Článek
Danuše Nerudová nepřestává překvapovat svými znalostmi už od okamžiku, kdy se dostala do širokého povědomí českých obyvatel jako kandidátka na prezidentku. Tehdy při jedné z debat vyplňovala krátký test a měla přitom na stole otevřený blok s poznámkami, ve kterém listovala a hledala správné odpovědi. Tehdy se ale hájila tím, že odpovědi znala a že ve svém „deníčku“ žádnou z odpovědí na otázky v testu najít nemohla, protože tam nejsou. Přesto bylo patrné, že v deníčku má poznamenány informace s testem související. Například tam měla odpověď na to, kdy vstoupila Česká republika do Evropské unie.
Když se jí pak moderátorky DVTV, Daniela Drtinová a Daniela Písařovicová, dnes Brzobohatá, při jednom z rozhovorů zeptaly, kdy vstoupila Česká republika do NATO, odpověděla chybně. Tvrdila, že to bylo v roce 2002. Přitom to bylo o tři roky dříve. Základní neznalost pak omlouvala tím, že testy s těmito otázkami dostává každý den a už je z toho „zblbnutá“.
A takových vědomostních nedostatků jsme během veřejného působení Danuše Nerudové mohli zaznamenat hned několik. Zatím posledního faux pas se dopustila před několika dny, když byla hostem Otázek Václava Moravce. Tam se totiž debata stočila překvapivě ke konci druhé světové války a k osvobozování naší země. Danuše Nerudová je profesorkou a vzdělává naše děti, a tak by snad nikdo nepředpokládal, že v takto zásadním období českých dějin bude mít mezery.
Každé malé dítě, které navštěvuje základní školu, se totiž učí, že Českou republiku osvobodila Rudá Armáda spolu s Američany. Američané ale osvobodili jen malou část země, konkrétně část jižních a západních Čech, celý zbytek našeho státu osvobodili Rusové. Na druhém stupni se pak studenti učí o demarkační čáře, která toto území vyznačuje. Bojující američtí vojáci se samozřejmě dostali až do Prahy, ale i tak se jedná o minimální část našeho území.
Danuše Nerudová však v pořadu sveřepě tvrdila, že Českou republiku osvobodili Američané a nebyla ochotna přijmout jakýkoliv jiný názor, což je na profesorku jedné z nejznámější českých univerzit velmi zvláštní chování. Navíc je s podivem, že někdo s takovými znalostmi může skutečně vzdělávat a vyučovat naše děti, které jsou budoucností naše národa. K tomu je ale Danuše Nerudová i europoslankyní, která se podílí na spolurozhodování o tom, jakým směrem se Evropská unie a s ní i Česká republika bude ubírat. A to je velmi smutné.
Není to totiž pouze o vědomostech. Je to o tom být otevřený kompromisu a nechat si něco, čemu nerozumím, vysvětlit. A ne si trvat na svém, protože můj protivník z jiné politické strany tvrdí něco jiného. Takhle se naši ústavní činitelé nikdy na ničem neshodnou a bude to bolet zejména naše občany.
Zpracováno na základě:
