Článek
Chaty a houby. Nejsou to jediné věci, které český národ symbolizují, ale rozhodně jsou pro nás výsostně ikonické. Touha zdejchnout se někam do klidu přírody má ve střední Evropě poměrně hluboké kořeny. Už novověcí šlechtici našli zálibu v loveckých zámečcích a letních sídlech, které jim poskytly prostor pro rekreaci a únik před všedními starostmi. Ke konci 19. století a s tím, jak vládu přebírala průmyslová revoluce a rozvoj měst, se tento trend přenášel i na nešlechtické vyšší vrstvy.
Ve 20. století se ale rekreační objekty v přírodě staly přístupné i širokým populačním masám. Zejména v druhé polovině století začaly jako houby po dešti růst různé chatařské osady a kolonie. V 60. a 70. letech u nás zažilo chataření a chalupaření největší rozmach a tento trend do jisté míry trvá dodnes, i když už kolem něj není takové „haló“. Velká část našinců ale stále nějaký rekreační objekt v podobě chaty či chalupy vlastní nebo využívá. Podle některých statistik jsme v tomhle ohledu 2. největší přeborníci na světě hned po Švédech.
Proč právě Češi tak milují chataření?
Boom, který u nás nastal v 60. a 70. letech, lze jistě propojit jednak s rozvojem automobilové dopravy, která nám možnost operativního víkendového (tehdy byly volné jen neděle) cestování na venkov přiblížila. Za druhé pak jistě hrál roli tehdejší režim. Chata představovala jistý únik před realitou a formu cestování, která nám nebyla odepřena. Za třetí boom trampingu a chataření do jisté míry souvisel s módou rodokapsů, westernů, country a dalších podobných libůstek, jejichž jasným imanentním poselstvím je láska k nespoutané, volné krajině a vnitřní nezávislost, kterou nám dává.
Proč se ale právě u nás tento trend rozjel víc než třeba v některých jiných zemích s podobnými politickými podmínkami? Stál za tím zřejmě velmi komplikovaný mix sociálně ekonomických i historických a dalších faktorů. U nás již pro tento trend bylo vhodné podhoubí. Svou roli sehrály i střípky jako dostupnost nemovitostí v pohraničí po odsunu sudetských Němců.
Naše země byla na poměry států za železnou oponou navíc stále ještě relativně „bohatá“, takže jsme si podobné rozmary mohli dovolit spíš než třeba Rumuni nebo Srbové. Taky vhodná, vlídná a kulturní krajina se spoustou nízkých pohoří a úhledných lesů jistě přispěla do směsi svým dílem, stejně jako průmyslová vyspělost a v té době poměrně urbanisticky orientovaná společnost toužící po jistém návratu k přírodě.
Náruč lesa a přírody může mít přinášet podobné benefity jako náruč mateřská.
Chataření jsme si zamilovali a už jsme u něj zůstali. Obecně patří Češi mezi největší nadšence do různých outdoor aktivit a dnes je lze považovat za mimořádné milovníky cestování. Z vlastní zkušenosti vím, že kamkoli na světě se pohnu, nikdy mi nebude smutno po našincích. Potkal jsem je na vrcholu Olympu, v divokých horách Gruzie i na mnoha jiných místech. Čistou náhodou.
Přináší nám chataření a pobyt v přírodě nějaké reálné výhody?
Lidé, kteří chataří vědí, proč to dělají. Přináší jim to radost. Pobyt v přírodě má zkrátka svou sílu, ale nyní už víme, že to není jen nějaký dojem – ale objektivní stav. Hromada studií, které to dokazují, je tak velká, že by nás klidně mohla zavalit.
V jednom ze svých předchozích článků jsem se věnoval krátkým výletům do lesa a uvedl, že už 20 až 30 minut pobytu v přírodě může signifikantně snížit hladinu kortizolu. A to je jen střípek ledovce.
Existuje opravdu řada důkazů, které spojují pobyt v přírodě s benefity pro duševní zdraví. Přítomnost zeleně se pojí s nižší úrovní stresu a nižším výskytem klinických depresí a úzkosti, což dnes využívají i různá wellness centra a taky tradiční lázně. Pobyt v přírodě zlepšuje kognitivní funkce u dětí s poruchami pozornosti a u depresivních jedinců. Lidé, kteří bydlí u parků a v zelenějších částech města se statisticky těší lepšímu duševnímu zdraví.
Mít chatu nebo provozovat jiné outdoor aktivity se tedy skutečně vyplatí – jak dospělým, tak dětem. Nemusíte přitom nutně vlastnit chatu. Její absenci můžete plně nahradit procházkami, výlety, pobyty v kempech a tak podobně. Je zajímavé, že lidé jsou schopni tento lék skutečně přinejmenším podvědomě vyhledávat.
Zdroje:
