Článek
Jednou z hlavních událostí tohoto týdne bylo odvolání generálního ředitele České televize Jana Součka. V popředí komentářů se jako hlavní příčina skloňují chyby, kterých se dopustil. Rozhodující motivy, proč se k němu obrátili zády radní zvolení hnutím ANO a SPD, kteří ho před dvěma roky do funkce instalovali, však tkví poněkud jinde.
K jejich pochopení se musíme vrátit do období vlády Andreje Babiše. Nebojte, jen na chvilku a ve vzpomínkách.
Veřejnoprávní média jsou u nás dlouhodobě terčem nenávisti tuzemské autoritářské scény. Čím spodnější společenské proudy, tím větší nenávist. Není těžké pochopit proč. Kdo má nekalé cíle a jeho zbraněmi jsou lži a dezinformace, nemá rád, když jsou nazývány pravými jmény. Objektivní, kvalitní a politicky nezávislé zpravodajství je pak nutně jeho úhlavním nepřítelem. Proto po ovládnutí či alespoň kontrole veřejnoprávních médií tuzemští autoritáři a proruská klika marně touží mnoho let.
Arcinepřítelem pro ně byl generální ředitel ČT Petr Dvořák (ve funkci 2011 – 2023). Není divu. Podle bývalého člena Rady ČT Zdeňka Šarapatky charakterizují Dvořáka „nepřekročitelné morální meze pro kompromis, empatie, uvážlivost, bezkonkurenční erudice i mezinárodní přesah, jimiž ČT dovedl na domácí špičku a mezi nejrespektovanější evropská média, mu navždy přisuzují místo v televizní síni slávy.“
Není divu, že takový člověk se stane pro politické autokraty krajně nežádoucím, jak Šarapatka dodává „bok po boku s Babišem a Okamurou i skupiny „konzervativců“ uvnitř koaličních stran, pro něž je Dvořákova svobodomyslná ČT „extrémně liberální“ a „příliš proevropská“ a kteří si lebedí v obskurních spolcích „proti cenzuře“, kde svorně usilují o legitimizaci dezinformací.“
Cesta k nahrazení Dvořáka někým smířlivějším k tuzemským antiliberálům a přátelům Ruska se začala připravovat již v roce 2020. V době Babišovy vlády byla Rada ČT ve dvou kolech podstatně obměněna lidmi názorově spjatými s ANO, SPD a Václavem Klausem, čímž stoupenci tohoto politického podpalubí získali v Radě většinu. Lídry v úsilí o podmanění televize protizápadními narativy měli být Lubomír „Xaver“ Veselý, Pavel Matocha a Hana Lipovská, blízká přítelkyně Jany Bobošíkové, která už má jednu neúspěšnou účast na pokusu o ovládnutí České televize za sebou. A že to jsou důstojní reprezentanti tuzemského autoritářství, nelze mít pochyb.
Xaver Veselý je zakladatelem a hlavní tváří internetové XTV, jejíž vysílání připomíná propagační servis autoritářské proruské opozice a politického suterénu. Proslul rovněž sprostotou IV. cenové skupiny na konto bývalé slovenské diplomatky Magdy Vašáryové, a to nikoliv v jediném případě. Naopak když byl tázán na svůj vlastnický poměr k XTV pro potenciální střet zájmů s členstvím v Radě ČT, řeč mu rychle došla. Veselého se již z funkce radního pokusila odvolat Sněmovna, ovšem zabránily jí v tom obstrukce ANO a SPD. Jak jinak.
Pavel Matocha, spolupracovník Lidových novin Andreje Babiše, proslul v roce 2020 např. větou, že „ČT je moc probruselská a vystupuje proti vládě (Andreje Babiše, pozn. autora). Chci to změnit. O kvazinovináře Wollnera, Fridrichovou, Moravce a Železného by se mělo vedení ČT zajímat.“ Na tuto citaci nezapomeňte. Ještě se k ní totiž vrátíme později.
Matocha má za sebou řadu významných kontroverzí od porušování novinářské etiky po porušování zákona. A skutečnost, že vystupoval i ve slovenském prokremelském internetovém radiu Svobodný vysílač, kde pravidelně promlouval i Marian Kotleba, mluví za vše. Podobně jako jeho účast na loňském „konzervativním“ kempu v Samechově po boku takových velikánů jako Ondřej Dostál (Stačilo), Jiří Kobza (SPD), Radek Vondráček (ANO), Jan Zahradil (zahraniční „expert“ Motoristů), Ladislav Jakl (IVK), Martina Kociánová (cena Bludný balvan spolku Sisyfos) a Jana Jochová (Aliance pro rodinu).
A Hana Lipovská? Tato obdivovatelka Václava Klause zašla tak daleko, že ve volbách do Sněmovny 2021 kandidovala za extremistický Volný blok antirouškaře a proruského „flákance“ Lubomíra Volného, kterého dle svých slov považovala za gentlemana. Přijetím kandidatury porušila § 5 odst. 2 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, a Poslanecká sněmovna ji proto z Rady ČT odvolala. Jejím politickým „programem“ bylo např. bez referenda opustit EU, rozpustit NATO či bránit „povinnému čipování lidí“. Více asi její názory představovat netřeba.
Petru Dvořákovi v roce 2023 končil v čele ČT druhý mandát. A vzhledem k tomu, že radní nominovaní antiliberálními stranami měli v Radě zmíněnou většinu, nepřekvapí že ve druhém kole volby Dvořák v poměru 4:11 hlasům prohrál. A kdo byl jeho protikandidátem? Jan Souček. Právě jeho si radní reprezentující anticivilizační část politické scény vybrali.
Souček, do té doby ceněný profesionál, kterému v kariérním růstu v ČT předtím paradoxně pomohl samotný Dvořák, v mezidobí mezi svým zvolením a nástupem do funkce poskytoval rozhovory, z nichž naskakovala husí kůže. Za vše hovoří, že navzdory varování BIS i ministerstva vnitra sliboval otevřít prostor v ČT antisystémovým a proruským názorům, a naopak svobodu slova vlastních redaktorů na sociálních sítích hodlal striktně omezovat. Aneb svoboda projevu podle toho, co se hodí k potlačování prozápadních hlasů.
Není divu, že očekávání tuzemské autoritářské proruské scény byla obrovská. Kupř. senátorka Zwyrtek Hamplová, které se v září 2023 nelíbilo, jak Česká televize informovala o proruské demonstraci na Václaváku, se rozhodla napsat stížnost jejímu generálnímu řediteli. Adresovala ji však Janu Součkovi, přestože se měl funkce ujmout až k 1. říjnu, a do té doby byl generálním ředitelem stále Petr Dvořák. Ten však pro Hamplovou zjevně nebyl odpovídajícím partnerem.
A poté už Souček políbil prsten a začal úřadovat. A s tím i personální kolotoče jako na ruském kole. Pamatujete ještě na Matochovu větu citovanou výše, že „O kvazinovináře Wollnera, Fridrichovou, Moravce a Železného by se mělo vedení ČT zajímat“? Souček se pokusil jeho přání vyplnit. A to takovým způsobem, kterému by Babiš nejspíš řekl „zakleknutí“.
U Železného využil dočasné zdravotní indispozice, aby mu následně bránil v návratu na obrazovku, tím spíš do původních pořadů. U Wollnera se zase k ukončení pracovního poměru hodilo obvinění z bossingu a sexuálního obtěžování, na čemž nic nezměnilo ani následné policejní vyšetřování, které spáchání trestného činu ani přestupku neprokázalo. A Fridrichové zrušil Souček investigativní pořad 168 hodin, který vyráběla 18 let, po čemž Fridrichová odešla sama.
Jen Moravec byl na Součka příliš velké sousto. I zde se ale poctivě snažil. Když Moravec pro slovenský Denník N označil Václava Klause za ruského gubernátora a Klausův Institut si uraženě stěžoval, nechal Souček věc prověřit Etickým panelem ČT. Když se tento orgán jednomyslně postavil za Moravce, Souček mu danou věc předložil znovu. Etický panel na svém stanovisku opět setrval, a na stranu Moravce se postavily i další významné osobnosti včetně bývalého generálního ředitele ČT Dvořáka. Žádné usnesení k této věci nezískalo většinu ani v Radě ČT, kam stížnost z IVK rovněž doputovala.
Souček poté tuto věc vzdal. V žádném případě ale nerezignoval na snahu Moravce na obrazovce alespoň upozadit. Třeba tím, že se v legendárním nedělním pořadu OVM, který Moravec moderuje od roku 2004, měl začít s někým střídat. A opět – s tímto „nápadem“ přišel již v roce 2020 Xaver Veselý. Souček byl tedy znovu pouze v roli poslušného vykonavatele. Ani s tentokrát však neuspěl.
Jan Souček se tak v pozici generálního ředitele skutečně snažil hrát podle not autoritářské proruské scény. Zároveň však věděl, jak dopadla kdysi Jana Bobošíková a její snahy převálcovat podle politického zadání redaktory ČT silou. A na rozdíl od politického suterénu, jehož zájmy zastupoval, měl zjevně i své červené čáry, které prostě překročit nehodlal. Ať již z obav o vlastní diskreditaci, dlouholetým profesním vazbám v televizi, riziko vzniku otevřené války s redaktory či poslední zbytky mravní integrity, které si přes dohodu s lidmi jako Xaver možná zachoval.
To se projevilo též v případu Igora Němce, kterého v listopadu 2023 jmenoval svým kancléřem navzdory hlasitým varováním, že je tento bývalý člen „staré gardy“ klausovské ODS v úzkém kontaktu s proruskou a dezinformační scénou. Němce se dlouho zastával konstrukcemi o „zkušeném profesionálovi“ a „svobodě slova“.
Němec však sám žádnou únosnou míru neznal a na konci srpna 2024 se zúčastnil „vlasteneckého setkání“ v Příčovech. „Akce se také účastní představitelé českých proruských polovojenských uskupení, která se cvičí, vyzbrojují a otevřeně hlásají, že v příští válce budou bojovat na straně Ruska proti NATO, tedy i proti České republice. Před těmito uskupeními varují české bezpečnostní instituce a zpravodajské služby,“ řekl tehdy bezpečnostní analytik Roman Máca. To už bylo moc i na Součka. A Němce proto odvolal.
Zpravodajství a publicistiku v ČT tvoří týmy převážně elitních profesionálů, jejichž profesní integrita neuhne pod politickými tlaky žádného ředitele. Veřejnoprávní televize tak ani pod Součkem nezačala zpívat podle antizápadních not, jak si zdejší provýchodní apoštolové slibovali. Souček tedy v jejich v očích svoji misi nesplnil. A s blížícími se klíčovými volbami bylo zřejmé, že to nenechají jen tak.
Zástupci autoritářské opozice navíc dávali zřetelně najevo svoji rostoucí frustraci, že i pod „ohebným“ ředitelem si o nich televize dovoluje nadále říkat pravdu. A tak pravděpodobně „svým“ radním zřetelně naznačili, že je načase místo Součka zkusit dosadit nějakého „opravdového spojence“. Ti proto Součka hodili přes palubu se stejně cynickým pohledem, s jakým ho před dvěma lety zvolili. Nic pro ně neznamenal. Byl pro ně jen vykonavatelem, který se neosvědčil.
A ani druhá část Rady, zastupující civilizovanou část politického spektra, neměla důvod Součka podržet po tom všem, co doposud ve funkci předvedl, byť právě od nich Souček paradoxně na poslední chvíli čekal zastání. Ve výsledku byl tedy Souček odvolán téměř jednomyslně.
Jen ti největší naivkové uvěřili, že Xaverův tábor odvolal Součka kvůli začerňování smluv či chyby v komunikaci, jak se snažili prezentovat. Při míře angažovanosti Xavera Veselého či Matochy ve prospěch české antizápadní autoritářské scény je to nepředstavitelné. Pokud by Souček dobře hrál očekávanou roli loutky tuzemské proruské kolony, byl by veleben snad i kdyby psal smlouvy rtěnkou na okno své kanceláře, a veškerá kritika by s arogancí a sprostotou typickou pro Xavera Veselého byla smetena ze stolu.
Souček byl zjevně v šoku, že mu pomyslný nůž do zad vrazili lidé, kterým se snažil (možná i v rozporu se svými zásadami) sloužit a kvůli kterým pošlapal velkou část své pověsti, kterou předtím v mediálním světě dlouho budoval. Jenomže čemu se diví? Od lidí, kteří stojí na straně nejspodnějších proudů naší politiky čekal férovost? Od lidí kolem Václava Klause, který se celý život chlubí vysmíváním morálce? Od radních zvolených hlasy proruských autoritářských stran? Těžko pochopit, že si to neuvědomil hned na začátku.
Prozatím těžko odhadovat, zda Součka přes prostředníky Xaver a Matocha opravdu vydírali se snahou přimět jej k propuštění Václava Moravce a nevymáhat po radních odškodné za nezákonné zrušení dozorčí komise. Přestavit si to u nich nepochybně lze a tyto cíle plně konvenují jejich zájmům. Na druhé straně je otázka, proč by to řešili takto naivní formou. Autenticitu textových zpráv totiž není problém ověřit a při podezření na vydírání lze očekávat vyšetřování ze strany Policie ČR. Bez ohledu na výsledek této dílčí kauzy je však jisté, že do rozhodování o ČT nepatří Veselý, Matocha ani Souček. Posledně jmenovaný už je mimo hru, a návrh na odvolání Veselého i Matochy předložili Piráti předsedkyni Poslanecké sněmovny.
Jak tedy hodnotit Součkovo odvolání? Jako vedení 1:0 v poločase fotbalového zápasu, jehož konečný výsledek bude znám až v podobě osoby nového generálního ředitele. Pokud se do volby přihlásí znovu Petr Dvořák a zvítězí, bude to konečné vítězství o čtyři góly. Vítězství Jakuba Železného, který už se přihlásil, by bylo výhrou o tři góly. Další jména budou nepochybně přibývat, přičemž někteří kandidáti mohou znamenat těsné vítězství, jiní remízu, ale další také prohru či doslova debakl. Příklad? Třeba kdyby to znovu zkusila mocensky neukojitelná Jana Bobošíková kandidující v podzimních volbách do Sněmovny za Stačilo.
Nenechme se proto mýlit, že je dobojováno. Odchodem Jana Součka rozhodně nejsou zastánci nejspodnějších proudů v Radě ČT poraženi. Ba právě naopak, v posledních letech zatím vítězí. Když chtěli Součka zvolit, uspěli. A když se ho rozhodli odvolat, uspěli rovněž. Neuspějí tehdy, pokud ve volbě zvítězí kandidát radních z původního „Dvořákova“ světa České televize.
Bývalý radní Zdeněk Šarapatka upozorňuje na „dramatické rozměry a bezskrupulózní formy už otevřené nenávisti prorusky laděných občanů vůči prozápadně a proevropsky smýšlející části společnosti“. A má pravdu. Autoritářská opozice v čele s hnutím ANO jim k tomu poskytuje zdání legitimity a zázemí. Tím spíš se nesmí stát, aby v takové zázemí proměnili i veřejnoprávní televizi.
