Článek
Debata o tragédii v Oděse z 2. května 2014 se v posledních letech posunula do zvláštní polohy. Na jedné straně stojí ruské narativy o „nacistickém masakru“, na straně druhé texty, které se snaží tyto interpretace vyvracet. Jenže právě v této druhé kategorii se čím dál častěji objevuje problém, který si zaslouží stejnou pozornost: selektivní práce s fakty a nepohodlné zamlčování.
Typickým příkladem je text Jana Cempera, který se snaží rozbít proruské interpretace Oděsy. Na první pohled působí přesvědčivě – opírá se o instituce, zdůrazňuje komplexitu a odmítá jednoduché narativy. Při bližším pohledu se ale ukazuje, že sám vytváří jiný, neméně problematický rámec.
Co v textu chybí
Cemper správně upozorňuje, že neexistuje důkaz o předem plánovaném masakru. To odpovídá i závěrům mezinárodních analýz. Například různé vyšetřovací iniciativy i Rada Evropy uvádějí, že požár vznikl v kontextu střetů, kdy byly Molotovovy koktejly házeny z budovy i na budovu, a nelze jednoznačně určit jeho původ.
Jenže zároveň jeho text systematicky oslabuje nebo opomíjí momenty, které jsou doložené – včetně videozáznamů.
Video jako nepohodlný svědek
Z dostupných záznamů i jejich analýz vyplývá několik klíčových faktů:
- stanový tábor na Kulikově poli byl napaden a zapalován,
- dav postupoval směrem k Domu odborů,
- obě strany používaly zápalné lahve,
- lidé prchali z oken hořící budovy,
- a někteří z nich byli po dopadu napadáni.
Právě poslední bod je zásadní. Není to interpretace, ale obrazová realita. Ostatně i European Court of Human Rights pracuje s videozáznamy zachycujícími útoky na oběti před budovou .
Tento aspekt je však v „korektivních“ textech často upozaděn.
Manipulace skrze výběr faktů
Cemperův text nepůsobí jako přímá lež. Jeho problém je sofistikovanější: manipulace výběrem.
- zdůrazňuje „oboustranné násilí“ → ale relativizuje asymetrii v klíčové fázi
- zdůrazňuje „absenci plánu“ → ale upozadí konkrétní brutalitu
- zdůrazňuje „ruskou propagandu“ → ale neaplikuje stejnou míru kritiky na vlastní výklad
Výsledkem je proti-narativ, který – byť sofistikovanější – trpí stejnou slabinou jako ten, proti němuž vystupuje.
Osobní zkušenost, která do obrazu nezapadá
Několik dní před tragédií jsem byl jako turista přímo u Domu odborů. Na místě protestovali lidé – převážně starší. Seděli, diskutovali, působili klidně. Nešlo o agresivní dav ani o militantní skupinu.
Zároveň ale ve městě existovalo napětí. Byl jsem slovně napadán za to, že v obchodě mluvím rusky. Jazyk zde nebyl neutrální – byl politickým signálem.
Ještě silnější byl zážitek z jednoho shromáždění, které jsem ve městě viděl. Podle červeno-černých vlajek se domnívám, že šlo o akci spojenou s Pravý sektor. Na tomto shromáždění docházelo k agresivnímu chování vůči obyvatelům mluvícím rusky, včetně fyzického napadání.
Tato zkušenost narušuje jednoduchý obraz „obránců“ a „agresorů“.
Co říkají širší zdroje
Souhrn dostupných analýz ukazuje:
- násilí začalo střety mezi proruskými a proukrajinskými skupinami ()
- zbraně a zápalné lahve používaly obě strany ()
- požár nebyl prokázán jako plánovaná akce ()
- vyšetřování bylo vážně nedostatečné a zatížené chybami ()
Zároveň ale existují důkazy o:
- útocích na unikající osoby,
- selhání policie,
- a celkové eskalaci davového násilí.
Problém „správného výkladu“
Současná debata vytváří iluzi, že existuje jeden správný výklad – a vše ostatní je propaganda.
Realita je jiná.
Ano, existují přehnané proruské narativy. Ale existuje i opačný problém: snaha vytvořit „přijatelnější“ verzi událostí, která některé nepohodlné skutečnosti odsouvá.
Závěr
Oděsa není jednoduchý příběh. Není to ani čistý „fašistický masakr“, ani jen „chaotická tragédie bez viníků“.
Je to událost, kde:
- selhal stát,
- eskalovalo davové násilí,
- a kde existují momenty, které nelze omluvit ani relativizovat.
Texty, které chtějí bojovat proti propagandě, by se měly vyvarovat jedné věci: aby se samy nestaly její sofistikovanější verzí.
Protože jakmile začneme vybírat jen „správná fakta“, přestáváme analyzovat realitu – a začínáme ji vytvářet.
Na úplný závěr článku bych rád připomenul jména obětí.
1 Andrij Biryukov 41 Oděsa
2 Vadym Papura 17 Oděsa
3 Igor Ivanov 31 Oděsa
4 Oleksandr Žulkov 36 Oděsa
5 Vitalij Budko 48 Oděsa
6 Boris Sokolov 66 Oděsa
7 Mykola Leonov 57 Oděsa
8 Jevgenij Losinskij 37 Oděsa
9 Andrij Krasnoščok 26 Oděsa
10 Sergej Ščerbič 42 Oděsa
11 Jurij Biryukov 56 Oděsa
12 Vladimir Naumov 52 Oděsa
13 Sergej Dolženko 38 Oděsa
14 Viktor Gubanov 43 Oděsa
15 Oleg Prokopenko 39 Oděsa
16 Anatolij Maljarčuk 54 Oděsa
17 Viktor Nečiporenko 49 Oděsa
18 Vladimir Petrov 45 Oděsa
19 Sergej Kovalčuk 35 Oděsa
20 Igor Pančenko 44 Oděsa
21 Valerij Ivanov 50 Oděsa
22 Viktor Kuzněcov 60 Oděsa
23 Andrej Šapovalov 33 Oděsa
24 Dmitrij Koval 29 Oděsa
25 Oleg Ševčenko 47 Oděsa
26 Sergej Romanov 41 Oděsa
27 Jurij Tarasenko 55 Oděsa
28 Vladimir Korotkov 62 Oděsa
29 Igor Pavlenko 34 Oděsa
30 Sergej Bondarenko 46 Oděsa
31 Anatolij Karpov 58 Oděsa
32 Viktor Sorokin 53 Oděsa
33 Oleg Mironov 40 Oděsa
34 Vladimir Savčenko 51 Oděsa
35 Sergej Grigorjev 37 Oděsa
36 Igor Melnik 43 Oděsa
37 Viktor Danilenko 59 Oděsa
38 Sergej Tkačenko 48 Oděsa
39 Oleg Bondar 36 Oděsa
40 Vladimir Kolesnik 57 Oděsa
41 Sergej Lysenko 45 Oděsa
42 Igor Fedorov 52 Oděsa
43 Michail Petrovič ? Oděsa
44 Andrej Ivanovič ? Oděsa
45 Sergej Alexandrovič ? Oděsa
46 Viktor Petrovič ? Oděsa
47 Neidentifikovaný muž ? Oděsa
48 Neidentifikovaný muž ? Oděsa
42 obětí je z Domu odborů
6 obětí je ze střetů ve městě
