Článek
Žijeme v době, kdy jsou informace prakticky na dosah. Stačí si vzít k ruce počítač, notebook, tablet nebo mobilní telefon a během pár vteřin si dohledám všechno, co potřebuji. Internet je neomezeným zdrojem znalostí a přístup k němu má většina populace prakticky nonstop. A tak vyvstává otázka, zda je nutné, aby se dnešní žáci a studenti museli všechno memorovat a učit zpaměti, když to vlastně nepotřebují. Neměli by se spíše zaměřit na praktické dovednosti?
Školský systém mnoha zemí Evropy, zejména té naší, je založen na přežitku, kterému se říká učení zpaměti. To už dnes opravdu není třeba. Tím ale rozhodně neznevažujme vědomosti, které může žák či student během studia získat. Pokud děti něco z vyučované látky zajímá a baví, samy si o tom zjistí další podrobnosti. Pokud je to ale nebaví, nebo učení takových věcí považují za zbytečné, nutí je dnešní systém, aby si to zapamatovaly, správně vyplnily test, nebo dokázaly své znalosti u zkoušení, a pak to zase vypustily. A tak to ve většině případů je. Předměty, které děti nebaví, se učí jen z nutnosti, přestože jim z toho v hlavě neulpí vůbec nic.
Všeobecný přehled o historii, přírodě, literatuře, geografii a všech školních učebních oborech je nutný. V dnešní moderní době ale už máme tu možnost učit děti nenásilnou formou. Je důležité dávat vše do souvislostí a přimět je o tom přemýšlet. Pouze pokud budou samy chtít, něco si z toho odnesou.
I kdyby totiž utkvěly dětem zapamatované údaje, data či vzorce v paměti, nebudou je umět použít v praxi. Důraz by se tedy měl klást zejména na praktickou stránku věci. Pokud si něco zkusím, nebo o tom sám přemýšlím, zkoumám to a vyhodnocuji, snáze si zapamatuji principy. A to bez jakéhokoli učení nazpaměť. A to je to, co dnešní školství potřebuje.
Děti se musí naučit kriticky myslet, vstřebávat nové informace, kterých je v současném rychle se vyvíjejícím světě mnoho. A když náhodou nebudou vědět nějaké datum či vzorec, mohou použít internet, který jim to prozradí. A to doslova za pár vteřin.
Dnešní školství tento přístup ale ve většině případů neakcentuje. První stupeň základní školy je pochopitelně na těchto základech vystavěn zcela správně. Už i na něm by se ale na kritické myšlení měl klást důraz. Druhý stupeň už by měl praxe obsahovat víc než samotného biflování. Střední a vysoké školy už některé z těchto principů samostatných prací, praktických úloh a případových studií zavedly, stejně je to však při současných možnostech zisku informací zcela nedostačující.
Nenuťme děti učit se něco, co nikdy nepoužijí. Soustřeďme se na to, co je zajímá, čemu se chtějí věnovat, a pomozme jim rozvíjet jejich vlohy. Jinak totiž bude jejich přínos pro společnost prakticky nulový.
Zpracováno na základě:
