Článek
Sám patřím mezi ty, kteří z Vánoc moc radosti, klidu a míru nemají… Naposledy jsem se z nich radoval ještě jako dítě věřící na Ježíška. Tehdy jsem měl jediné obavy - jestli mi Ježíšek přinese to, co jsem si přál. A čím jsem byl starší a čím více jsem měl od Vánoc očekávaní, tím míň jsem se na ně těšil.
U nás doma se drželo několik tradic a zvyků, které klidu moc nepřidaly. To, že jsou Vánoce stresující vlastně pro celou rodinu, mi začalo docházet těsně před tím, než jsem zjistil, jak je to s Ježíškem. Mohl bych tu vypsat dlouhý seznam osobních traumat, které se s Vánoci pojí… nesmí viset prádlo, vše se musí stihnout, aby se viděla pohádka… musí být uklizeno… od stolu se neodejde, dokud všichni nedojí… Ale to vše by bylo nad obsahový rámec tohoto článku.
A jaký stres přináší dárky. Ať už je člověk malý a dárky nesplní očekávání a přijde spíše jen zklamání - například dostane držák na noty místo vzduchovky, nebo když je velký a má obavy, jestli jeho dárky udělají radost, když už to není ta vzduchovka…
Tohle je jeden z největších problémů, které na Vánocích vidím - očekávání a zklamání z dárků. Jako dítě člověk věří, že když bude hodný a snažit se, tak mu Ježíšek ta přání splní. Pak zjistí, že ne. A k čemu to vede? Je to hodně o osobnostním nastavení dítěte (člověka). Ale může to vést k pochybnostem o tom, zda byl člověk hodný. Nebo že se málo snažil… Nebo mě Ježíšek nemá rád?
Pak zjistí že to s Ježíškem je jinak - a zase pochybnosti - dal jsem rodičům, málo najevo, co chci? Nebo proč jsem to nedostal? Kde je chyba? Ve mně? Nebo mě rodiče nemají rádi? Tady je to hodně o vztazích v rodině. O tom, jak drahý měl dárek být a jaký má dítě přehled o stavu rodinných financí. O tom, jak jsou dárky zdůvodňovány…
Tady je potřeba si uvědomit, že dárky na Vánoce neodráží nic o hodnotě obdarovaného pro dárce. A jejich „hodnota“ může být stresující pro dárce. Aspoň u mě. Mnoho lidí okolo mě totiž má daleko vyšší hodnotu než jakýkoli myslitelný dar.
Problém je, že na Vánoce se dárky očekávají a ze všech stran se na vás valí reklamy, jak a kde je nejlépe pořídit. Přitom tento zvyk byl na počátku myšlen úplně jinak. Dárky byly spíše symbolické - červená jablíčka (zdraví, síla a dlouhověkost), ořechy (moudrost a zralost) či sladké perníčky (příslib radostí a slastí mládí). Původně je nosil svatý Mikuláš, a to dětem. Až s příchodem reformace v 16 století se tato úloha přenesla na předvečer Božího hodu.
Aby v tom nebyl vůbec zmatek, tak na počátku křesťanství nosili dárky Tři králové. A Santa Claus? To je původně svatý Mikuláš. Do Nového světa se dostal s holandskými přistěhovalci v 18. století, jako Sint Niklaas a zkomolením vznikl Santa Claus. Ač se začal komerčně objevovat už v 19.století, tak boom začal v 20. století spolu s využitím jako reklama na jeden nápoj.
Tím jsme zpět u komerčního dopadu těchto svátků. U toho, co dokáže Vánoce znepříjemnit mnoha lidem. A zpříjemnit hlavně obchodníkům.
Ohledně dárků si myslím, že bychom se měli naučit dávat si je po celý rok. Jen tak. Maličkosti, i ty velké. A z Vánoc udělat něco pro radost. Nenechat se svazovat různými zvyklostmi a pověrami a udělat si z nich opravdové svátky klidu. A když to jen trochu půjde, udělat si je opravdu svátečními.
Takže pořádný úklid a jídlo to jistí.
