Pod vlivem haló efektu aneb sami sobě dezinformátory

Jak moc ovlivňuje haló efekt naše životy? Skrznaskrz. Fandíte určitému sportovnímu týmu, nebo jste fanoušky nějakého umělce? Pravděpodobně v něm spatřujete i mnohé jiné klady a jste schopni mu pak odpouštět i věci, které si nezaslouží (ach, naše racionalizace). Kolik rodinných hádek bylo zapřičiněno kvůli tomuto neobjektivnímu vnímání reality? Jev se však netýká jen jedinců, ale i produktů, značek, společností a jakéhokoliv jiného fenoménu, kterému přisuzujeme nějakou hodnotu. Pojďme se na tzv. haló efekt podívat pořádněji.

Pojem halo effect poprvé použil americký psycholog Edward Thorndike v roce 1920 v souvislosti se svým výzkumem armádních důstojníků. Thorndike zjistil, že důstojníci, kteří byli hodnoceni jako sympatičtí nebo inteligentní, byli celkově hodnocení lépe i v dalších kategoriích, i když tyto kategorie s jejich předchozím hodnocením neměly nic společného. Pojem halo effect pochází z anglického slova halo, což znamená také prstenec světla okolo slunce nebo měsíce (a ten byl přejatý z řečtiny). Thorndike jím charakterizoval celkové zobecnění jednoho pozitivního ohodnocení na celou osobu, zkrátka byl tím hodnocením člověk obkroužen.

Haló efekt může mít vliv na různé oblasti našeho života, především pak na osobní, pracovní a obchodní vztahy, dokonce ale i na politiku. V obchodním světě může být haló efekt využíván k propagaci značek nebo produktů. Když si například koupíte produkt, který vám přijde kvalitní, máte přirozený sklon považovat i další produkty této značky za kvalitní. Jistě, je logické, že firma, která má kvalitní jedny produkty, tak si dá záležet i na jiných, zdaleka to ale nemusí být pravidlo. Rozhodně ne ve srovnání s konkurencí, které potom nevěnujete tolik pozornosti, protože už jste si vybranou značku oblíbili a její chyby spíše opomíjíte. V politice může být haló efekt využíván k propagaci politických kandidátů. Když kandidát získá pověst, že je charismatický a inteligentní, obvykle mu přisuzujete i další pozitivní vlastnosti, aniž byste si je objektivně ověřovali. Je to určitý heuristický model. Nevyplatí se vám každou charakteristiku ověřovat, tak vezmete jednu za všechny. To se ale mnohdy nevyplácí. Ve vztazích s lidmi může haló efekt vést k tomu, že máme tendenci považovat sympatické lidi za dobrosrdečné nebo třeba inteligentní, i když nejsou. Můžeme být slepí vůči jejich nedostatkům a náchylní k jejich manipulaci. Nejčastěji se s tím setkáte na začátku jakýchkoliv vztahů, například partnerských či pracovních. To vede k celkově blbým úsudkům a potažmo nedůvěře ve společnosti. Čím více se budete schopni haló efektu bránit a být objektivní k tomu, co hodnotíte, tím spíš se vyhnete pozdějším problémům.

1. Výzkum provedený v roce 1920 ukázal, že učitelé hodnotili studenty na základě celkového dojmu o jejich inteligenci a vzhledu. Studenti, kteří byli považováni za atraktivní nebo inteligentní, byli hodnoceni jako úspěšnější a bylo jim poskytnuto více pozitivní zpětné vazby než studentům, kteří nebyli vnímáni tak pozitivně. Výzkum byl proveden právě tvůrcem pojmu americkým psychologem Edwardem L. Thorndikem.

2. Výzkum provedený v roce 2008 Nicole E. Stokburger-Sauerovou ukázal, že lidé mají tendenci předpokládat, že značky, které mají pozitivní pověst, jsou lepší než značky, o kterých nic neví. Výzkum také ukázal, že lidé mají tendenci přeceňovat kvalitu produktů značek, které mají pozitivní pověst, a podceňovat kvalitu produktů značek, které mají negativní pověst.

3. Výzkum zaměstnanců ukázal, že lidé mají tendenci hodnotit své kolegy na základě jedné pozitivní vlastnosti. Například, pokud má někdo dobré vztahy s kolegy, je často považován za dobrého týmového hráče, ačkoliv může mít problémy s plněním svých pracovních úkolů.

Existují některé strategie, které mohou pomoci vliv haló efektu minimalizovat. Jednou z nich je rozdělení hodnoceného na jednotlivé kategorie a následné hodnocení jednotlivých kategorií odděleně. Tím můžeme minimalizovat vliv předchozího hodnocení na další kategorie. Otázkou je, jak často je tento způsob využitelný. Pokud jde o dlouhodobější problémy, které mají vysokou hodnotu, tak se nám vyplatí trávit čas rozdělováním a hodnocením, většinou na to ale buď nemáme čas, nebo se nám nevyplatí tolik času pro hodnocení obětovat. Děláme většinou rychlá rozhodnutí, nebo kupu nedůležitých rozhodnutí, kde se složitější analýza zkrátka nevyplácí.

Další strategií je být si vědom předpojatostí a snažit se být co nejobjektivnější. Je důležité si uvědomit, že naše první dojmy a dojmy na jednu vlastnost nemusí nutně odrážet celkovou povahu jedince. Jde mnohem více o empirický způsob hodnocení, tzv. od oka (rule of thumb). Pokud pochopíme, jak nepřesní k hodnocení jsme, dokážeme být opatrnější při svých soudech a selektivně sledovat, čím můžeme být ovlivněni. Vlastně jde o určitý druh pokory. Sebejistota je důležitá ve vztahu k sobě a ve svém postavení ke společnosti a budoucnosti, ne už tak v postavení k pravdě. Schopnost dokázat se vyhýbat haló efektu můžeme pak brát jako součást moudrosti.

Efektů, biasů, biologických lifehacků, ale i behaviorálních, logických a jinak praktických pravidel, které nás ovlivňují či jsou základy efektivního uvažování je nespočetně. Stále máme jako věda co dělat, abychom je nacházeli a dokázali aplikovat. To především, aplikovat. Mým cílem je třídit tyto praktické poučky podle efektivity a v rámci systému Mindsetu+ (ke kterému píši knihu) je překládat tak, abychom je zprocesovali do sebe, lépe se pak rozhodovali a zlepšili svůj život.

Dalším psychologickým efektem, který má smysl znát a zprocesovat je tzv. IKEA efekt.