Článek
Společnost dobře ví, že některé profese člověka ničí rychleji než jiné. Lidé pracující v prostředí s vysokým zdravotním rizikem – například horníci, pracovníci v extrémní fyzické zátěži nebo zdravotničtí záchranáři – mohou odejít do důchodu dříve, aniž by jim byla krácena jeho výše.
Právní předpisy vycházejí z předpokladu, že jde o práce, při nichž existuje významné riziko poškození zdraví, které nelze zcela odstranit ani při použití dostupných ochranných opatření. Rozdílný věk odchodu do starobního důchodu má zohlednit vliv takové práce na lidský organismus.
S tím lze jedině souhlasit. Existují profese, které člověka objektivně opotřebovávají rychleji než jiné – dochází k vyšší fyzické zátěži, k dlouhodobému působení prachu, chemických látek, hluku nebo extrémních teplot.
Jenže práce, která postupně ničí psychiku, se podobné ochrany zatím nedočkala.
Psychická zátěž – přehlížená hrozba
Když se podíváme do vyhlášky, která stanovuje pravidla pro zařazování prací do jednotlivých kategorií podle jejich zdravotní rizikovosti, zjistíme zajímavou věc.
Mezi faktory, které rizikovost práce určují, patří především ty, které lze poměrně dobře změřit – prach, hluk, vibrace, fyzická zátěž, teplo, chlad, chemické látky.
Psychická zátěž je sice také zmíněna. Jenže je právní úpravou spojena především s vnuceným pracovním tempem, monotónností práce, třísměnným nebo nepřetržitým provozem či prací v noci. I při jejich souběhu se přitom práce dostává nejvýše do třetí kategorie rizikovosti. S možností dřívějšího odchodu do důchodu je však spojena až kategorie čtvrtá.
Možnost odejít do důchodu dříve proto, že člověka práce psychicky zničila, v současném systému v zásadě neexistuje.
Stres má skutečné dopady na zdraví
Přitom vědecké studie opakovaně ukazují, že chronický stres má prokazatelné dopady na lidské zdraví. Dlouhodobě zvýšená hladina stresových hormonů – zejména kortizolu – je spojována se změnami v oblastech mozku důležitých pro paměť, učení a regulaci emocí.
Dlouhodobý stres je také spojován se zvýšeným rizikem kognitivního úpadku ve vyšším věku. Je fér ale říct, že neovlivňuje zdraví jen ve vzdálené budoucnosti. Už během pracovního života může zhoršovat paměť, koncentraci a schopnost rozhodování.
Výzkum zároveň naznačuje souvislost mezi chronickým stresem a zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění, poruch spánku, depresí nebo úzkostných poruch.
Chvíli o vlastní zkušenosti
Několik let jsem zastávala pracovní pozici spojenou s vysokými nároky na výkon – jak co do množství práce, tak její kvality. Odpovědnost za podřízené, koordinace s několika odděleními a požadavek na vysokou odbornost v několika oborech. Adaptace práce vlastního oddělení na neustálý vývoj a změny.
Všechno muselo být včas. A všechno muselo být správně.
Postupně se objevily první srdeční arytmie, noční buzení a ranní úzkosti. V práci jsem pak nejpozději chvíli po poledni byla ve stavu, kdy jsem vzala do ruky papír a nebyla schopna rozhodnout, do kterého šanonu ho založit.
Doma jsem nedokázala mezi vypranými ponožkami spárovat ty správné.
Nebudu to prodlužovat. Skončila jsem na psychiatrii.
Dnes je tomu už několik let. Práci mám jinou, o poznání klidnější. Jenže tělo a hlava už mají své limity. Nedokážu pracovat tak jako dřív. Náročné schůzky a činnosti vyžadující koncentraci si musím plánovat na dopoledne. Odpoledne už hlava funguje jen omezeně, mohu se věnovat jen lehčím úkolům.
Upřímně řečeno, nedokážu si představit, jak to bude vypadat za dvacet dva let – ano, tolik let mi v tuto chvíli zbývá do důchodu. Mám profesi, do které jsem investovala roky studia a získávání zkušeností. Jenže už dnes vím, že hlava má své limity. A možná mi za dvacet let bude všechna ta dřina k ničemu – ne proto, že bych nechtěla pracovat, ale protože už na to prostě nebude stačit hlava.
Kancelář může ničit stejně jako fyzická práce, jen jiným způsobem
Nezpochybňuji právo na dřívější odchod do důchodu lidem vykonávajícím těžkou fyzickou práci nebo riskujícím své zdraví při práci, kterou někdo zkrátka dělat musí.
Zároveň mě ale udivuje, že společnost ve 21. století stále jen obtížně přijímá fakt, že i „kancelářská“ práce může mít vážné dopady na zdraví člověka.
O duševním zdraví se dnes mluví čím dál častěji. Zdá se ale, že k tomu, aby byl vliv dlouhodobého stresu na pracovní schopnost člověka skutečně zohledněn i v praxi, vede ještě poměrně dlouhá cesta.
Moderní ekonomika přesouvá velkou část pracovní zátěže z fyzické roviny do roviny kognitivní a psychické. Pracovní svět se změnil. Vzrostly nároky, vše se zrychluje. Množství předpisů a jejich změn, množství informací a systémů, které musí člověk při práci sledovat a zvládat, neustále roste – to přináší zvýšenou psychickou zátěž. Právní předpisy upravující ochranu života a zdraví při práci, které vznikaly v době převážně průmyslové výroby, však tuto změnu zatím odráží jen velmi omezeně.
Dovětek autorky:
Lidé pracující ve zvlášť těžkých a rizikových profesích mají můj hluboký respekt. A popravdě, tak trochu se stydím stavět na stejnou úroveň kancelářskou práci, která na první pohled nevypadá nebezpečně. Přesto chci otevřeně mluvit o své vlastní zkušenosti: kancelářská práce, spojená s permanentními změnami a velkou mírou odpovědnosti, může ničit stejně tvrdě, jen jinak. Psychická zátěž se neprojevuje viditelně, ale tělo i hlava mají své limity – a já je poznala na vlastní kůži.
Zdroje:
zákon č. 155/1995 Sb., zákon o důchodovém pojištění , zákon č. 258/2000 Sb., zákon o ochraně veřejného zdraví , vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií , Stephanie Brown: What Chronic stress Does to Your Brain Over Time , NF Pokora: Stres a Alzheimerova choroba
