Hlavní obsah
Politika

Volby: Opovaž se nehlasovat! A další volební kuriozity ze světa

Foto: Renata Hájek Tichá (vlastní kresba)

Volby jsou pilířem demokracie. Jejich pojetí se v různých částech světa liší. Někde volby nacvičují, jinde můžete být za neúčast potrestáni a v některých zemích se účastní voleb obrovské počty lidí.

Článek

Volby, jejich průběh a pravidla s nimi související, jsou odrazem každého národa. Jeho hodnot, tradic, ale i překážek, se kterými se musí lidé v dané zemi potýkat. Pojďme se spolu podívat na několik zajímavostí (nejen) z Bhútánu, Austrálie, Indie, Nového Zélandu i z naší historie.

Cvičné volby aneb všechno potřebuje přípravu

V Bhútánu, malém budhistickém státě mezi Indií a Čínou, se první parlamentní volby uskutečnily v roce 2008. Tehdy se sám král rozhodl, že je čas zavést v zemi demokracii (zajímavé je, že lidé této země o takovou změnu příliš nestáli, byla to demokracie „nařízená shora“). A Bhútáňané si své první volby nejdříve natrénovali nanečisto. Cílem bylo seznámit voliče i úředníky s postupy během voleb.

Cvičné volby byly dvoukolé. V prvním kole voliči vybírali ze čtyř fiktivních politických stran, dvě vítězné strany podstoupily do druhého kola. Fiktivní strany dostaly barvy: modrou, zelenou, červenou a žlutou. Jako zástupci stran byli vybráni středoškolští studenti, kteří mohli vést kampaň na získání hlasů, včetně distribuce volebních programů.

Opovaž se nehlasovat

V Austrálii je účast ve volbách povinná. Byla uzákoněna v roce 1924. Volební účast je vynucována, za neúčast hrozí sankce. Nemáte-li pádný důvod pro svoji neúčast (např. nemoc), ve federálních parlamentních volbách dostanete pokutu 20 australských dolarů. Pokud pokutu nezaplatíte, může se věc dostat až k soudu.

Volební účast se tak v Austrálii pohybuje okolo 90 %. Podle průzkumů veřejného mínění občané Austrálie povinnou účast většinově podporují, byť někteří (pro nás docela logicky) upozorňují na to, že součástí demokracie by mělo být i právo občana nevolit.

Povinné volby jsou i v jiných zemích. Třeba v Belgii. Za neúčast zde hrozí pokuta až 80 EUR (při opakované neúčasti až 200 EUR), pokutu však úřady většinou nevymáhají. Pokud se neúčastníte voleb čtyřikrát za 15 let, může vám být na několik let odebráno právo volit i právo být volen.

Povinnou účast na volbách mají také občané v Brazílii. Sankce za neúčast jsou ale o poznání tvrdší. Můžete dostat pokutu jako v jiných zemích, ale týkají se vás navíc také další sankce – nemožnost získat cestovní pas nebo občanský průkaz, nemožnost získat půjčku od veřejných bank a mnohé další.

Největší volební maraton světa

Koho by to překvapilo, vyhrává Indie! Volby do dolní komory parlamentu v Indii jsou považovány za největší demokratické hlasování světa. V roce 2024 se mohla voleb účastnit téměř miliarda lidí a volby probíhaly po dobu šesti týdnů. Díky rozmanitosti jazyků, kultury, náboženství a etnik je nutno se v kampaních vyrovnávat s mnohými, pro nás nevšedními, překážkami. V Indii panuje nízká míra gramotnosti, kandidáti tak mají grafické symboly na hlasovacích přístrojích, aby voliči mohli identifikovat svého kandidáta.

Ženské „poprvé“ u volebních uren

První zemí, která dala ženám právo volit, byl Nový Zéland a psal se rok 1893. Kandidovat do parlamentu však ženy mohly až v roce 1919. Trvalo však dalších 14 let, než byla žena do parlamentu zvolena. První novozélandskou poslankyní se stala paní Elizabeth McCombsová. Psal se rok 1933.

Po volbách v roce 2023 tvoří v tamním parlamentu ženy již 46,3 %. Za povšimnutí stojí také to, že každá novozélandská poslankyně dostala brož, na jejíž zadní straně je vyryto pořadové číslo, které představuje jejich místo v pořadí žen, které byly do parlamentu zvoleny.

Ženy na vzestupu? Jak kde.

Prvenství s nejvyšším počtem žen v parlamentu získala v roce 2013 Rwanda, ženy získaly 64 % křesel.

V Saúdské Arábii mají ženy volební právo pouze do obecních zastupitelstev, a to až od roku 2015 (mohou volit i kandidovat).

V Afghánistánu ženy nesmějí volit vůbec. Vláda Talibánu v roce 2021 zcela zakázala účast žen v politice. Do té doby měly afghánské ženy právo volit stejné jako muži.

Československo: od díry v zákoně k plnému volebnímu právu žen

Pokud jde o území České republiky, za Rakouska-Uherska ženy volební právo neměly. Paní Františka Plamínková, velká aktivistka za volební právo žen, ale našla díru v zákonech. Právníci jí potvrdili, že ačkoliv ženy nesmějí volit, mohou být voleny.

První českou poslankyní se stala paní Božena Viková Kunětická. Psal se rok 1912. Svůj mandát však nemohla fakticky nikdy vykonávat, tehdejší pravidla zakazovala ženám vstup do budovy sněmu.

Zpět k právu našich žen volit. To zakotvila ústava z roku 1920, kdy českým ženám přiznala plné volební právo. Tehdejší Československo patřilo mezi první státy ve střední Evropě, které zavedly všeobecné volební právo pro ženy.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz