Článek
Překrásný stromeček, lesknoucí se nábytek, cukrovím provoněné byty. Dětem září oči a u štědrovečerního stolu se potkává celá rodina – usměvavá a šťastná. Obrázek, který je nám každoročně předkládán ve filmech, pohádkách i reklamách. Někdo tuhle reklamu na štěstí vymyslel a je to jedna z nejúspěšnějších reklam všech dob.
Živě si vybavuji časy, kdy jsem neměla šanci se tomuto obrazu ani přiblížit. Nebo jinak. Stromeček byl krásný, nábytek se leskl a cukroví chutnalo báječně. Dětem oči zářily a celá rodina se potkávala usměvavá a šťastná. A pro mě? Pro mě to bylo jedno velké, vyčerpávající představení.
Maraton, na jehož konci není medaile, ba ani cena útěchy
Máte dvě děti. Manžela s náročnou profesí. Vlastní práci, která si vás žádá nejvíc právě na přelomu roku. Studujete dálkově vysokou – zkoušky máte v lednu. Takže se staráte o školkáčka, učíte se se školákem (o jeho handicapu jsem psala zde, a to je, panečku jinačejší liga, pokud jde o zátěž na rodiče) a po nocích si „odskakujete“ ke skriptům.
Topíte se v moři pracovních výzev a do toho se snažíte připravit se na zkoušky. Aby toho nebylo málo, maminka vás celý život ujišťovala o nezbytnosti vánočního úklidu. Bez cukroví to nejsou Vánoce, takže si k oknům a záclonám přiberete ještě těsto a troubu.
Snažíte se vymyslet a pořídit dárky a taky je všechny zabalit a pečlivě schovat – nechcete přeci pokazit dětem radost z Ježíška.
Pak už zbývá „jen“ prodrat se obchodem a nakoupit včas na štědrovečerní večeři (už se vám taky stalo, že jste před svátky nesehnali ani jediný kuřecí řízek?), udělat salát a obalit kapra. V den D někam „poklidit“ děti, aby Ježíšek mohl dát dárky pod stromeček, a pak je udržet u večeře při čekání, než Ježíšek zazvoní.
Pak je tu ta krátká epizoda o rozzářených dětských očích. Stojí to za to.
Následuje nepořádek kolem stromečku, všude papíry, stužky, děti staví lego a vám se uleví: konečně je to za vámi. Konec a šlus.
Divadelní prkna bez potlesku
Vlastně ne. Ještě zítra a pozítří. Vaši rodiče, jeho rodiče. S manželem si dávno nerozumíte, společně nikam nechodíte, rodičům (oběma), které navštěvujete s dětmi sama, to omlouváte jeho vytížeností. Ale Vánoce, to je jiná. Je potřeba předložit rodičům šťastnou rodinu.
Navlékáte děti do toho, co nenávidí, sobě navlékáte punčochy (taky je nenávidíte) a manželovi (nejste si jistá, jestli ho nenávidíte) žehlíte košili. Všechno to naskládáte do auta a začíná přetvářka všech dob – hra na šťastnou rodinu. Inu, děti šťastné jsou, nic netuší. Rodiče jsou na tom podobně. Vlastně všichni jsou šťastní, jen vy do toho nějak nezapadáte – vy a váš muž.
Po svátcích za tou hrou spadne opona. Nadřená jste jako kjáva, ale nikdo vám ani nezatleská, natož aby za to všechno poděkoval.
I takhle někdy vypadají Vánoce.
Všechno bude dobrý. Jednou.
Dobrá zpráva: Ono se to časem vyřeší – věci si sednou. Dostudujete. Možná přijdete na to, že ten vánoční úklid není až tak nezbytný. Místo deseti druhů cukroví uplácáte čtyři a i když s dětmi budete i dál hrát hru na Ježíška, jednou to přestanete – vy i oni – brát tak vážně.
Možná se zlepší váš vztah s manželem, možná se rozvedete a možná z vás budou nakonec docela dobří přátelé. Každopádně přijdete na to, že už jste dost velká holka na to, abyste kvůli někomu vstupovala na jeviště a čekala potlesk. Že nejste povinna sehrát jedinou roli navíc. A že Vánoce nejsou reklama na štěstí – ale čas, který si můžete zařídit podle sebe.
Jste taková, jaká jste. A přesně takové budou i vaše Vánoce: trošku starší, trošku rozvážnější, o dost upřímnější, pravdivější. Bez snahy mít vše dokonalé – protože takové, jaké to je, je to prostě dobré. Dost dobré.
