Článek
Premisu, že každý člověk potřebuje ve výživě individuální přístup, už dnes razí většina výživových poradců a odborníků. A v mnoha ohledech je to nepochybně naprosto správně. Ale občas se objeví někdo, kdo chce zajít ještě dál – a nabídnout něco univerzálnějšího, líbivějšího, srozumitelného. Zkrátka něco, na čem se dá ještě lépe a hromadněji vydělávat.
Neurotyping nelze považovat za žhavou novinku. Boom zažil někdy kolem roku 2019 a jeho vrchním apoštolem je kanadský trenér Christian Thibaudeau. Sem tam se na tuto myšlenku chytí i nějaký český trenér. Ostatně je rozhodně atraktivní. Jen považte, máte tu pět typů „neurologické osobnosti“…
Typ 1A je vysoce soutěživý, chce překonávat limity. Lidé tohoto typu jsou hluční, výrazní, mají potřebu dominovat, jsou sebevědomí. Typ 1A je zkrátka klasický testosteronový macho. Podle této typologie hraje ale hlavní roli vysoká citlivost na dopamin.
Typ 1B je archetypální „Flin Rychlík“. V jeho ladění dominuje rychlost a výbušnost. To se projevuje na fyzické (např. sklony k bojovým sportům, gymnastice, obecné pohybové nadání) i psychické úrovni (rychle se učí, je impulzivní, má bujnou fantazii). Tento typ definuje zejména vysoká hladina acetylcholinu.
Typy 2A a 2B mají společné to, že hledají „odměny“ a chtějí se zalíbit. Mohou mít poněkud depresivní sklony, nižší sebevědomí a je pro ně důležité mínění ostatních. Jsou to umělci, milovníci a nemají zvláštní sklony k dominanci.
Typ 3 už je výrazně intelektuálně zaměřený, obvykle introvertní a případně i úzkostlivý či depresivní. Tito jedinci hrají na jistotu, neradi riskují, moc nemluví. Typický je pro ně (podle Thibadeaua) nízký serotonin a acetylcholin.
A teď si představte, že byste si mohli seskládat stravovací plán a trénink na míru právě podle toho, k jakému typu patříte…
Revoluční objev, nebo další líbivá typologie?
Lidé nejrůznější typologie milují. Moct se zařadit do nějaké jasně definované kolonky, to je něco, po čem lidská duše prahne. Proto se typologie jako MBTI, přestože nemají žádný pořádný základ, těší obrovské oblibě.
Autor neutotypingu si tohle jistě uvědomoval a při tvorbě své typologie vycházel i z nějakých vědeckých základů. Nicméně na těchto – navíc ne vždy zrovna pevných – základech vybudoval sofistikovaný systém, který si z větší části prostě vycucal z prstů a individualitu člověka zobecnil do pěti kolonek. Svět naší nervové soustavy bohužel (nebo spíše naštěstí) není takto jednoduchý.

Do fronty přibyl další zázrak, který se nekoná
Thibaudeauovu „teorii“ lze považovat za relativně neškodnou. A Thibaudeau sám je zkušený trenér. Po odstranění hutné marketingové pseudovědecké omáčky se snad lze propracovat i k smysluplnému, prakticky funkčnímu jádru.
V minulosti už ale světem mnohokrát a mnohem víc zahýbaly i daleko ujetější teze. Vzpomeňte si například na slavnou dietu podle krevních skupin. Ta měla miliony příznivců, a dokonce i u nás byla nesmírně populární navzdory tomu, že už na první pohled jde o očividnou snůšku absurdních blábolů.
Tenhle článek jsem nesepsal proto, abych vyvracel Thibaudeauovu teorii, ale spíše, abych obecně varoval před svůdností různých podobných systémů. Některé vám nemusejí vyloženě uškodit, ale jejich problém tkví v tom, že jsou zavádějící. Příležitostně mohou dokonce fungovat. Typicky ale na úplně jiných principech, než jaké hlásají.
Spousta teorií využívá například jakousi specifickou verzi „Forerova efektu“ známého z horoskopů. Nabídnou atraktivní „ezo“ či pseudovědeckou omáčku, do které ve skutečnosti zabalí reálné a v podstatě banální obecně platné tréninkové či výživové zásady. Dobře si proto rozmyslete, zda si „nabízeči“ podobných líbivých univerzálních systémů skutečně zaslouží vaše peníze a pozornost.
Zdroje: