Článek
V lese najdeme velké množství jedovatých hub, a tak je potřeba se před nimi mít na pozoru a sbírat jen ty, o kterých víme, že jsou jedlé. Muchomůrka červená patří k těm houbám, kterým se obloukem vyhýbáme. A to přesto, že zdaleka nepatří k těm nejjedovatějším druhům.
Kdybychom muchomůrku červenou pozřeli, dostavily by se silné křeče, které by mohly být doprovázeny i halucinacemi. V krajním případě člověk po požití této houby upadá do kómatu. Smrtelné nebezpečí však není tím, čeho bychom se u takové houby museli obávat. Zabít člověka totiž dokáže muchomůrka červená jen výjimečně. Jenže věděli jste, že za jistých okolností může být taková muchomůrka člověku prospěšná?
Nyní je sezóna hub a v brzkém podzimním počasí se daří i muchomůrkám červeným. Najdeme je často v blízkosti smrků a bříz. Někteří lidé, obzvláště pamětníci, je ale sbírají. Nechtějí houbu konzumovat jako takovou, ale chtějí si z ní připravit léčivou tinkturu. Tato tinktura se ale kvůli bezpečnosti používá ve formě obkladů. Výrazně snižuje bolest kloubů a je skvělým lékem na artrózu, revma i ischias.
Příprava takové blahodárné tinktury je sice jednoduchá, zabere nám ale čas. A jak na to? Potřebovat budete pouze klobouky této houby, nohy nám k ničemu nebudou. Muchomůrky pak stačí nakrájet, nasypat do sklenice a zalít lihem. Vždy je třeba využít čistý líh. Když sklenici uzavřeme, spustíme tím totiž proces louhování. Ten bude trvat přibližně měsíc, během kterého si připravené látky vůbec nevšímáme, jen ji občas promícháme protřepáním sklenice.
Po měsíci je nejlepší připravený roztok přecedit, nejlépe přes filtr nebo kousek plátna. Tinktura je pak připravena k použití. Aby nám ale vydržela, je třeba ji umístit na chladné a temné místo. Tam nám totiž vydrží mnohem déle než při špatném skladování.
Staré lidové léčitelství zná ale daleko více možností, jak tuto jedovatou houbu využít. Dá se z ní totiž vyrobit i mast, kterou bolavé klouby potíráme, případně můžeme houbu usušit. Muchomůrky červené se dokonce v dřívějších dobách používaly v domácnostech, které se chtěly zbavit otravných much. Nic jako mucholapky totiž neexistovalo, a tak se do misek krájely právě muchomůrky, které se pak zalévaly mlékem. Stačilo, aby moucha jen ochutnala, a během chvilky byla mrtvá. Odtud pravděpodobně pochází i název této houby.
Není tak potřeba hned zatracovat nejedlé či dokonce jedovaté houby. Příroda to totiž zařídila tak, že každý živočich i každá rostlina mají v koloběhu života své místo. A to platí i o muchomůrkách. Pokud se rozhodnete si z nich připravit zmiňovanou tinkturu či mast, dbejte zvýšené opatrnosti a houbu rozhodně nekonzumujte.
Zpracováno na základě:
