Článek
Na Vánoce se scházíme celá rodina. Jednou za dva roky je u nás dokonce i babička, která střídavě navštěvuje i rodinu svého syna. A pro ni je takový Štědrý den extrémně náročná událost. Je sice soběstačná, ale přeci jen už jí je devadesát let, a tak na ni únava v jiném než domácím prostředí rychle padne.
Přivezli jsme ji ve tři hodiny a zdřímla si ještě dřív, než jsme usedli ke štědrovečerní večeři. Za zlé jsme jí to samozřejmě neměli. Alespoň si odpočinula. Horší to bylo v momentě, kdy svojí snaše jako obvykle začala kritizovat cukroví i kapra s bramborovým salátem. Několikrát zopakovala takové ty běžné řeči o tom, že to cukroví je moc sladké a že má na linecké lepší recept, nebo že řízek z kapra je moc mastný a bramborový salát moc řídký. Nakonec ještě dodala, že by si to doma udělala lépe.
Moje matka je na to naštěstí zvyklá a toleruje babičce v jejím věku trochu drsné poznámky. Jsou přece Vánoce, tak si nebudeme kazit náladu. Babička se ale vyznamenala ještě jednou. Když konečně přišlo na okamžik, na který se děti těší nejvíce, a začalo rozbalování dárků, babička usnula znovu. Bylo jí jedno, co na dárky děti říkají a nezajímalo jí dokonce ani to, co „Ježíšek“ nadělil jí.
Na jednu stranu ale bylo snad lepší, že si zdřímla, protože by asi jinak nevěřila vlastním očím. Děti se totiž u stromečku nejprve pohádaly o to, které z nich bude dárky jednotlivým osobám v místnosti podávat, pak si začaly stěžovat i na samotné dárky. Některé kousky oblečení pro ně nebyly dost „cool“ nebo nebyly od dostatečně renomované značky. Synovec si dokonce dobu prohlížel značkové boty a pak je rozhořčeně vrátil do krabice s tím, že se určitě jedná o „fake“ a že s takovými botami se před kamarády rozhodně ztrapňovat nebude.
Děti byly k některým dárkům opravdu nekompromisní. Bylo jim jedno, že je jejich rodiče vybírali s láskou a chtěli je potěšit. Několikrát dokonce padla i velmi vulgární slova. A k tomu si děti při rozbalování dárků neustále hrály se svými mobilními telefony. No prostě Štědrý večer za všechny peníze.
Když si děti dárky rozbalily, zmizely v dětským pokojích a komunikace mezi námi dospělými trochu vázla. Víceméně jsme čekali jen na to, až se babička vzbudí, abychom ji odvezli domů. To se nám povedlo až po deváté hodině. Když jsme se vrátili domů, celá rodina koukala na televizi až do pozdních hodin, aby se pak společně mohlo vyrazit na půlnoční. Jenže když bylo jedenáct a chtěli jsme se jít oblékat, hodily nám do toho děti vidle.
Řekly nám, že nikam nepůjdou a do kostela už vůbec ne. Chtějí si psát se svými kamarády a zkoušet dárky, které dostaly, takže buď půjdeme sami, nebo nepůjde nikdo. No tak jsme to pak raději rozpustili, naše rodina se zase rozdělila a všichni odjeli do svých domovů. I když miluji vánoční atmosféru, teď ještě rozhodně nedokážu říci, že se těším na příští Vánoce.
