Článek
Andrej Babiš byl na sněmu zvolen na další dvouleté období předsedou hnutí ANO. Jedním z místopředsedů hnutí zůstává Richard Brabec, který začínal po boku „šéfa“ od samého začátku. Přestože kritici okomentovali zvolení „kousavými“ poznámkami, pohled do Německa ukazuje, že tam předsedové stran jako CDU šéfovali mnohem déle.
Helmut Kohl 25 let (v letech 1973 - 1998), Angela Merkelová 18 let (v letech 2000 - 2018). A zakladatel CDU Konrad Adenauer 16 let (v letech 1950 - 1966). To Andrej Babiš má ještě co dohánět, od roku 2012 je předsedou ANO „jen“ 12 let.
Za tu dobu prošel on sám a celé ANO výraznou proměnou i změnou focusu, který typ voličů chce oslovovat. Aby mohl pružně měnit politický program i zaměření, označuje hnutí za catch-all-party, což znamená všelidová strana.
Je to koncept politických stran, které reagovaly na socioekonomické a sociokulturní změny. Ty způsobily oslabení štěpících linií ve společnosti. Dělení společnosti na levici a pravici ochablo, a proto se strany zbavovaly ideologických zátěží. Tvůrcem konceptu je německý státní a ústavní teoretik, představitel frankfurtské školy Otto Kirchheimer, který tento termín uvedl v roce 1965 ve své studii Přeměna západoevropského stranického systému.
Svým způsobem všelidovou stranou byla i CDU kancléřky Angely Merkelové (vládla v letech 2005 - 2021). Pomohlo jí programové rozkročení oběma směry od středu, což jí pomáhalo eliminovat politickou konkurenci, zejména Zelené a Svobodné demokraty (FDP). Stabilitu vládnutí si zajistila velkou koalicí se sociálními demokraty SPD.
Podobnou roli převzalo na české politické scéně ANO, které se do vlády probojovalo jako menší partner ČSSD s Bohuslavem Sobotkou v čele. V předčasných volbách v říjnu 2013 ANO překvapivě získalo 18,65 procent, neboť „vyluxovalo“ pravicové voliče zklamané skandály a vládnutím ODS. Ta získala jen 7,72 procent.
Ještě před rokem, tedy v roce 2012, to vypadalo s ANO velmi špatně. Ilustruje to následující pohled do minulosti:
Kde a jak to vše začalo
Bylo jaro 2012. Andrej Babiš přijížděl do Ústí nad Labem jako miliardář a majitel potravinářsko-chemického koncernu Agrofert. Nikdo ho neznal. Poslední týdny se sice projevoval jako kritik politických poměrů, choval se jak štěkající pes. Jeho web ANO 2011 byl plný novinových titulků. Jednou to byl Vít Bárta, podruhé Roman Janoušek.
V ten dubnový den jsem přišel do omšelého sálu domu kultury v Ústí nad Labem. Poprvé se mi naskytlo setkání s miliardářem, o jehož firemní konglomerát jsem se do té doby vůbec nezajímal. Sice jsem věděl, že mu patří lovosická chemička, ale jinak ten muž vůbec nebyl středobodem mého zájmu. Od té doby, co mi ale napsal svojí lámanou češtinou, jsem se rozhodl ho poznat více. A tak jsem přišel i na jeho akci.
Na pódiu seděli za dlouhými stoly lidé, kteří v té době z politického hlediska neznamenali vůbec nic. Andrej Babiš, Jaroslav Faltýnek, Richard Brabec. A také jedna žena, která bohužel tragicky zemřela: Anna Veverková, v té době ředitelka komunikace VZP. A ještě jedna žena tam byla, senátorka Alena Dernerová.
Rozpačitý začátek 2012
Sál byl plný. Osazenstvo tvořili zejména důchodci. Po stranách postávali ostří hoši ze soukromé Babišovy ochranky.
Pamatuji si ještě na jednu věc. Ti, kteří dnes jsou schopni „davového šílenství“ v té době nebyli schopni v sále udržet lidi alespoň hodinu a půl. Bylo tehdy vidět, jak bezradně koukají na to, jak se lidé zvedají a odcházejí pryč. Bylo to nudné.
Když jsem se při jednom povídání o ANO na jaře 2013 před Richardem Brabcem zmínil o téhle události, bylo na něm vidět, že si uvědomuje, že žádná show to tehdy nebyla.
Andrej Babiš totiž na jaře 2012 byl nesnesitelný. Neuměl mluvit k lidem, neuměl formulovat myšlenky. Vlastně nebylo možné rozluštit, o co mu jde, co chce. Pořád jen nadával na poměry, na Bártu, na Janouška, na Hrdličku. Jenže v té době lidé v Ústí nad Labem vůbec nevěděli, kdo tito muži z pražského prostředí vůbec jsou.
Navíc tehdy Babiš se nechával neustále vytáčet. Když se rozohnil, zapomněl česky a zase mluvil slovensky. Situaci se snažila zachraňovat právě Anna Veverková nebo Richard Brabec.
Politik vládní strany 2014
Střih. Ten samý sál, avšak říjen 2014. Zatímco sál neprošel modernizací a byl neustále omšelý, Andrej Babiš vcházel na pódium jako topstar. Na sobě měl uhlazené sako a novou funkci. Byl ministrem financí. Z ANO bylo hnutí, které sedělo ve vládě, vyhrálo evropské volby a očekávalo slušný výsledek v komunálních a senátních volbách. Po svém boku měl Richarda Brabce, tehdy ministra životního prostředí. Spolu s nimi pak kandidát na ústeckého primátora za ANO.
V hledišti i na balkóně bylo plno, volná místa se těsně před začátkem mítinku zaplnila. Byli vidět především důchodci. Ti freneticky tleskali, Babiš se usmíval. Politická show mohla začít.
Je zřejmé, že Andrej Babiš prošel velkým mediálním vývojem. Marketéři ho naučili, jak má s lidmi komunikovat, jak reagovat na nepříjemné dotazy. Stále tvrdil, že není politik, nezapomněl nepřímo připomenout, že je miliardář. Když v debatě jedna z divaček se rozpovídala o tom, jak vedení Ústí nad Labem odmítalo dát 50 tisíc korun na plavání pro důchodce, Babiš pohotově odpověděl, ať paní napíše. „Peníze vám dám z nadace Agrofertu,“ slíbil a ihned získal další plusové body.
Přestože ústecká debata se konala především kvůli komunálním volbám, podstatnou část mítinku hovořil Andrej Babiš. Vysvětloval kroky jeho ministrů, představoval činnost ministerstva financí. Naznačil, že ne se všemi byl spokojen - myslel tím ministra dopravy Antonína Prachaře i ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou.
Babiš lidem sliboval, že jeho prioritou je dostavba dálnice D8 přes České středohoří. Zkritizoval Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), které bylo podle něho v rozkladu. Strefoval se do situace na ústeckém krajském soudu, kvůli kterému byla roztržka mezi Válkovou a Hanou Marvanovou. Sám ministr financí přiznal, že pro něj byla těžká situace vyřešit spory mezi ministryní a její náměstkyní.
Ke slovu se dostal i ministr životního prostředí Richard Brabec, který rovněž využil příležitosti, jak zpropagovat svoji práci na úřadě. I když uznal, že ne vše jde rychle. „Ušetřili jsme miliony. Když jsem nastoupil, snížil jsem počet zaměstnanců,“ vypočítával úspěchy.
Nejlepší ale byl závěr. Andrej Babiš během debaty stačil podepsat knihu s rozhovory, které se týkají jeho osoby. Blesk pravidelně publikoval útržky. Jakmile skončila oficiální část debaty, lidé se sesypali okolo předsedy hnutí ANO a žádali ho o podpis, vyfotili se s ním. To byla ta chvíle, kdy si Babiš pravděpodobně říkal, že to má smysl.
„Od začátku říkáme, že bude líp. Jen jsme nikdy neřekli kdy,“ pobavil lidi předseda ANO. „Stačí, když nebudeme krást a dostavíme dálnici. To na začátek stačí.“
Lidé odcházeli evidentně spokojeni. Zatímco při příchodu do kulturáku dostávali koblihy, při odchodu dostávali perníky. Jak jinak než v obalu s logem ANO.
V čem byl Babišův úspěch? Hledejme inspiraci u Helmuta Kohla
Andrej Babiš využil podobné strategie jako Helmut Kohl. Připomeňme si ji, jak ji popsal v nekrologu Alexandr Vondra:
„V roce 1973 se stal celostátním předsedou CDU a následně svedl vítězný souboj o dominanci na německé pravici se svým rivalem Franzem Josefem Straussem z bavorské CSU. Ambiciózního Strausse nejprve vlákal do pasti, když mu dovolil, aby se v roce 1980 pustil do předem prohraného volebního klání s výrazným kancléřem za SPD Helmutem Schmidtem. Kancléře Schmidta pak za dva roky politicky vyřídil tím, že mu uprostřed volebního období odlákal koaličního partnera z FDP. Schmidt opustil scénu, Strauss zakotvil v Bavorsku a Kohl se posadil do kancléřského křesla, z nějž vyhrál čtyři parlamentní volby.“
Německá média Helmutem Kohlem pohrdala jako „žoviálním“ a „přízemním“ člověkem z „provincie“. Zatímco Helmut Schmidt působil jako moderní, dobře oblečený a jazykově vybavený reprezentant obchodního města Hamburk. Naopak pro média byl Helmut Kohl přivandrovalcem z katolické agrární vesnice na jihu. Média si brala na paškál Oggersheim na předměstí Ludwigshafenu.
Média měla svůj názor, avšak voliči zcela jiný. Průměrným Němcům byl Kohl sympatický.
Helmut Kohl v Praze mezi českými demonstranty v roce 1992
Alexandr Vondra rozvinul i osobní příběh z osobního setkání: „Kohl se nebál lidem postavit osobně, tváří v tvář. Nikdy nezapomenu na scénku při Kohlově návštěvě v Praze v únoru 1992. Šli jsme s ním pěšky od Hrzánského paláce k Hradu, kde se podepisovala mezistátní smlouva. Na okraji Hradčanského náměstí protestovaly stovky odpůrců, kteří pořvávali na kancléře, že je nacista, a na Havla, že je zrádce. Byla to ostuda a my jen mysleli na to, jak se co nejdřív schovat.“
Ale Kohl se, k našemu překvapení, vydal přímo k demonstrantům, a když se jeho obrovitá postava přiblížila davu na pár metrů, zloba v tvářích demonstrantů zjihla. Kancléř jim podával ruce a oni uctivě zdravili. Pak se k nám Kohl otočil a řekl: „To je normální. Nesmíte se bát. Já tomu říkám lázeň v lidu.“
A přidejme ještě jednu paralelu s Andrejem Babišem, neboť ani Helmut Kohl nebyl výjimečný rétor, třeba v televizi působil koženě. Jeho rival Franz Josef Strauss, který dlouho tvrdil, že se Kohl kancléřem nikdy nestane, nakonec prohlásil: „Nejvíc fascinující na jeho televizních vystoupeních je to, že vyvolávají dojem, že se kancléřem může stát každý.“
Babiš premiérem v roce 2017, bude i v roce 2025?
Andrej Babiš vlákal do pasti Bohuslava Sobotku, kdy vyměnil voliče z roku 2013 a rozhodl si vzít voliče sociálních demokratů. Vnímal to i jako pomstu za to, že na jaře 2017 Sobotka Babiše odvolal z vlády. Ten pak volný čas využil v předvolební kampani.
Co bylo nemyslitelné, stalo se. V parlamentních volbách 2017 ANO získalo 29,64 procent, zatímco ČSSD 7,27 procent. Andrej Babiš složil menšinovou vládu se sociálními demokraty a dovládl celé čtyři roky.
Po celou dobu vedl permanentní kampaň, a přestože ve volbách 2021 ANO bylo druhé, ODS se musela spojit s TOP09 a KDU-ČSL do koalice Spolu, aby Babiše porazila.
Ten se sice zúčastnil prezidentských voleb v roce 2023, avšak tím, že byl opět zvolen předsedou ANO, jasně naznačil, že chce být znovu premiérem. Potvrdil to i den po sněmu v CNN Prima News. „Nakonec jsem se rozhodl, že jsem lídr, že jsem kandidát na premiéra. Tečka.“
