Článek
Když stát dělá populistická gesta, vždy ten účet nakonec někdo zaplatí. Rozhodnutí ministra školství Roberta Plagy plošně zkrátit letošní školní rok o čtyři dny je přesně ten případ. Na tiskové konferenci nebo v televizních zprávách to možná vypadá jako štědrý dárek, ale realita v terénu – ve sborovnách a v rodinách – ukazuje pravý opak. Je to ukázkový příklad centrálního mikromanagementu, který vnáší chaos do škol a průvan do peněženek pracujících rodičů.
Jako člověk, který dlouhá léta řídí školu, se musím v první řadě postavit za ředitele a učitele. Mnozí zástupci vládní koalice zjevně žijí v přesvědčení, že škola je jako tovární linka, kterou lze podle momentální politické nálady prostě vypnout o pár dní dřív. Jenže školní rok se neplánuje ze dne na den, ale s mnohaměsíčním předstihem. Stejně tak se plánují i letní tábory, jejichž organizátorům vznikají komplikace také.
Přelom června je tradičně vyhrazen pro školní výlety, sportovní kurzy, projektové dny a exkurze. Školy mají nasmlouvané autobusy, zaplacené zálohy na ubytování a podepsané stornopodmínky. Hodit jim do tohoto složitého logistického plánu na konci března vidle s tím, že se musí všechno předělat, je projevem naprostého nerespektu k práci pedagogů. Proto se s výhradami k rozhodnutí ozvala kromě rodičů také asociace ředitelů základních škol. A pokud ministerstvo argumentuje tím, že některé střední školy potřebují skončit dříve kvůli uzavírání internátů? K řešení takových lokálních specifik náš systém dávno pamatuje. Říká se tomu ředitelské volno. Plošný diktát z Prahy, který dopadne na všechny bez rozdílu, je naprosto zbytečný. Dlouhodobě prosazuji posilování role ředitele jako sebevědomého manažera. Stát mu má krýt záda, ne mu nečekaně házet klacky pod nohy.
Když stát dělá populistická gesta, vždycky to někdo nakonec zaplatí. Rozhodnutí ministra Plagy plošně zkrátit školní rok o čtyři dny je přesně ten případ.
— Renáta Zajíčková (@RenataZajickova) March 31, 2026
Jako ředitelka se musím v první řadě postavit za školy. Školní rok se neplánuje ze dne na den. Výlety, exkurze, projektové… pic.twitter.com/FjUM5dzDs5
Ministr si možná koupil levný politický potlesk, ale rodičům právě naúčtoval čtyři dny starostí navíc
Druhý, a neméně závažný dopad, odnesou rodiče. V době, kdy se řada rodin potýká s ekonomickými tlaky a snaží se vyjít s napjatými rozpočty, jim stát ze dne na den oznámí: „Škola zavírá dřív, postarejte se.“ Pro pracující rodiče a samoživitelky to znamená jediné – narychlo vyčerpat dny drahocenné dovolené, žádat o neplacené volno, nebo složitě shánět a platit hlídání či příměstské tábory. Z vládního PR gesta se tak obratem stává reálná finanční zátěž pro střední třídu. Odpovědný stát by neměl své občany takto trestat.
Často se v těchto dnech setkávám s argumentem, že o nic nejde, protože v posledním červnovém týdnu už se „ve školách stejně nic nedělá a jen se čeká na vysvědčení“. To je ale naprosto fatální selhání celého systému! Pokud se smíříme s tím, že výuka na konci června nemá smysl, řešením přece není škrtat dny v kalendáři. Znamená to, že naše školství funguje jako děravá nádrž a ztrácí na efektivitě.
České vzdělávání nepotřebuje laciná marketingová gesta za pochodu. Potřebuje hlubokou, datech založenou reformu – včetně smysluplné revize kurikula nebo transformace struktury základních a středních škol, aby v systému nevznikaly „drahé čekárny“ na úkor skutečného vzdělávání.
Učitelům i dětem odpočinek a blížící se prázdniny samozřejmě upřímně přeji. Učitelé si tento vládní chaos nevyžádali a neměli by se stávat terčem nespokojenosti veřejnosti.
Úkolem ministra školství je ale přinášet systémové změny a efektivitu, aby každá hodina, kterou děti ve škole stráví, měla smysl a hodnotu. Vytvářet chaos za peníze pracujících rodičů k těmto úkolům rozhodně nepatří. Zkusme se konečně vrátit k politice zdravého rozumu.
