Článek
Projíždím internet a ze všech stran na mě vyskakují fotky nepříliš hezkých vyzáblých a viditelně starších žen nebo spíše babiček, které drží v ruce kousek železa a pod fotkou je napsáno, že Maruška Bumbalásková nikdy neměla strach ze cvičení a ze sportu, takže se i nyní, ve svých sedmdesáti letech, udržuje v plné kondici a síle díky každodennímu cvičení, kterému se již mnoho let nevyhýbá. Fotka nic moc, ženská nic moc, zírám na to a moje hrůzou zsinalé rty neslyšně ševelí, proboha, proč se nepřišli zeptat?
Internet je studnice informací nebo bych spíše řekl, zrádná studnice směsi informací a nejrůznějších nesmyslů, často i dosti hrubého zrna.
Cvičení a zvláště potom kondiční cvičení je použitelné i pro starší páprdy a jejich věkem zfackované manželky zvláště, když už mají ze sportovního hlediska něco za sebou. Existuje fenomén zvaný svalová paměť, což je hromada informací, která se při cvičení snaží probudit tělo a vrátit ho do podobné kondice, jakou mělo před lety či zamlada. Proto se snažíme cvičit a udržovat své postavy, abychom se zbytečně rychle neměnili v příslovečnou páru nad hrncem.
Již mnohokrát jsem psal o tom, že práce s informacemi má svá plus a svá mínus. Plus spočívá v tom, že se možná dostaneme k většímu množství informací, než tomu bylo před digitální érou (i když já sám si díky existenci knihoven nestěžuji) a mínus se projevuje v tom, že většina lidí nemá dostatečně velkou schopnost na to, aby dokázali oddělit zrno od plev, tedy zajímavé a užitečné informace od vyloženého informačního šumu.
Vzpomínám, jak jsem tady v devadesátkách začínal s výkladem tarotových karet a s astrologií, prostě mě to zajímalo, tak jsem to dělal a často jsem slyšel otázku, neznáte nějakého léčitele nebo někoho, kdo prodává léčivé byliny? V té době jsem začínal psát pravidelné články o esoterice do zbrusu nového časopisu Astro a docela dobře si pamatuji, že kolem Astra bylo pár lidí, kteří se esoterikou, kartami a zvláště potom astrologií zabývali již delší dobu (Kludská, Brázda, Messany, později Stříbrný, Baudyš, Turnovský a to nemluvím o profesoru Nakonečném, který měl v oblasti esoteriky obrovské vědomosti).
Co se nakonec nestalo - jako kdyby si hlad po informacích stvořil celou řadu nových odborníků na magii, esoteriku, výklad karet, astrologii, léčitelství, jógu a v poslední době už jde i o cvičení, kulturistiku, kondiční cvičení a spojení cvičení s meditacemi.
Kde se najednou vzaly všechny ty odbornice na šťastné partnerství, o kterých do té doby nikdo nevěděl a které najednou obsadily televizi, rádio, internet a byly v nespočetném množství zvány na různé rozhovory, jakmile bylo někde nějaké „šou vency šaška“, tak se tam téměř s určitostí daly najít novopečené kartářky, životní poradkyně a vědmy. Poradily, vysvětlily, spojily vesmírné energie s psychoanalýzou Freuda a C. G. Junga a kvantovými skoky i se svými indigovými dětmi opět zmizely v zákulisí.
I když to zní spíše jako legrace nebo povídání na povzbuzení dobré nálady, tak bohužel vše, co jsem zde do přelomu století těžce budoval v rámci skutečné esoteriky, magie, rituálů a práce s výkladem karet, šlo během necelého půl roku do slova a do písmene do kytek.
Lidé se přestali objednávat na konzultace a na tarotové karty, od toho byly televizní vědmy, které neúnavně radily od rána do večera sedm dní v týdnu a já jsem najednou zjistil, že mě přímo ze dne na den přestali zvát do televize a do rádia na jakékoliv rozhovory. Přestože jsem tady byl první, kdo začal veřejně mluvit o esoterice, psychosomatice, tantře a tao-józe.
Kartářek byly najednou všude hejna, i když to byly baby, které do té doby nikdo neznal a které zjevně neměly žádnou použitelnou praxi a jakékoliv zkušenosti v oblasti psychologie, psychoterapie či psychoanalýzy. Ale byly tady a organizovaly a uváděly do života různé „rodinné konstelace“ a oživovaly egyptskou černou magii a hlavně každého informovaly, kdo je jaký podvodník a jak na rozdíl od nich ničemu nerozumí a současně nabízely za těžké prachy ochranné pseudorituály, které samozřejmě v tomto prostředí nemohly nikdy ani částečně fungovat. Asi jako kdybyste se na spiritistické seanci pokoušeli vyvolat ducha Vladimíra Iljiče Lenina a chtěli byste si s ním rozumně pokecat.
A právě díky houževnaté činnosti všech těchto škodičů a psychopatů se (zřejmě na hodně dlouho) zavřely vody nad českou esoterikou, která původně byla na hodně vysoké úrovni, myslím, že jsme na tom byli lépe než Anglosasové a později Američané, ne nadarmo se říkalo, že Čechy jsou zemí čarodějů. Ale asi se mělo říkat, že Čechy jsou zemí čarodějů a psychopatů.
V současné době prožíváme něco podobného v oblasti fitness a kulturistiky. Jak jsme si již řekli, naše poslední generace od začátku minulého století zažily tři mohutné výrony kolektivní snahy o uchopení podstaty a smyslu života. Většina lidí chce najít efektivní způsob práce na sobě, aby věděli, že se tady nepoflakovali nadarmo a že po sobě něco zanechali, i kdyby to měla být jen ohnutá tyč od činky na benč.
V šedesátých letech minulého století se lidé začali kolektivně realizovat prostřednictvím běhání. Běhalo se všude a za všech okolností. Jogging byl téměř posvátný a dalo by se říct, že joggingové kolektivní šílenství trvalo několik desítek let, potom nastoupilo šílenství aerobicové, které též trvalo několik desítek let, potom se lidi opět vzpamatovali, ale současně v šedesátých letech začalo třetí největší šílenství, což byla kulturistika, dnešní fitness.
A opět jsme v situaci, kdy každý chce pro sebe něco udělat, nikdo nechce stát opodál a zbytečně rychle stárnout a opět zde máme situaci, kdy vidíme nejenom ulice, ale hlavně internetový astrál plný trenérů a odborníků a opět se začíná ozývat stará dobrá písnička, dnes se mi podařilo zaběhnout rychle stovku, sláva, mohu dělat trenéra všem, kdo chtějí rychle běhat. Mám statnou postavu a je mi 35 let, mohu tedy začít radit lidem, hlavně těm starším, kterým je už přes sedmdesát a mají bolesti páteře a občas sotva chodí… nebo je na tom něco špatně?
