Článek
S trochou zvrhlé nadsázky lze říci, že Marek Herman je specialistou na celou rodinu. Jako manažer sháněl tabákovému průmyslu nové konzumenty, rozuměj učil mladé závislosti na cigaretách. Rodiče pak učil sázet, to když pracoval pro hazardní průmysl. Pak ale přešel výhradně na matky, jimž z pozice vystudovaného tělocvikáře a občankáře radil s výchovou dětí, přičemž se dlouhá léta nechal vydávat za psychologa, jímž fakt není. Kromě toho se vrhl na politiku a má lví podíl na tom, že před pár lety neprošel zákon o školkách pro dvouleté: to je ten smutný příběh, kdy Václav Klaus ml. nabulíkoval veřejnosti, že všichni dvouletí budou muset do školky povinně, ačkoli to bylo naopak – pro rodiny by školka byla právem, nikoli povinností. Marek Herman tehdy zorganizoval petici, a dokonce vystoupil na půdě Senátu, aniž by disponoval relevantní kvalifikací. Nyní pozvali Hermana, v odborných kruzích zvaného Babica české psychologie, na senátní půdu znovu, tentokrát proto, aby se jako expert (pán Bůh s námi a zlý pryč!) účastnil debaty o dětských skupinách. A teď mi vysvětlete: proč si mají zastupitelé, jejichž rozhodování ovlivní životy tisíců rodin, dělat názor na základě „oponentury“ člověka bez vzdělání, praxe a s výše nastíněným životopisem?
Máma musí být dáma, i kdyby nechtěla
Marek Herman je zručný manipulátor. Vystupuje jako chápající přítel zejména „tradičních“ maminek, které za svou péči o rodinný krb pohříchu nebývají doceněny - naštěstí je tady Herman, který za ně nastaví široký tělocvikářský hrudník a na požádání opakuje do médií: Máma je dáma! Bravo, chtělo by se říct, kdyby k tomu obratem nedodal: Ale pokud má máma jiné priority a ambice, je to špatně a ubližuje tím celé rodině, vždyť já to jako odborník musím vědět! Matky v Hermanově světě musejí hrát „tradiční“ roli a zůstávat služkami, kuchařkami, svačinářkami, servírkami, hlídačkami, uklízečkami a kojnými, zatímco otcové jedině živiteli a veliteli. Herman rodiny zabetonoval ve stereotypech z (před)minulého století, aniž by se zatěžoval podepřením svých tvrzení vědeckými zjištěními. Děti si bere jako rukojmí, neboť která matka si vezme na triko, že ublíží svému děcku? Za takovou manipulaci by se nemusel stydět ani guru jakékoli sekty. Už tohle citové vydírání je velký špatný, nicméně rozhodnutí, zda Hermanovu pábení naslouchat, aspoň zůstává na zmíněných matkách a otcích. Zvaní do Senátu je ale úplně jiný level. Proč by měl dezinformujícího diletanta hostit státem placený Parlament?
Tahle země není pro vzdělaný. Je placatá a pro Hermany
Před pár lety se ve studiu Českého rozhlasu střetli respektovaný astronom a popularizátor vědy Jiří Grygar s dezinformátorem Vladimírem Bačou, který hlásá, že Země je placatá. Bylo to flagrantní selhání jednoho z nejrespektovanějších médií v zemi: veřejnoprávní instituce, provozovaná z poplatků občanů, místo aby poskytla celý čas uznávanému vědci, aby nás vzdělával o vesmíru, nutila ctihodného doktora, aby se zcela vážně přel s čítankovým mašíblem, o jehož duševním obzoru jasně vypovídá např. tato věta: „Argument pro mě je, že když se dalekohledem dívám do vzdáleností, které by podle výpočtu neměly být už vidět, ale ony vidět jsou.“
Myslel jsem, že od té doby jsme přece jen dál. Slyšení, která jsou nepsychologu Hermanovi nabízena v ctihodném Senátu, bohužel ukazují, že jsme spíše, ehm, hlouběji. A budeme tam vězet tak dlouho, dokud budou lidé jako Herman zváni do respektovaných médií, a dokonce na parlamentní půdu.
