupil do NSDAP, kde se stal poslancem Říšského sněmu. Když Hitler zvítězil ve volbách v roce 1933, povýšil Frick na Říšského ministra vnitra. V roce 1934 se oženil se svou druhou ženou Margaret Schulze-Naumburgovou. Zřejmě proto, že znal Hitler Fricka už od samého počátku své kariéry a mohl se spolehnout na jeho loajalitu a organizační schopnosti, pověřil ho úřadováním v Protektorátu.

Působení v Protektorátu

Frick se do Protektorátu zřejmě příliš netěšil. Do funkce byl jmenován 2. srpna 1943, ale do Prahy přijel až 17. října téhož roku. Frickovo vládnutí se v lecčem podobalo jeho předchůdci Konstantinu von Neurathovi. Radost z toho nepochybně musel mít i Frank. Protože Frick zajišťoval převážně byrokracii a teror proti obyvatelstvu přenechal jemu. Jednalo se vlastně o politiku cukru a biče, jakou provozoval Heydrich, jen teď se na ní podílely dvě osoby.

Ještě jednomu člověku se muselo ulevit. A to byl státní prezident Dr. Hácha. Frick nebyl zdaleka tak zapálený pro věc jako Heydrich, ze kterého měl Hácha hrůzu. Po něm nastoupivší Daluege byl zase Háchovi se svým životním stylem odporný. Nacisty štvaný 71letý Hácha byl na pokraji sil. Ať už po stránce fyzické, tak duševní. Pobýval na zámku v Lánech, kam ho v podstatě uklidili, aby nebyl tolik na očích. Přesto se ho neustále snažili udržet ve funkci, protože měl zajistit legalitu Protektorátu pro okolní svět.

Po válce

A jaký byl osud Fricka po válce? Z Prahy utekl již před začátkem Pražského povstání a nějaký čas pobýval ve vile v městečku Kempenhausen na břehu Stanberského jezera v Německu. Tam byl po konci války také zatčen a 1. října 1946 v norimberském procesu odsouzen k smrti oběšení. Jak „laxní“ postoj zaujímal k řízení v Protektorátu, tak se stejný „nezájmem“ přijal i rozsudek. Po jeho přečtení pouze pokrčil rameny a pronesl, že nic jiného nečekal.

A co Frank?

Na závěr snad jen dodejme jak skončil ten, který celou dobu usiloval o funkci protektora. Karl Herman Frank se pokusil uprchnout. Když se ale blížil k americké demarkační linii u Rokycan, poznali ho a zadrželi. Až do jara roku 1946 byl přesvědčen, že bude stejně jako ostatní předán k soudnímu procesu do Norimberku. V jeho případě však byly všechny zločiny jím spáchané na území českých zemí a tam měl být také souzen.

Foto: Příběhy ukryté v čase, výstava Zločin a trest v Panenských Břežanech

Karl Herman Frank v cele čekající na svůj trest

Z pozdějších pamětí jeho obhájce ex offo Kamila Reslera, který Frankovi nezastíral, že před soudem bude hrát o vlastní život, byl Frank dlouho přesvědčen, že jako politický zločinec (stejně jako ostatní nacističtí vůdci) bude spolu se svou rodinou zadržován a střežen na nějakém místě, kde však bude moci dožít. Mýlil se. Soud ho obžaloval mimo jiné z vlastizrady, účasti v zločineckých organizacích a přiřkl mu hlavní vinu za vyhlazení Lidic. Naopak v případě vyhlazení Ležáků se nepodařilo najít žádný důkaz, který by prokazoval, že Frank nesl na zničení obce nějakou vinu.

Zdroj:

Kniha: Protektoři - čtyři portréty z let 1939-1945, Václav Junek, Olympia, 2015

Kniha: Operace Anthropoid: Epilog, Pavel Kmoch, Academia, 2018

https://www.britannica.com/event/Nurnberg-trials

https://www.politickeprocesy.cz/cs/osoba/daluege-kurt-6DZCBR

https://biography.hiu.cas.cz/wiki/FRICK_Wilhelm_1877%E2%80%931946

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz