Článek
Ačkoli jsem nyní hrdým českým občanem, stále se považuji za Brita. Naštěstí to nikomu nevadí, zejména proto, že jsem velkým fanouškem českého piva a rád chodím do hospody. Věřím, že hospody hrají důležitou pozitivní roli v komunitě. Bydlím v Praze 6 a sledoval jsem ságu Dejvické nádražky s velkým zájmem, protože se zdá, že reprezentuje něco o české hospodské kultuře obecně; něco, co i celostátní média uznala za hodné zpravodajství. A něco, co přiznávám, stále ještě úplně nechápu.
Před pouhými 3 týdny Seznam Zprávy truchlily nad „koncem legendy“. Ale ve skutečnosti vůbec neskončila. Vítěz tendru organizovaného Správou železnic se rozhodl odstoupit a nechat předchozího nájemce, aby tam zůstal, za předpokladu, že bude platit vyšší nájem, který nabídl v tendru. Existence petice požadující „zachování původní Dejvické nádražní restaurace“, kterou podepsalo více než 1600 lidí, pravděpodobně ovlivnila toto rozhodnutí.
Křehký status Dejvické nádražky odráží širší vzorec, který vidíme v celé Evropě. Uzavírání hospod zasáhlo Británii a Německo obzvláště tvrdě - počet britských hospod klesl z 69 000 v roce 1993 na 46 000 v roce 2024 a německé kneipen klesly z 35 000 na 19 000; ve srovnání s těmito zeměmi však české hospody prokázaly pozoruhodnou odolnost. Počet se snížil pouze z 8 000 v roce 1990 na přibližně 7 000 dnes, což naznačuje něco zvláštního o české hospodské kultuře, co jí pomáhá přetrvat.
Moje žena poukázala na rozdíl mezi britskými a českými hospodami v jejich vývoji ohledně podávání jídla. Když jsem v roce 1993 opustil Británii, mnoho hospod již fungovalo jako restaurace, nabízející vše od nedělních pečení až po propracované večeře. Naproti tomu předrevoluční české hospody udržovaly jasné oddělení od restaurací - byly to především místa pro pití piva a případně něco malého k zakousnutí. Zavedení vážnějších jídelních nabídek v českých hospodách je převážně porevoluční fenomén. To vysvětluje, proč ti, kteří usilují o zachování původního charakteru nádražky, odolávají jakýmkoli snahám o její přeměnu na „gastropub“, což byl zřejmě plán společnosti Spojka Events, která vyhrála tendr. S tradicionalisty v tomto bodě soucítím. Nicméně nájemce, pan Ullmann, byl kritizován za špatnou hygienu v hospodě, což má přímý dopad na kvalitu piva. Tady mě tradicionalisté ztrácejí; říkáme skutečně, že „původní“ znamená levné, ale špatné pivo a špinavé toalety? Myslím, že kritika Správy železnic za upřednostňování plánu Spojka Events je nespravedlivá. Nikdo už nechce „původní železniční“ stanice se špinavými toaletami, že? SŽ utratila hodně peněz za obnovení stanice Dejvice do její bývalé slávy. Jistě mají právo očekávat, že hospoda nebude vypadat jako ošklivá skvrna nebo působit zastrašujícím dojmem na běžného cestujícího.
Komunitní hospoda? Kaštan, Vokovice
Na druhou stranu, jako porevoluční přistěhovalec jsem nepochopil povahu „komunity“, kterou nádražka slouží. Pro mě je „komunitní“ hospoda ta, která je součástí života mnoha lidí v docházkové vzdálenosti. Vesnické hospody zde hrají tuto roli, stejně jako v Británii, ale také hospoda jako Kaštan ve Vokovicích, kde žiji a kterou miluji. Podává výbornou tankovou Plzeň a dobré jídlo, a zahrada pod kaštany je v létě nádherným místem. Ale před revolucí, podle přítele, který tam tehdy byl, to bylo místo setkávání disidentů, kteří sem cestovali i z větší dálky. V současnosti má Kaštan moderní interiér, který pravděpodobně odrazuje mnoho tradicionalistů, ale vyhovuje současné komunitě Vokovic; ženy samy, rodiny s dětmi, všichni se tu cítí jako doma. Během pandemie se „komunita“ spojila, aby hospodu podpořila, všichni jsme kupovali pivo a jídlo s sebou během těch temných dnů lockdownu. Majitelé tvrdě pracují a jejich odměnou je stálý proud zákazníků jak v době obědů, tak večer po celý rok.
Zdá se, že nádražka není „komunitní“ hospodou ve stejném smyslu; ale má své stálé hosty, kteří ji považují za druhý domov, místo, kde si mohou přijít popovídat se známými tvářemi; zdá se také, že přitahuje širší skupinu lidí, kterým se líbí atmosféra - včetně mladých lidí narozených dlouho po revoluci. I jim rozumím. Mnoho Britů (musí se říci, že obvykle mužů) rádi občas navštěvují hospody, které jsou trochu „drsné“, i když sami „drsné“ životy nevedou. Nicméně nádražka není jen obyčejná „drsná“ hospoda. Takové hospody nepodporují petice podepsané 1600 lidmi.
Nakonec se zdá, že to všichni uznali, a byl dohodnut docela pozoruhodný kompromis, který pozitivně odráží všechny strany. Spojka Events si uvědomila, že by se svým plánem na změnu mohla setkat s nepřátelstvím - budou jiné lokality, kde budou vítáni. SŽ, která nedostávala nájem dva roky, nyní bude dostávat mnohem vyšší nájem, a bylo naznačeno, že nová smlouva požaduje, aby nájemce souhlasil se zlepšením kvality služeb. Co se týče nájemce, pana Ullmanna, ten zveřejnil, že prodal vilu, kterou vlastnil ve Střešovicích, a cítí se finančně natolik zajištěný, aby mohl provozovat hospodu i s vyššími náklady na nájem. Někteří lidé byli k tomuto skeptičtí, ale já tomu mohu věřit. Pan Ullmann má pravděpodobně velmi přátelský vztah s mnoha svými zákazníky, a pouto je nyní ještě silnější díky petici na jeho podporu. Pokud je připraven hospodu efektivně dotovat a těší ho její provozování, není to spíše ušlechtilá věc? Téměř jsem se přesvědčil, abych si tam zašel na pivo!
