Článek
Za nejzásadnější výstup druhého kola senátních voleb lze bezesporu považovat skutečnost, že z 27 volených senátorů získaly strany vládní koalice dohromady 15 křesel a opoziční hnutí ANO pouze 8. Přestože hnutí ANO posílilo, hlavním vítězem voleb je vládní koalice, jejíž strany si v Senátu navíc udrží pohodlnou většinu.
I výsledky těchto voleb tak potvrdily, že Babišův vítězný tanec na vládním hrobě by byl skutečně předčasný. Tomuto tématu se však tentokrát podrobněji věnovat nebudu. Pozornost totiž zaměřím na osobnost jediného nezávislého kandidáta zvoleného v těchto volbách, kterým je děkan fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity prof. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D.
Stanislav Balík, názorově jasný stoupenec standardní západní demokracie a hodnotové liberálně-konzervativní politiky, je v celostátní politice úplný nováček. Přesto dokázal ve druhém kole o téměř 9 % porazit dosavadního předsedu senátorského klubu hutí ANO a starostu Šumperka Miroslava Adámka. A nelze se divit. Stanislav Balík, 46 letý politolog se specializací na moderní českou politiku, komunální politiku, církevní historií a studium nedemokratických režimů, je totiž mimořádně inspirativní osobností s impozantním profesním životopisem.
Již ve 30 letech byl jmenován docentem a zároveň vedoucím katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. O 10 let později se stal v oboru politologie profesorem, a následující rok se ujal funkce děkana fakulty, kterou vykonává doposud. Je autorem nejméně 268 odborných publikací, jejichž celkový výčet čítá 27 stran databázového textu. Jeho dosah výrazně přesahuje hranice ČR, a je renomovaným odborníkem evropského formátu, o čemž svědčí i jeho citační index v databázi scopus.
Kromě toho je členem několika vědeckých rad českých univerzit, řešitelem či spoluřešitelem mnoha grantů, členem a později výkonným ředitelem Centra pro studium demokracie a kultury a editorem redakčních rad vícero odborných časopisů. Od roku 2002 je též členem Zastupitelstva obce Bludov. A od mládí je též skautem.
Podobně jako vyniká ve sféře profesní, vyniká i charakterem. K životu nepotřebuje lež, a naopak se neobejde bez morálky. To potvrdil v roce 2022 i případ sexuálního obtěžování studentky jedním z pedagogů na fakultě, jíž je děkanem. Pouhých několik hodin poté, co si ověřil autenticitu výpovědi studentky, která se na něj v této záležitosti obrátila, dohodl se s dotyčným vyučujícím na okamžitém ukončení jeho pracovního poměru. „Hluboce jsem se styděl. Nedobrovolnost v intimních vztazích je mi odporná“, řekl tehdy děkan Balík Deníku N.
„Nechci, abychom politiku nechali jen ostrým hochům. Politika nemusí být svinstvo, jak si řada lidí myslí,“ píše Stanislav Balík na úvodní stránce svého webu, kde sám sebe charakterizuje jako „kluka z Jeseníků“. S přirozenou skromností vlastní skutečně moudrým lidem, bez pózy nabubřelosti tolik typické třeba pro Václava Klause, který má potřebu chlubit se i čestnými doktoráty, jichž má dle svých slov „asi nejvíc v celé Evropě“.
„Je nesmysl zakazovat kotle na dřevo, které si lidé nakácí ve svém lese s minimálními emisemi, nebo nutit staré myslivce používat chytré telefony a fotit úlovky do aplikace kvůli kontrole. Jsou věci, které můžeme podložit daty, jsou věci, které v politice musíme rozhodovat podle srdce a citu,“ předestírá své úvahy nově zvolený senátor.
Stanislav Balík má vzhledem ke svému profesnímu a osobnostnímu profilu všechny předpoklady být výrazně rozdílovým politikem. Při ohromné personální vyprázdněnosti současné české politické scény je nesmírně příznivou zprávou, že je člověk jeho úrovně vůbec ochoten se do vrcholné politiky pustit. Stejnými slovy jsem kdysi hodnotil ochotu Petra Fialy stát se předsedou ODS, nadto v době její nejhlubší krize. Osobnosti nejvyšších pater akademické sféry s odborným renomé evropské úrovně, mimořádnými intelektovými schopnostmi i charakterovými zásadami jsou totiž v české politice velmi nedostatkovým zbožím.
Stanislav Balík všech úspěchů dosáhl díky svým ambicím, vůli, tvrdé práci a píli, čímž může být aspirativním vzorem nejen nastupující generaci. A současně můžeme doufat, že jeho příklad pomůže přilákat do vrcholné politiky další osobnosti podobného formátu. To je totiž jedna z věcí, kterou naše země potřebuje nejvíc.
