Článek
Dnes pro změnu zabrousíme do živočišné říše a vysvětlíme si, proč ženy mužům předkládají tzv. žížalí test, a také si vyjasníme, proč není kočka jako kočka. Tímto děkuji Charlesi Darwinovi za inspiraci.
O tom, že to se zlatokopectvím není až tak černobílé, jsem už mluvila na jiném místě:
Tentokrát se soustředíme na druhý aspekt finančních záležitostí mezi randícími, partnery či manžely, a tou je vztahový sponzoring. I ten se jeví být dalším pomyslným jablkem sváru mezi pohlavími, a je třeba uvést některé faktory na pravou míru.
Nejprve „disclaimer“. Nebudeme se zde zabývat skupinou vztahových výzkumníků, kteří se chovají asi následovně:
Jedinec A začne chodit s jedincem B. Společně začnou navštěvovat třeba zápasy MS v hokeji (nebo fotbale). Po celou dobu platí za oba celou útratu včetně vstupenek jedinec B (a že se toho tam vypije a utratí). Po několika dnech se doposud platící jedinec B ohradí, že vztah je na samém počátku a že vzhledem k momentální finanční tísni by byla vhodná určitá forma podílnictví. Načež se dozví například: „To ti nestojím ani za malou limču!“
V tomto okamžiku začne v jedinci B vzrůstat jisté znepokojení. Jedinec A může tuto situaci eskalovat následným odmítnutím sdílet s jedincem B třeba párek v rohlíku se slovy: „Kup si svůj!“
Je nesmírně důležité v tomto bodě zmínit, že výše zmíněný výzkumník (jedinec A) provádí zcela odlišný druh testu. S velkou pravděpodobností se jedná o test inteligence, test finanční gramotnosti, případně tzv. průnikový test vlivu vizuálního efektu jedince A na hladinu hormonu jedince B v průběhu času. Nicméně tyto testy nejsou předmětem dnešního článku.
A teď už ke dříve zmiňovanému žížalímu testu, který je vepsán do DNA žen a ty jej provádějí zcela automaticky, bez vědomého přičinění. Něco jako dýchání. Hlavním důvodem je samozřejmě souvislost s pudem sebezáchovy (Maslowa a jeho pyramidu potřeb nikdo neoblafne).
Vztahovo-seznamovací test zní: „Jsem pro daného kosa (muže) důležitější než jeho žížala, nebo nikoliv?“
Průběh testu je asi následující:
O vztah se zajímající kos jde s kůží na trh a nabízí žížalu, v některých případech dokonce i hnízdo. Kosí matka přilétá a obhlíží situaci. Je hnízdo dost dobré, aby vejce přežila? A co žížala! Je dost masitá, aby nás uživila všechny? Kolik ze žížaly bude pro mne a ptáčata k dispozici? A konečně! Na čem bude kosovi záležet víc, na žížale nebo na mně?
A tady, v této poslední části, je zakopán onen pes. Nebo kos, v našem případě. Protože tato otázka je ženou v každém vztahu vyhodnocována opakovaně. S jejím pokládáním začíná kosí matka už při seznamování s potenciálním kosím otcem. Co je důležitější: já, nebo žížala?
Pokud nemá kosí matka skutečný zájem o vejce s daným kosem, je jí to v podstatě celkem jedno. Buď nastane situace, že vezme žížalu a frnk (odkaz na článek o zlatokopectví výše), nebo když není žížala, tak taky frnk. Nicméně pro kosa je zásadní situace, když kosí matka zvažuje vejce s tímto konkrétním kosem a rovněž daný kos zvažuje vejce s danou kosí matkou.
Jestliže se kos zdráhá hned na samém počátku s nabízením žížaly, ergo zastává názor: „Najdi si svou,“ kosí matka zpozorní. Automaticky je potenciál kosího otce přehodnocen. Protože když to dělá teď, tak to bude dělat i později s vejci v hnízdě. Některé nezkušené kosí matky, popřípadě kosí matky velmi nezávislé, na tuto hru přistoupí. V tomto případě se však může jednat i o speciální křížence kosa a pumy, případně pumu čistokrevnou (viz níže).
Jiné kosí matky už ale vědí, že s vejci to není žádná legrace. Ať už z doslechu nebo z vlastní zkušenosti, popřípadě proto, že si samy situaci vydedukovaly. Takže se předem chtějí ujistit, že kos nebude zanedbávat svou péči, zatímco se bude sedět na vejcích. A právě proto existuje žížalí test.
Žížalí test rovněž vysvětluje, proč jsou některé rozvody tak finančně bolestivé pro některé kosy. Jestliže kosí matka vyhodnotila, že žížaly jsou pro kosa více než ona (ouch), udělá samozřejmě, co může, aby daného kosa na citlivém místě zranila. „Tak žížala je pro tebe více než já! No počkej!“
Zde přichází na řadu anglické přísloví: „Hell hath no fury like a woman scorned.“ V našem případě by jeho verze mohla znít asi takto: „Hell hath no fury like a common blackbird scorned.“ V překladu tedy asi: „Ani peklo není tak ďábelské jako naštvaná kosí matka.“
Chápejte, kosí matka je zodpovědná za potenciální vajíčka, tudíž musí mít jistotu, že navzdory všemu přežijí, a tedy musí přežít i ona. Stále ten Maslow.
Tolik tedy ke kosům a žížalímu testu.
A teď se ještě pro pořádek podíváme na kočky. Naši zástupci pro danou situaci budou kočka domácí a puma americká.
Kočka domácí poměrně často provádí tzv. „leap-of-faith“, tedy skok důvěry. Ti, kteří znají Assassin’s Creed, vědí, o čem je řeč. Kočka jde, uloví myš a donese ji jako dar. Nezištný dar! Věří, že bude odměněna. Nepochybuje. Samozřejmě tomu tak je, částečně i proto, že kočka velice opatrně volí, do kterých rukou nebo tlapek svěří svou důvěru.
Puma americká na druhou stranu má na vztahový sponzoring pifku. Takže žádný skok důvěry, žádná myš darem. Puma klidně uloví 820 kg losa a co s ním udělá? Schová si ho pro sebe. Dokud neshnije.
Pumí matka vychovává svá mláďata zcela o samotě a také se sama stará o jejich potřeby. Tvoří smečku. Pumí otec má sice losa (ovšem mnohdy shnilého), ale je sám. Sex problém není, ten se dá řešit i in-house, ale teplo a péče spojené se smečkou bohužel nikoliv.
Pro pořádek je třeba ještě uvést, že v případě vztahů dvou kosích otců či dvou kosích matek většinou výše uvedené situace vůbec nenastávají. V těchto případech se zdá, že oba kosi táhnou za žížalu z jedné a téže strany.
Závěr: Kočka domácí nikdy není sama. Vždy je přinejmenším obklopena jinými kočkami, pokud nemá svou lidskou smečku. Puma na druhou stranu sama je. Ovšem má losa. Nebo žížalu a prázdné hnízdo v případě kosa.
S pozitivní energií do vašeho dne. Mara
P.S.: Pakliže se v článku vyskytla chyba či překlep děkuji, že bez negativní energie dáte vědět v komentářích…
