Článek
Taneční párech vstoupily na olympijský led dlouho mužích, ženách a sportovních dvojicích - až v roce 1976; i proto veleúspěšní českoslovenští sourozenci Eva a Pavel Romanovi žádnou medaili s emblémem pěti kruhů nemají. Většinou se prosazovala sovětská taneční škola - triumf britské dvojice Jayne Torvill - Christopher Dean v Sarajevu 1984 byl skutečnou výjimkou. Krasobruslaři absolvovali dva povinné a po jednom originálním a volném tanci; často fanoušci žehrali, že pořadí se rozdá už při prvním klání a do konce se nemění.
Všeobecně panoval úzus, že tituly jsou v podstatě dány dopředu a pořadí se mění pouze v případě absence, naprosto fatální chyby nebo poté, co vítězný pár skončí kariéru - pak nastoupí druhý v pořadí, samozřejmě pokud dvojice hodlá dále pokračovat. Na ZOH tato praxe fungovala bez výjimky - jak už jsme uvedli v předchozím příběhu (najdete zde), pokud mistrovský pár po olympiádě skončil, nastoupil další v pořadí. Po zmíněných Torvill - Dean přišel sovětský pár Bestěmjanova - Bukin (Calgary 1988), poté převzali žezlo jejich krajané Klimova - Ponomarenko (Albertville 1992). Dle zavedených praktik by měla v Lillehammeru přijít řada na čekající dvojici Maja Usova - Aleksander Žulin, kteří po ZOH rovněž hodlali svou amatérskou kariéru uzavřít.
Něco je jinak
Do hry však vstoupil nový formát Her a v předchozím článku zmíněná reamaterizace profesionálů. Té využili famózní Torvill - Dean, z nichž se rázem stali favorité #1. Ale to zdaleka nebylo všechno. Do popředí se sebevědomě dral další sovětský pár Oksana Griščuk - Jevgenij Platov, sázející na mnohem dravější projev, jenž nabourával onu prověřenou a zavedenou taneční školu.
Do jisté míry jim pootevřela dveře i Mezinárodní krasobruslařská unie. Už dlouho provázely tance na ledě názory, že už vlastně s tancem nemají mnoho společného: choreografové našli kouzlo filmových melodií a stále častěji vytvářeli jakési „příběhy na ledě“ - vizuálně poutavé, ale s tancem majících stále méně společného. Byla proto pozměněna pravidla pro nejdůležitější část programu - volný tanec - a mnohem více se pozornost zaměřila na sepětí se skutečnými tanečními prvky.
Klepnutí přes prsty?
Odborníci a dokonce někteří rozhodčí vnímali tento krok zčásti jako přínosný, ale mnoho také konstatovalo, že šlo částečně o mazaný krok namířený právě proti britským „vetřelcům“, kteří si deset let po Sarajevu hodlali znovu podmanit taneční kategorii. Christopher Dean se skutečně držel striktně daných pokynů, ačkoliv sám připustil, že musel značně omezit své záměry.
Karty tedy byly rozdány a obvyklý scénář, kdy na piedestal měli vystoupit současní mistři světa Usova - Žulin. Jenže ambiciózní Griščuk - Platov ovládli druhý povinný tanec a šampioni dál tahali za kratší konec: v originálním tanci dominovali Torvill s Deanem. Vše tedy měl rozhodnout tanec volný - a tady se ukázalo, že genialita slavného Bolera britský pár do jisté míry dostihla. Diváci snad čekali jeho reprízu (což jednoduše nešlo) a rozhodčí nějakou podobnou kreaci, ale Dean v podstatě vytvořil sice vybroušenou, ale vlastně ničím nevyčnívající jízdu na melodii Let's Face The Music And Dance. Jako by byl do jisté míry svázán pravidly, takže bylo znát, že tohle zkrátka na zlato stačit nebude.
Vítězí dravost - nebo i vypočítavost?
Na určitou klasiku vsadili předpokládaní vítězové: Usova - Žulin zvolili melodii Le Notti di Cabiria skladatele Nina Roty v rytmu rumby, ovšem Gruščuk - Platov svůj tanec povýšili ještě kus výš: zaskočili soupeře klasickým rock'n'rollem Billa Haleyho Rock Around The Clock. Mnozí komentátoři hovořili o geniální volbě a v podstatě i triumfu nové nastupující generace tanečních párů. Konečné pořadí se shodovalo s umístěním dvojic ve volném tanci: Griščuk - Platov pro spoustu fanoušků i odborníků překvapivě, ale zaslouženě sebrali krajanům Usova - Žulin šanci se klasicky rozloučit s amatérským ledem. Nutnost oné konzervativnosti vynesla páru Torvill - Dean „jen“ bronz. Britové si dovolili malou satisfakci v tradiční exhibici, kde ve vyprodané hale Hamar už bez omezení předvedli Ravelovo Bolero, za nějž před deseti lety sklidili v Sarajevu všechny absolutní známky 6.0. Tady už představovalo definitivní loučení nejen na olympijském poli.
Teprvé později vyplul na povrch fakt, že se bojovalo nejen v rovině sportovní. Zvláště bulvár si na následující situaci řádně smlsl - sebevědomí rozhodně nepostrádající dvaadvacetiletá Oksana Vladimirovna Griščuk totiž řádně zamotala hlavu tehdy o osm let staršímu Žulinovi. Leč ten byl od roku 1986 chotěm právě Maji Usove - a co tato situace v páru vytvořila netřeba dlouze komentovat. Oksana skutečně málem dvojici rozvedla, a i když se nakonec dramatická situace nějak urovnala, lze si domyslet, že manželé měli v nejdůležitějším závodě své kariéry ke klidu daleko. Jak vidno, občas (ale nikoli výjimečně) se do světa krasobruslení promítají i jiné faktory.
Ve třetí připomínce ještě u tanců zůstaneme a připomeneme si další dramatické události, tentokrát z Nagana, majícího magický zvuk zvláštně pro české fanoušky hokeje.
Zdroje:
Torvill & Dean: Our Life on Ice (kniha)
Oksana Grishuk (Russell Jesse, kniha)
Přímé televizní přenosy ze ZOH Lillehammer 1994
