Článek
Oponentní komentář k textu Michala Vatrse
Michal Vatrs ve svém článku tvrdí, že Sovětský svaz nikdy „nedával“ Československu levné suroviny a že vyprávění o levném plynu či ropě je jen iluze šířená proruskou propagandou. Přestože je jeho text silně emocionálně působivý a varuje před manipulacemi, jeho ekonomické argumenty jsou zjednodušené a historicky nepřesné.
Fakta totiž ukazují, že Sovětský svaz skutečně dodával Československu suroviny za ceny hluboko pod úrovní světového trhu – a že to nebyl pouhý „obchod jako každý jiný“. Můžeme se přít o motivy, ale ne o samotná čísla.
1. Ekonomická fakta, nikoli mýty
Zatímco Vatrs tvrdí, že „Rusko své suroviny prodávalo za tržní cenu“, archivní materiály a odborné analýzy potvrzují opak.
Podle studie Woodrow Wilson Center (Frank Holzman, 1982) Sovětský svaz „pokračoval ve vývozu ropy a dalších surovin do východního bloku za ceny nižší než světové, čímž se vědomě vzdával velkých zisků“.
Zpráva CIA z roku 1964 zase uvádí, že Československo „platilo přibližně čtvrtinu světové ceny za dováženou ropu“ (U.S. Marines, Czechoslovakia Study, 1980).
Další výzkumy k obchodním vztahům v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci (CMEA) potvrzují, že v roce 1974 byly sovětské ceny ropy o 41 % nižší než světové (University of Rochester, Oil Price Shock and Structural Changes in CMEA Trade, 2013).
To nejsou dojmy, ale doložená fakta.
Československo tedy skutečně nakupovalo sovětskou ropu a plyn a další suroviny levněji než západní země. Zda to byla „bratrská solidarita“ nebo promyšlený politický nástroj, je jiná otázka – ale tvrzení, že Sovětský svaz prodával za tržní cenu, je prostě nepravdivé.
2. Levné suroviny nebyly dar, ale nástroj systému
Je nutné připustit i druhou stranu mince: tyto „výhodné ceny“ nebyly projevem altruismu, ale součástí geopolitického mechanismu závislosti.
Systém CMEA stanovil ceny podle pětiletých průměrů světových trhů, což znamenalo, že v době prudkých výkyvů (např. po ropném šoku roku 1973) měly země východního bloku výhodu.
Jak konstatuje European Journal of Comparative Economics (2012), tento model „vyrovnával zisky a ztráty mezi centrem a satelity, přičemž rozhodující slovo měl vždy SSSR“.
Jinými slovy, ano – ropa, plyn a jiné suroviny byly levné.
Levná energie byla cenou za loajalitu. Stojí ovšem za zamyšlení jestli v dnešní době, kdy máme suroviny ve světových cenách, není od nás vyžadována stejná loajalita.
3. Propaganda versus paměť
Vatrs nemá ani pravdu v tom, že ruská propaganda dnes zneužívá nostalgii po „levném plynu“ a „jistotách“. Tuto „nostalgii“ mají obyvatelé naší země, pro které jsou ceny energií zdrcující. Tvrzením, že za vše může ruská propaganda kategoricky popírá reálné ekonomické aspekty minulosti, se dopouští opačné chyby – nahrazuje starou ideologii novou.
Paměť 20. století není černobílá. Československo bylo politicky nesvobodné (otázkou je zda je svobodné dnes), ale ekonomicky stabilnější, a to mimo jiné díky pevným dodavatelským vztahům a nižším cenám energií. Popírat to znamená falšovat historii jiným směrem.
Fakta o „levných sovětských surovinách“ nejsou argumentem pro návrat k Moskvě, ale důkazem, jak fungoval systém závislosti, v němž se ekonomika a politika nedaly oddělit.
4. Kontext, který chybí
Vatrs správně připomíná, že Evropa dnes diverzifikuje své zdroje energie. Ale jeho závěr, že „Rusko vždy vydělávalo na Evropě stejně jako Saúdská Arábie“, je nepřesný i historicky nesouměřitelný.
V 70. a 80. letech neexistoval svobodný trh s energií v dnešním smyslu. Ceny se v rámci CMEA neřídily trhem, ale politickým konsensem a administrativním přepočtem kurzu rublu.
Porovnávat tehdejší „socialistický obchod“ se současným globálním trhem je ekonomicky nesmyslné.
5. Kde má demokracie být silná
Skutečnou obranou proti manipulaci není přepisování minulosti, ale její porozumění v celé šíři.
Demokracie má sílu právě v tom, že dokáže říkat i nepohodlná fakta – i ta, která narušují jednoduché narativy o „dobrých“ a „zlých“.
Je pravda, že Sovětský svaz zneužíval hospodářské vazby ke kontrole svých satelitů. Ale stejně pravda je, že tyto vazby byly ekonomicky výhodné pro československý průmysl a spotřebitele. Obojí je součástí dějin – a žádné z toho nelze vymazat.
Závěr: Pravda není propaganda
Michal Vatrs právem varuje před dnešními dezinformacemi. Ale jeho text sám sklouzává k jinému extrému – k morální interpretaci, která redukuje dějiny na boj dobra a zla.
Historie si zaslouží víc než moralistní zkratku.
Levný sovětský plyn existoval, stejně jako ostatní suroviny.
A měli bychom mít odvahu to přiznat.
Použité zdroje:
Frank Holzman, The Performance of the Soviet Economy, Woodrow Wilson Center, 1982.
CIA, CMEA Economic Relations Report, 1964.
Czechoslovakia Study, U.S. Marine Corps, 1980.
Oil Price Shock and Structural Changes in CMEA Trade, University of Rochester, 2013.
European Journal of Comparative Economics, 2012.
UNCTAD Report on East-West Trade, 1984.
