Článek
V povolebních dnech se český internet plní články o panu poslanci Filipu Turkovi, stejně jako o mladých poslankyních a poslancích. Zatímco se mnozí pozastavují nad tím, jestli je Filip Turek vhodným kandidátem na některou z pozic ve vládě, mladé poslankyně to „schytávají“ už jen za to, že jsou mladé a že „si troufly“.
Ať už se nám to líbí nebo ne, jedno je jisté - všichni byli demokraticky zvoleni do Poslanecké sněmovny Paralamentu České republiky. Nezbývá než to přijmout jako neoddiskutovatelný fakt.
Jeden by chtěl věřit, že rozhodovat o naší zemi by měli ti nejlepší z nás - ti, v jejichž osobnosti se snoubí moudrost, zkušenost, cit pro lidství a morální hodnoty.
A možná v tom spočívá problém. Desítky let jsme volili především zralé muže - ať už z kterékoliv části politického spektra - a domnívali se, že volíme moudrost a zkušenost, která naši zemi dovede „dál“.
Po šestatřiceti letech od revoluce stojíme rozčarováni. Ukazujeme prstem na mladé ženy, zpochybňujeme nejen jejich znalosti a dovednosti - o nichž toho povětšinou zatím moc nevíme – ale zároveň tím zpochybňujeme i jejich mandát. Zpochybňujeme vůli občanů, kteří jim dali důvěru ve volbách. Možná zatím nejsou „životem moudré“ a zkušenosti teprve získávají. Ale možná mají cit pro lidství a pevné morální hodnoty. Inu, to se ukáže.
Pokud se nám zdá, že v Poslanecké sněmovně by měla sedět elita národa, a současně se podivujeme nad tím, že tam budou sedět mladá, nezkušená děvčata nebo muž spojovaný s údajnými rasistickými, sexistickými či homofobními výroky, měli bychom se ptát především sami sebe:
Co jsme dovolili, aby se nám stalo s naší zemí?
Jistě nechceme věřit, že došly elity.
Nechceme věřit, že už naše republika nemá žádné moudré, zkušené lidi s citem pro lidství, poctivost a morální hodnoty.
Ptejme se: co můžeme udělat pro to, aby se ti skutečně moudří, zkušení a schopní - kteří až dosud stojí stranou - nebáli vstoupit do veřejného života a rozhodovat o věcech, které ovlivňují nás všechny?
Vytvářejme prostředí, kde zapojení a účast jsou ceněny. Kde jsou podporovány.
A neopovrhujme mládím. Možná některé věci vidí (naivně) idealisticky, jiné zjednodušeně, černobíle. Ale uvědomme si, že empatie, nadhled nebo schopnost kriticky myslet nejsou výsadou věku.
Mládí - jeho energie, síla, odvaha a chuť věci měnit jsou nenahraditelné. A když se propojí se zkušenými odborníky - ať už v lokální politice, školství, vědě či neziskových organizacích – panečku, mohou se dít skvělé věci!
