Článek
Hubnutí dnes není jen o vzhledu. Je to hledání rovnováhy mezi tím, jak se člověk cítí uvnitř a co vidí v zrcadle. Moderní doba ale nahrává přejídání, stresu i sedavému životnímu stylu. Není divu, že se stále objevují nové metody, které slibují zázraky. Mezi nimi v poslední době vyčnívá přístup známý jako 30-30-30. Nejde o žádnou kouzelnou formulku, ale o promyšlenou rutinu, která vychází z jednoduchých principů, poskládaných do funkčního systému.
Jeho jádrem je ráno. Prvních třicet minut po probuzení je klíčových. V tomto časovém okně by člověk měl sníst výživnou snídani s dostatkem bílkovin, konkrétně alespoň třicet gramů. Následně by měl věnovat dalších třicet minut mírné pohybové aktivitě – žádné přehnané dření v posilovně, ale svižná chůze, tanec nebo lehký běh. Cokoliv, co tělo probudí, ale nepřetíží. Tato jednoduchá kombinace může nastartovat metabolismus, zlepšit spalování tuků a stabilizovat hladinu cukru v krvi.
Jedním z hlavních benefitů je, že bílkoviny zajišťují delší pocit sytosti a pomáhají ochránit svalovou hmotu. Když se k tomu přidá pohyb, člověk má větší šanci zvládat den bez nárazového přejídání nebo chuti na sladké. Nejde ale o žádný zaručený recept. Účinek se totiž odvíjí i od toho, jak vypadá zbytek dne – kolik energie přijmeme a kolik jí vydáme. Ani tato metoda se nevyhne základnímu pravidlu: bez kalorického deficitu váha neklesá.
Navzdory rostoucí popularitě však není vhodná pro každého. Lidem s diabetem prvního typu, poruchami příjmu potravy nebo problémy se žlučníkem či trávením bílkovin se spíš nedoporučuje. Riziková může být také pro starší osoby nebo pro ty, které trápí kardiovaskulární onemocnění, protože právě ráno může být tělo zranitelnější. A pokud se po čase člověk vrátí ke svému původnímu režimu, často nastupuje známý jojo efekt. To, co pomohlo, se ztratí s návratem starých návyků.
Metoda ale mluví jasně. Nejde o dietu, ale o systém, který se musí stát součástí životního stylu. V tom je zároveň její síla i úskalí. Pro někoho může být ranní pohyb příjemný rituál, pro jiného nutnost, která se časem zprotiví. Právě proto není univerzálním řešením. Funguje tam, kde si ji člověk přizpůsobí a naučí se ji žít. Ocení ji ti, kteří potřebují den začít vědomě, a ne chaotickým shonem bez snídaně a s kávou do ruky.
Výživová terapeutka Lenka Tarasidu považuje 30-30-30 za rozumný způsob, jak nastartovat zdravější návyky. Vidí v ní spojení ověřených postupů, které dohromady dávají smysl. Přesto připomíná, že samotná metoda nestačí. Klíčový zůstává celkový příjem a výdej energie, stejně jako kvalita jídel, která člověk během dne zvolí. Bez toho žádná ranní rutina nemůže zázračně zafungovat.
O něco skeptičtěji se na tento přístup dívá lékařka Kateřina Cajthamlová. Připomíná riziko, že přísné režimy mohou u některých jedinců rozvinout poruchy příjmu potravy. Uvádí i příklad Japonska, kde se kdysi lidé těšili minimálnímu výskytu obezity. Jakmile ale převzali západní dietní modely, jejich zdraví se zhoršilo. Právě proto upozorňuje na to, že každá metoda by měla vycházet z individuálních potřeb, nikoli z trendu.
Fenomén 30-30-30 je tak především připomínkou, že hledáme zkratky. Něco, co bude jednoduché, rychlé, a přitom účinné. A pokud v sobě taková metoda skutečně nese rovnováhu mezi racionálním přístupem a tělesnými potřebami, pak se může stát cenným pomocníkem. Ne zázrakem, ale nástrojem, který dává smysl těm, kteří jsou připraveni změnit každodenní rytmus. A právě tam může ležet její síla. V obyčejném ránu, které začne jinak než dřív.
Zdroje: https://www.kupi.cz/magazin/clanek/36327-hubnuti-metoda-30-30-30-trend
