Článek
V souvislosti s odbojem skupiny bratří Mašínů se dnes již většinou hovoří pouze o bratrech Mašínových, Josefu a Ctiradovi. Jenže tato skupina skýtala další čtyři členy, kteří se na činech bratrů více či méně podíleli. A v čem tedy tkví ta statečnost této skupiny, o které se často hovoří? Skutečně jim šlo o prospěch národa, nebo jen o ten vlastní?
O odboji nemůže být v této souvislosti řeč. Vše, o co Mašínům šlo, soudě na základě jimi vykonaných činů, bylo sehnat zbraně a finanční prostředky, aby mohli prchnout ze země. Takové chování ale v žádném případě nemůže být nazýváno statečností, vždyť šlo jen o zbabělý útěk.
Na své cestě za svobodou Mašínové neváhali používat násilí i proti osobám bezbranným nebo zcela nevinným. Jejich řádění nepřežili dva příslušníci Statní bezpečnosti. Jeden z nich byl zastřelen, když se ho nepodařilo omráčit. Zde mohlo jít o nutnou sebeobranu, v druhém případě ale rozhodně ne. Příslušník veřejné bezpečnosti byl v tomto případě svázaný a omámený chloroformem, přesto Ctirad Mašín neváhal a tohoto příslušníka podřízl nožem.
Smrt Josefa Rošického vyvolává stejné kontroverze. Když se Mašínové snažili získat peníze, přepadli vůz, který vezl výplaty zaměstnancům firmy Kovolis Hedvikov. Přestože se nejednalo o politicky angažované osoby, dokonce nešlo ani o členy komunistické strany, byl při přepadení Rošický zabit. Následovalo vážné zranění dobrovolného hasiče při zapalování stohů slámy. Všechno jen pro získání zbraní a peněz.
Nakonec se Mašínům přeci jen povedl na přelomu října a listopadu 1953 útěk přes hranice a dostali se následně až do západoněmeckého Berlína. Při jejich útěku ale byli zabiti další čtyři lidé, všichni byli shodně příslušníky východoněmeckých ozbrojených složek. Ve svobodném světě začal pro Mašíny nový život. Přihlásili se do americké armády a stali se vojáky.
Jenže pomysleli vůbec někdy, co jejich osobní svoboda způsobila těm, které tu nechali. Ctibor Novák, strýc bratrů Mašínů, byl popraven v roce 1955. Jejich sestře Zdeně bylo tehdy teprve dvacet let. I na ní dopadl hněv tehdejšího režimu. Byla zatčena a několik měsíců strávila na samotce. Snášet musela prakticky každodenní výslechy. Pak byla propuštěna.
Jejich matka, také Zdena, musela snášet opakované výslechy, které měly prokázat její spoluúčast na útěku jejich synů. Nakonec byla odsouzena k 25 letům vězením za velezradu a účast na zločineckém spiknutí proti republice. Byla v té době těžce nemocná, přesto ji komunisté v hrozném stavu věznili v ruzyňské kobce, kde musela spát na holé zemi bez přikrývky. Zemřela necelé tři roky po svém zatčení.
Útěk bratří Mašínů se povedl. Na jejich nově nabytou svobodu ale doplatili všichni jejich blízcí. Je tohle stále možné považovat za hrdinství? Nebo to byla skutečně jen zbabělost?
Zpracováno na základě:
