Článek
Kdo z vás zná hvězdné války, ví, že Master Yoda měl už na samém počátku své pochybnosti o Anakinovi Skywalkerovi. Darth Vader budiž toho důkazem.
Master Yoda řekl, že: „Strach je cesta na temnou stranu. Strach vede ke zlosti, nenávisti a utrpení.“
Já bych už jen dodala, že mezi zlost, nenávist a utrpení patří ještě i pochybnosti. A možná by se dalo říci, že pochybnosti více než cokoliv jiného vedou ke strachu, ze kterého pak bude pramenit zlost, nenávist a utrpení. Pochybnosti o sobě, pohybnosti o druhých ve vztahu k nám samotným, pochybnosti o našich schopnostech, pochybnosti, zda nezůstaneme sami, pochybnosti, zda to zvládneme, zda zvládneme bolest, kterou cítíme.
Dalo by se říci, že Anakin a Darth sídlí v každém jednom z nás.
Pochybnosti jsou jako semínka, která zaséváme do půdy naší mysli. Někdy jsou to jen malé, tiché myšlenky, které začnou klíčit, když se podíváme do zrcadla. Když slyšíme, že ostatní kolem nás dělají věci „lépe“, když máme pocit, že nejsme dost. A nebo, když se třeba i naši nejbližší snaží své pochybnosti překonat tím, že překonávají nás „podívej, co jsem dnes udělal, jsem lepší než ty minule…“
Z těchto drobných semínek roste strach a smutek. Strach, který nám našeptává, že možná nejdeme správnou cestou, že nejsme dost dobří, nebo že si nezasloužíme štěstí.
Každý den všichni svádíme tento vnitřní boj, na kterou stranu se vlastně přikloníme. Bez ohledu na to, jakého jsme pohlaví nebo kdo vlastně jsme.
Ani já nejsem pořád pozitivní, veselá a nadšená ze všeho. Darth ve mne stále čeká a zkouší to.
Kdybych parafrázovala krásnou písničku od Petra Spáleného „Obyčejný muž“:
- Nevěř tomu, že jsem výjimečná
- Že jsem všem mužům nebezpečná
- Vždyť já za chvilku s tebou jsem ti vděčná
- Prostě jsem žena jaká jsem
A ještě jedna parafráze mi přichází na mysl. Vlasta Redl „Smutno je mi“:
- Smutno je mi, na ten smutek není lék
- Slíbila jsem, že se změním a ten skutek neutek(l)
- Změnila jsem se od základu, jak jsem chtěla (jo-ho-ho)
- Jenže to má jednu vadu, že už není pro koho
- Smutno je mi a nikdo nic netuší
- Nikdo si na týhle zemi pro mne slzy nesuší
- Je to pěkné nadělení, proměnit se docela
- Ale nejhorší je pomyšlení, že už bys mne neměl rád.
Nikdo z nás netuší, co za „utrpení“ skrývá uvnitř své duše ten druhý. Nemohu mluvit za muže. Vím, že i tato utrpení by vydala na celý román od Dostojevského. Mohu mluvit pouze za ženy. Je těžké přestavit si, čím vším si procházejí. O kolik jednodušší by bylo stát se negativní, protivnou a závistivou.
Ale stejně jako u Anakina Skywalkera, není to nic jiného než jen volba.
My sami rozhodujeme, zda budeme zalévat ona temná „semínka“ pochybností nebo zda v sobě najdeme odvahu je vytrhnout a zasadit místo nich víru. Víru v sebe, ve svět a ve druhé. Možná se to zdá banální, ale někdy to nejtěžší, co můžeme udělat, je věřit, že naše volba je správná.
Každý tuto volbu máme. Je to naše právo. Volbu vidět naši sklenici buď napůl plnou nebo napůl prázdnou. Nicméně o volbě, kterou všichni máme, už jsem ale psala tady:
Když Master Yoda mluvil o strachu, varoval nás před cestou na temnou stranu. Ale také nás vedl k poznání, že každá cesta má dvě strany, a ta, kterou zvolíme, je jen a jen v našich rukou. To důležité, co si musíme uvědomit je, že to není jednorázová volba, kterou uděláme a pak na ni zapomeneme. Je to boj s Impériem, který svádíme každý den.
I když ve mně Darth stále čeká na svou příležitost, je to mé vědomé rozhodnutí, které mě denně přivádí zpět k Masteru Yodovi a jeho moudrosti.
Každý z nás je jedinečný. A i když nejsme výjimeční ve smyslu, jakým si to někdy představujeme, máme možnost volby. Někdy je ta největší síla v tom, že jednoduše zvolíme být dobří sami k sobě i k ostatním, přestože to není vždy lehké.
A někdy to znamená jen dát si kafe, trochu si odpočinout a říct si: „Dneska nemá Imperium a kancléř Palpatine šanci.“ Koneckonců nejhorší totiž je, když vám ještě k tomu všemu dojde kafe.
Takže, příště, až přijde pochybnost, zeptejte se sami sebe: „Které semínko dnes zaléváš?“
S láskou a pozitivní energií do vašeho dne. Mara
