Článek
To se tak ráno probudíte a cítíte se skvěle. Váš partner(ka) je vedle vás, protože nemusel(a) nikam vstávat, venku probleskuje krásné ráno a vy máte obrovskou chuť nejen na sex, ale i na svoji druhou polovičku. Ta pak otevře oči, podívá se na vás a zeptá se: „Upekl(a) jsi včera ty buchty na snídani?“ Nebo alternativně: „Nabalil(a) jsi synovi na výlet kartáček na zuby?“
„Tak teď se vážně cítím jako Helena Trojská!“
Ne. Opravdu to není ani sexy, ani vzrušující, ani romantické. Romantika dostala pěkný kopanec do zadele a místo ní nastoupil tvrdý realismus! Představa vztahu jako nekončící pohádky z červené knihovny zmizela. Na jejím místě přistál každodenní seznam úkolů a provozních záležitostí, které připomínají spíše projektové řízení než láskyplný vztah.
Je úplně jedno, jak moc se jako žena (nebo muž) snažíte. Červené spodní prádlo (Chápu, chápu pánové. Dobře, vy ho nosit nemusíte… Ekvivalent. Nechte mne přemýšlet: kytka růží nebo pozvání na večeři), kurzy masáží, návrhy dělat něco spolu… Jen vy dva. Jako partneři.
Najednou si v hlavě uvědomíte, že se z vás stali spolubydlící. Spolubydlící, kteří jsou kompatibilní, ale nic více. Ten nebo ta, které jste si vybrali ze všech, kteří byli pro vás ti jedni jediní, s vámi řeší už jen ty provozní věci domácností. Popřípadě dramata, která se dějí ve světě či na domácí půdě, ale která vůbec k harmonickému vztahu nepřispívají.
Doba, kdy slovní spojení „společné večery“ a „hezky se obléct“ měla svoji váhu a nezbytnou důležitost, je v nenávratnu pryč. Zmizela skutečná touha a zůstala jen povinnost.
Když už se ozvete (protože „NIC“ opravdu nic neřeší) a řeknete, že by trocha romantiky (pohlazení, hezké slovo, polichocení) nebylo v rámci snahy udržet vztah od věci, tak do vás vaše polovička třeba píchne prstem a řekne: „Dívej, dotýkám se tě!“
Vlastně najednou pochopíte, proč všechny knihy z červené knihovny a všechny filmy končí: „A vzali se. Žili spolu šťastně až do konce věků.“ Blbost! Začali řešit neumytá okna, pozdní příchody dětí do školy, nákupy a spoustu neuklizených bot ve vstupní chodbě. „To sakra nemůžete někdo ty boty uklidit?“
Tady jsou ty metastázy vztahu.
Protože „červeno-knihovní“ konce nejsou nic jiného, než to, co si každý jeden z nás přeje. Ať už říká cokoliv. A když říká, že ne, tak lže. Druhým. Sobě.
Nicméně „červeno-knihovní“ konce nejsou zadarmo. Na vztahu je potřeba pracovat, opečovávat ho, zalévat jej láskou a vzájemným zájmem. I když jsme občas unavení z práce nebo nám vše padá na hlavu. Nemusíme mít každý den večeři o svíčkách v nóbl restauraci či elaborátní dárky a lístky na vyprodaná představení. Skutečná láska totiž není o velkých gestech, ale o tom, že jsme tu pro sebe.
Bohužel se občas zdá, že láska zmizela v tom všeobecném „hluku života“ a každodenní život je drak, se kterým musí princ, nebo princezna bojovat.
Takže pokud váš drahý nebo vaše drahá zapomíná na láskyplné detaily, klidně mu/jí to připomeňte. Ostatně, nejlepší románky jsou ty, kde se hlavní postavy nebojí říct, co cítí.
S láskou a pozitivní energií do vašeho dne.
Mara
