Článek
Pořád marně přemýšlím, kde se v naší zemi bere těch cca 30 % voličů hnutí ANO a co od této volby vlastně očekávají. Nedozvěděl jsem se to dokonce ani tehdy, když jsem je cíleně oslovil otevřeným dopisem. Nezbylo mi tedy, než si jednoduchou pracovní typologii statusů a motivací hlavních skupin voličů Babišova hnutí sestavit sám.
Babišův volební elektorát je v mnoha ohledech poměrně nesourodý. Třeba proto, že Babiš již vyzkoušel snad všechny politické nátěry od evropského liberála přes catch-all party a socialistu až k nynějšímu krajně pravicovému národnímu konzervatismu orbánovského střihu, a z každé předchozí etapy jeho politických metamorfóz mu pochopitelně zůstává část věrných voličů navzdory tomu, že jejich zájmy již dávno nehájí.
Jedna zásadní věc však Babišův současný volební elektorát spojuje naprosto spolehlivě - i pokud ANO zvítězí a sestaví vládu, třeba i jednobarevnou, většina jeho voličů nadále zůstane nespokojená, bude nadávat stejně jako za nynější vlády pětikoalice a volba nesplní jejich očekávání.
Proč? Zkusme uvažovat ve zmíněné typologii hlavních skupin Babišových voličů a jejich preferencí:
1. Děda. Pán 60+ z venkova, výuční list nebo maturita, celý život poctivě pracoval. Normální hodný prostý pán, kterého politika nezajímá a sleduje pouze její praktické dopady na vlastní život, tj. např. rychlost růstu starobního důchodu či kolik stojí pivo, a podle toho si vybírá. Andreje volí proto, že od něj očekává nějaké přilepšení k penzi, zlevnění potravin z „fialové drahoty“ a taky nechce ten „grýn dýl“ a další opatření, jimž nerozumí.
Děda bude z Babiše zklamán. Vláda v tržním hospodářství opravdu neřídí cenotvorbu a Agrofert si své vysoké marže dobrovolně určitě nesníží. Babiš voliče přece korumpuje z cizího, nikoliv ze svého. Děda se tak dočká jedině nějakých těch „mimořádných příspěvků“ k důchodu ze státního rozpočtu. Samozřejmě až ke konci volebního období, aby to měli příjemci před dalšími volbami stále v paměti. Státní dluh díky těmto nesystémovým neinvestičním výdajům poletí dál strmě nahoru, ale pro adresáty bude pouhou almužnou, protože starobních důchodců je mnoho, a každý z nich si tak přilepší maximálně o pár stovek měsíčně, za které dnes nekoupíte nic. Občas dědu navíc zkasírují vnoučata, občas manželka, takže sumárně si měsíčně přilepší několika pivy a krabičkou cigaret, což ani nezaznamená. Takže ve výsledku se v jeho životě nezmění vůbec nic – bude sedět u piva a nadávat úplně stejně, jako za současné „fialové bídy“.
2. Teta. Paní 50+ z maloměsta, střední vzdělání, celý život pracuje. Opět normální hodná paní, která však politiku sleduje jen jako společenskou událost a o obsah se nezajímá. Rusko i Ukrajina jsou jí ukradené, hlavně „chce mír“. Ve svém bydlišti nemá příliš společenského vyžití, a tak pro ni byla velká událost, když přijel Andrej se svým týmem. Sotva dýchala, když si s ní udělal selfie, podepsal svoji knihu a laškovně na ni pomrkával. Od té doby ho teta volí, vehementně podporuje na sociálních sítích, a píše oslavné komentáře k jeho postům. Na rozdíl od vládních politiků se totiž podle tety „nepovyšuje nad obyčejné lidi a není suchar“ a na sítích se baví se svými příznivci úplně o čemkoliv. Takže teta tajně doufá, že jí jednou prozradí třeba i oblíbenou barvu svého spodního prádla.
Teta bude také zklamána. Jakmile Babiš dosáhne vytouženého premiérského křesla, už nebude objíždět republiku a fotit se s každou tetou. Hlasy budou doma, účel splněn, cirkus zavírá manéž, a po zavíracích hodinách principál s koblihami nežongluje. Podobně Babiš utlumí i interaktivní komunikaci na sociálních sítích, a bude se spíš už jen chlubit, na koho ze státníků má zase číslo a na jaké „světové“ konferenci v Bratislavě či Budapešti ho prosí o vystoupení. Na další selfie či dokonce barvu trenýrek může teta zapomenout, a začne se cítit podvedená. Babiše proto nemilosrdně zařadí na seznam „arogantních papalášů“. A až se bude na letenské pláni proti Babišovi zase protestovat, přijede s píšťalkou a transparentem taky.
3. Národovec. Muž kolem 30 let, vyučený. Na svět nahlíží optikou svého vzdělání a mentálního rozhledu, čemuž odpovídají jeho názory. Tedy „všichni lžou, všechno je spiknutí, covid neexistuje, nejlepším argumentem je rána pěstí a není nic víc než národ“. Dříve volil Okamuru, ale když Babiš „konečně pochopil“, že nacionální konzervatismus je nejvíc, dá hlas jemu, aby „převálcoval ten fialovej hnus“ a „nepustil sem migranty“. Fandí Rusku, protože namísto zbytečných řečí umí své zájmy „skutečně řešit“ a sní o tom, že naše země bude ruské vzorce přejímat.
I národovec bude zklamán. Babiš extremisty rád využije na cestě do Strakovy akademie, ale poté se k nim už nebude znát. Jeho Agrofert potřebuje dotace z EU, takže si dá velký pozor, aby o ně nepřišel. Rusko mu nikdy nenabídne ani zlomek evropských peněz, a proto po vzoru svých východních bratrů Roberta a Viktora bude Unii vysávat, s Ruskem kolaborovat, dělat všude ostudu a z Česka skanzen zaostalosti, ale ani ho nenapadne chtít zlatou evropskou žílu opustit a vyrazit do Moskvy políbit Putinovi prsten. Národovec ho tedy rychle prohlásí za zrádce vlasti a panslovanství, a brzy se vrátí k účasti na obnovených václavských rajchliádách, kde bude plamenně požadovat demisi „Babišovy vlády národní zrady“.
4. Frustrát. Člověk různého věku, pohlaví, bydliště, vzdělání a povolání, vždy však s velmi pokleslou morálkou. Svůj život má vlastní vinou zpackaný, takže jediný smysl svého počínání vidí v tom, že škodí jiným, a raduje se z naschválů. Když si dodá kuráž, v reálném životě lidem vypouští pneumatiky u aut či plive na kliky. V internetových diskusích běžně říká, že Babiše bude volit na just všem intelektuálům, vzdělancům, či morálním majákům, které z duše nesnáší. Jinými slovy, na just všem lidem, kterým závidí společenské postavení, úspěch či jen schopnost žít šťastný život. Sám se na nic podobného nezmůže, tak se ho alespoň snaží ostatním pomazat blátem. Proto volí Babiše a nemůže se dočkat, až z postu premiéra začne řádit jako Robert Fico. A Rusku fandí, protože přesně odpovídá jeho mentalitě.
Frustrát jako jediný bude alespoň v prvních týdnech po volbách zažívat euforii z rozčarování všech společenských vrstev, které tolik nesnáší. A čím nesmyslnější koblihe bude Babiš servírovat, tím nadšeněji je bude hltat. Brzy mu to ale zevšední. Česko zažije určitý odliv mozků na Západ, kde se ale budou mít lépe než tady, takže to frustráta nepotěší. Na náměstích kvůli Babišovi nikdo demonstrativní sebevraždy páchat nebude a členové Fialovy vlády na Úřadu práce taky neskončí. Frustrátovo počáteční nadšení tak bude postupně opadat, až se přemění ve frustraci i z Babiše. Jeho život zůstane stejně zpackaný jako byl do té doby, protože cizí neštěstí není cestou k vlastnímu štěstí.
Jinými slovy, v případě vítězství Babiše za rok ve sněmovních volbách budou kromě naší země nejvíc prohrávající právě jeho voliči, protože ti jediní si od něj něco slibují a mnohdy jej dokonce považují za spasitele vlastních nespokojených životů. O to tvrdší bude jejich vystřízlivění. Děda proto bude dál nadávat v hospodě na drahotu, teta si pořád bude připadat odstrčená a bezvýznamná, národovec bude znovu vyřvávat své „nic než národ“ a frustrát dál přemýšlet komu a jak uškodit.
Frustrát a národovec nechť tedy raději ruku v ruce ještě před volbami využijí lákavou nabídku Vladimira Vladimiroviče na azyl v ruském ráji, neb tam mohou dojít mnohem lepšího uspokojení svých tužeb, než jim zde nabídne Babiš. A děda s tetou se zatím mohou zamyslet, zda pro sebe opravdu nevidí lepší cestu ke štěstí než zklamaná očekávání z další Babišovy vlády.
