Rozdělené Německo: Vánoce na jihu a na severu jsou jiné, Česku podobné

Nejstarší vánoční trhy v celém Německu jsou v Budyšíně (Bautzen), ve městě zhruba 30 km severně od Rumburku. Byly zahájeny českým králem Václavem IV. v roce 1384 a nesou dodnes jeho jméno jako Václavské trhy (Wenzelsmarkt).

Město leží v oblasti Horní Lužice (Oberlausitz), v nejvýchodnější části Saska, kde dodnes žijí původní obyvatelé patřící k západoslovanskému národu Lužičtí Srbové a Budyšín je jejich regionálním centrem.

Do této oblasti v 16. a 18. století mířili exulanti z Čech a Moravy, kteří hledali náboženskou svobodu. Nejvíce exulantů si vybíralo sever Německa (kam můžeme zařadit i Sasko a tehdy i Slezské Prusko).

Naopak se vyhýbali Bavorsku, neboť to bylo součástí jihu, kam patřilo i Rakousko a tito exulanti pod náboženským tlakem, který vyústil ve Třicetiletou válku (1618 - 1648) - součástí byla i Bitva na Bílé hoře (1620) - utíkali hromadně z českých zemí za severní hranici.

Třicetiletá válka byl evropský ozbrojený konflikt známý především jako vyvrcholení sporů mezi vyznavači římskokatolické církve a zastánci protestantských vyznání, která vznikla v průběhu reformace v 16. století, tedy kalvinismem a luteránstvím.

Počátky české reformace najdeme v období Mistra Jana Husa na přelomu 14. a 15. století, v Německu je to období spjato s reformátorem Martinem Lutherem, který působil na severu Německa, v oblasti dnešního Saska-Anhaltska (města Eisleben, Wittenberg) a Duryňska (Erfurt).

Jedná se o část Německa, která patří do východního Německa, po roce 1945 to bylo území NDR.

Pokud bychom se podívali na mapu ukazující náboženskou roztříštěnost ve Svaté říši římské (součástí bylo i České království) v předvečer zahájení Třicetileté války v roce 1618, viděli bychom jasné linie.

Bavorsko a jihozápad Německa je katolický, severovýchod luteránský, území dnešního Hesenska, Falce a Porýní kalvinistické a roztříštěná oblast dnešního Severní Porýni-Vestfálska, kde různé části se prolínaly.

Zajímavý je pohled na České království, to bylo specifické. V rámci reformace bylo území husitské. Zde vznikl „odpor“ vůči Německu a Rakousku, které navíc bylo rozdělené. Oblast dnešního Salcburska bylo katolické, zatímco Horní Rakousy, Dolní Rakousy s Vídní byly luteránské.

Avšak celý jih včetně českých zemí prošel rekatolizací. Ta byla impulsem pro exulanty odcházející do severní části Německa, neboť za papežství se postavil vlivný rod Habsburků a další panovníci jižní a východní Evropy.

Protože Vánoce jsou náboženským svátkem, úvod se pokusil stručně vysvětlit historické pozadí, které je základem současných zvyků a tradic v Německu, Rakousku a Česku. Všechny tři země patří do stejného kulturního okruhu.

Zatímco v Česku máme Ježíška, v Německu mají Ježíška nebo vánočního muže.

Vánoční trhy v Bavorsku (a v západním Německu) nebo v Rakousku nesou jméno Christkindlesmarkt, na severu a východě Německa Weihnachtsmarkt, v okolí Drážďan kvůli vánoční štole se jim říká Striezelmarkt.

Dárky v západním Německu nosí Christkind (Ježíšek), což je blonďatá holčička. V českém pojetí je Ježíšek jedinečný, u nás je to chlapeček a miminko - jezulátko.

V Sasku, v Duryňsku i na severu Německa dárky nenosí Christkind (Ježíšek), ale Weihnachtsmann. To je vánoční muž, již je to blízko k Santa Claus či Děda Mráz.

V Česku a v Rakousku Ježíšek nosí dárky 24. prosince, v Německu je to 25. prosince.

Ježíška tedy máme společného s Bavorskem (obecně se západním Německem) a Rakouskem.

Vánoční strom je součástí Vánoc. Tento zvyk v českých zemích byl přijat z Německa.

Konkrétně na počátku 19. století se vánoční stromky objevovaly v německých domácnostech v českých zemích, a to ještě u protestantů. Počátek vánočních stromů se uvádí 18. století a oblast u francouzsko-německých hranic ve Štrasburku, který byl protestantský.

Zřejmě první vánoční stromeček u nás nastrojil v roce 1812 ředitel Stavovského divadla Jan Karl Liebich, který byl národností Němec.

Původním symbolem českých Vánoc byl betlém. Vůbec první doložený betlém v českých zemích byl v roce 1560 v jezuitském kostele v Praze. Jezuitský řád se zasloužil o další šíření – ještě z 16. století máme zprávy o betlémech i v jiných českých městech.

V barokní době kostelní betlémy procházely velkým rozvojem. Tvořily je figury v životní velikosti, ať už malované na dřevěných deskách anebo vyřezané ze dřeva.

Marie Terezie roku 1751 zakázala stavění betlémů a předvádění vánočních her v kostelech a Josef II. vydal tento zákaz znovu, označil zvyk za dětinský a církve nedůstojný. Zákaz se týkal i soukromých domů. Tam se dal ovšem hůře kontrolovat, a tak se zvyk stavět jesličky přenesl do domácností.

Zde se opět dostáváme k Horní Lužici (obec Schirgiswalde) nebo do Krušnohoří (např. obec Seiffen), kam přicházeli exulanti z Čech a Moravy a s sebou přinesli i zvyk výrobu betlémů. Do protestantského prostředí přinesli betlémářský zvyk.

Naopak v protestantském prostředí byl vánoční strom a v Krušnohoří a následně v Sasku vánoční pyramida. Ta vznikla jako lidové umění ve specifické oblasti Erzgebirge, kde horníci v podzimním a zimním období vyřezávali ze dřeva svícny a hračky či louskáčky, následně je stavěli na pyramidy.

V Horní Lužici vznikly i vánoční hvězdy, zejména Ochranovská hvězda z obce Herrnhut je považována za pramáti všech vánočních hvězd. Odtud se hvězdy dostaly do celého Německa.

Jak je to se skleněnými ozdobami? První prý vyfoukl sklář z obce s německým názvem Goetzenbruck v roce 1858, přestože leží ve Francii. Konkrétně v departmentu Moselle v blízkosti francouzsko-německých hranic. Toto území se historicky střídalo pod nadvládu Paříže či Berlína.

A jak skleněná ozdoba vznikla? Vánoční strom se v této oblasti díky blízkému Štrasburku rozšířil v 18. století a jistý sklář prý neměl dostatek ovoce, které by mohl pověsit na stromeček. Tudíž ho napadla imitace - skleněná ozdoba.

Odtud se výroba skleněných ozdob přenesla do města Lauscha v Duryňsku (dříve součást NDR v blízkosti Bavorska). Zatímco dříve se ozdoby dovážely do Čech z Německa, situace se ve 30. letech 20. století obracela díky tomu, že v bývalém Československu byla sklářská výrobní základna.

Pochutiny a laskominy tvoří součást vánočního stolu. Vánoční cukroví do českých zemí přišlo také z Německa až ve druhé polovině 19. století a razilo si cestu nejprve do bohatých měšťanských rodin.

V podstatě šlo o čajové pečivo s názvy jako vanilkové hubinky, cvípochy s fenyklem či španihelské větry, což byly jakési sněhové pusinky. Do této doby se také datují první vykrajovátka a formičky, které v obdobné podobě známe dodnes. Masovějšímu rozšíření cukroví bránil drahý třtinový cukr.

K cukroví se přidal marcipán, který se do Německa přenesl ze Španělska a Portugalska, původně přichází z Orientu. Německá hansovní města na severu jako Lübeck byla vstupní branou, kterou marcipán proudil dále do německého vnitrozemí.

V Lübecku také vznikla jedna z prvních manufaktur na výrobu marcipánu kontrolovaná rodinou zakladatele Niederegger. Do českých zemí zase díky společnému trhu marcipán si razil cestu ze Salcburku, kde vznikly světoznámé Mozartovy koule (Mozartkugeln) od cukráře Fürsta.

V Německu jsou známé i norimberské perníčky (Lebkuchen) či perníky ze saského městečka Pulsnitz (Pfefferkuchen) v blízkosti Drážďan. První zmínka o perníku v Čechách pochází z doby lucemburské, z roku 1335. Tehdy se perník prodával při svátcích a posvícení v Turnově.

Německé Lebkuchen - perníčky patří k tradičním trvanlivým pečivům a prvně se pekly již kolem roku 1296 v Ulmu. Německá škola perníkářů je v Evropě známá po staletí a měla vliv i na ty české.

A drážďanská vánoční štola? Ta vznikla v Torgau u Lipska, kde ji upekl kuchař a cukrář Drasdower a nabídl ji na tamním zámku saskému kurfiřtovi. Pekař Drasdow za svoji štolu obdržel privilegovaný list a dnes ho můžeme považovat za vynálezce nebo alespoň znovuobjevitele bohatého vánočního pečiva, které dnes známe jako Dresdner Christstollen. Podle této štoly se jmenuje i známý Drážďanský Striezelmarkt.

Zdroj: autorský text