Článek
Po ničem tehdejší nacistické Německo netoužilo víc než po zalidnění Třetí říše samými čistokrevnými árijci. V té době už to totiž nebylo pouze o vyhlazení židovské či romské populace. Árijce chtěli Němci rozšířit zejména na východě od svých hranic a tím skoncovat i se Slovany a dalšími etnickými skupinami, které by jejich představě o čistém původu nevyhovovaly. A nemělo jít pouze o jejich odsun do vzdálenějších oblastí, jejich plánech byla vyhlazení těchto etnických skupin.
Projekt, který měl být vlastně plánem této arizace, dostal název Lebensborn. Po vyhlazení původního obyvatelstva měly být prázdné oblasti zalidněni Árijci. Jenže těch nebylo dostatek, a tak Lebensborn počítal s tím, že dojde k umělému zvyšování árijské populace. Sloužit k tomu měli porodnice, ve kterých docházelo často k anonymním porodům. Děti pak byly dále nabízeny k adopci do německých rodin, zejména pak příslušníkům jednotek SS.
Nešlo ale jen o rození nových dětí s čistým původem, i když třeba z mimomanželského svazku, ale také o germanizaci již narozených dětí, které vzhledem odpovídaly árijské rase. Takové děti byly posílány do Německa, kde často končily v náhradních rodinách. Skončily tak i některé děti pocházející z kompletně zničených a prakticky vyhlazených obcí, u nás to byly například Ležáky nebo Lidice.
Plakát Nationalsozialistische Volkswohlfahrt
Pro rození nových dětí vznikaly specializované porodnice po celé Evropě a ty byly často umisťovány ve velmi provizorních podmínkách. Nejvíce porodnic pak existovalo v severském Norsku, kde během několika válečných let došlo k narození asi deseti tisíc dětí. Vše probíhalo tak, že svobodné árijské ženy byly seznamovány s příslušníky SS, se kterými trávily společně několik dní plných zábavy a tance, po kterých se předpokládalo, že žena otěhotní. Pak už ale žena otce svého dítěte nikdy neviděla. Těhotenství strávila na předem určeném tajném místě a její dítě pak bylo předáno k adopci.
V Česku se takovým místem setkávání žen s příslušníky SS stal historický zámek Veltrusy, kde tyto sešlosti probíhaly prakticky až do konce války. Tento krásný zámek, který je dnes tak velmi oblíbeným místem současných filmařů, se tak stal součástí tohoto nelidského plánu.
O Lebensbornu neměl západní svět ani potuchy, přišlo se na něj až při osvobozování na konci války. Některé děti totiž své místo v nových rodinách nenašly, a tak byly umisťovány do speciálních zařízení pro opuštěné děti. Nejvíc jich spojenci našli na území Německa. Ve městě Steinhöring bylo takto internováno několik stovek dětí. Lebensborn se tak zařadil mezi ty nejkontroverznější projekty nacistického Německa. Porodnicím, kde se prováděl Lebensborn, se dokonce říkalo Hitlerovy líhně.
Německá krutost během druhé světové války nepřestává překvapovat ani téměř 80 let po válce. Všechny plány spojené s vyhlazením určité části obyvatelstva naprosto zrůdným způsobem a její nahrazení vyzdvihovanými Árijci bylo příkladem zhoubnosti nacistické ideologie a ukázkou toho, čeho všeho je člověk schopen. A taková kapitola našich dějin, jíž jsme byli součástí, nesmí upadnout v zapomnění a musí být našim dětem neustále připomínána. Taková chyba už se totiž nesmí opakovat.
Zpracováno na základě:
